Černobyl

Série Černobyl bývá mnohými seriálovými fanoušky i publicisty považována za událost roku a nešetří se pochvalnými slovy na práci Craiga Mazina coby scénáristy a Johana Rencka coby režiséra. Na volně exaltovaného nadšení surfovat nebudu, od toho tu máme kvanta jiných. Nebojím se prohlásit, že jde o působivé dílo a nadprůměrnou podívanou, ale to se u HBO a obřího potenciálu, kde dominantní roli hraje sama katastrofa, dá s velkou pravděpodobností očekávat. Přece jen mi některé stránky projektu přijdou poněkud schématické, přehnaně zdramatizované, hrané na efekt, neodpovídající situaci (tady hraje roli i to, že jsem od fochu, a drobnosti, které laik snadno přehlédne, na mě působí rušivě). Na některé postavy mám vyhraněný názor, vnímám je jinak, než jak nám je servírují seriáloví tvůrci - viz postava Ďatlova - ten chlap byl sice arogantní parchant, ale taky rváč a jeho obrana a argumentace vypadala úplně jinak. Sice se s obdivem mluví o tom, jak dokonale imituje seriál sovětskou realitu, ale ta se podle mě omezuje na vizuální zobrazení prostředí, a to se ještě podle mě až moc zdůrazňuje chudoba a oprýskanost. Jaderníci patřili k protežované elitě a Pripjať bylo nové a výstavní město režimu. Duch doby, postavení hráčů příběhu v sovětské přítomnosti a jejich vědomí vlastních možností bylo jiné. Někdy zaznívají neskutečně naivní repliky, návodné pro dnešního, řekněme si otevřeně, západního diváka seriálu. Pro ně se natáčí i "srdceryvné" sentimentální scény "popravy" roztomilých štěňátek, které taky vyznívají pro znalé dost směšně. Máte vůbec ponětí, jak probíhá selekce kanců při hrozbě prasečího moru, redukce holubů ve městech nebo kachen v rezervacích, masové vybíjení stád při podezření na slintavku? Některé prvky se přehnaně zdůrazňují, na jiné, mnohem zajímavější, se nedostane. Obecně mám ale pocit, že pět dílů bylo příliš málo a většina postav s obrovským potenciálem se seriálem jen mihla a divák nemá šanci vytvořit si k nim náležitý vztah. Za mě zůstane 80 % celkového dojmu s tím, že své jsem si tam našel, a spousta toho, co mně vadí, připisuju snaze upravit projekt na tělo cílového diváka. (03.06.2019)

První díl umělecké rekonstrukce černobylské katastrofy se vyznačuje snahou o dodržování všeobecně známých faktů, nevypadá lacině ani odbytě. Johan Renck má cit pro navození temné, bezvýchodné atmosféry i pro výběr herců. Na Jareda Harrise se těším i v dalších epizodách. Přes veškeré úsilí o vytvoření dokonalé iluze čtvrtého bloku černobylské elektrárny v době výbuchu mám ale z viděného rozporuplné pocity. Rozum a zkušenosti nasbírané z 23 let praxe v provozu jaderné elektrárny se vzpírají uvěřit lidskému chování a reakcím personálu bloku. Nejde mi o sled chybných manipulací a rozhodnutí operátorů blokové dozorny, ty jsem dávno znal. Ale když člověk vidí, jak se obsluhy pohybují v troskách budovy bez osobního dozimetru a jakýchkoli ochranných pomůcek, jak se v rozepnutých kombinézách holýma rukama dotýkají zamořených armatur a bez respirátorů dýchají vzduch plný aerosolu a prachových částic, otřese to s ním. Jaderný inženýr, který si jako jeden z mála uvědomuje, že reaktor rozmetal výbuch, poslušně odejde na střechu, aby se podíval do otevřeného jádra reaktoru, jen proto, že mu to poručí nadřízený. Prostě něco, co je tak vzdálené kultuře chování a mentalitě středoevropanů, že si znovu a znovu musím klást otázku, nakolik viděné odpovídá skutečnosti. V souvislosti s Černobylem jsem si kladl vždycky jiné otázky, např. jak je možné, že si katastrofa vyžádala ve skutečnosti tak neuvěřitelně málo bezprostředných i následných obětí. V době expoze se na elektrárně nacházelo 400 zaměstnanců, mnozí z nich obdrželi extrémně vysoké dávky a v rozporu s očekáváním se dožili vysokého věku. A to je ještě udolával proslule děsivý východoevropský životní styl a stres. Z těch, kteří zemřeli na nemoc z ozáření, bylo navíc ještě většina požárníků z jednotek mimo elektrárnu. Přisuzoval jsem to tomu, že se ve skutečnosti v době nehody chovali racionálně a snažili se omezit expozici. První díl ale mluví o opaku - možná kvůli dramatickému efektu. Uvidíme, jak se s tím tvůrci poperou dál. (14.05.2019)