Gully

V této bollywoodské variaci na to, jak obyčejný mladík ke štěstí přišel, splnil si svůj sen a stal se raperem, je asi všechno, co by takový příběh měl mít. Od prvních snů a přání, přes první nesmělé veřejné vystoupení až k úspěchu. Do toho problémy doma, problémy v práci, problémy s partnerkou. K tomu samozřejmě chytlavá muzika, která filmu dodává na atraktivitě. Vlastně s filmem nemám jediný problém, jen je to prostě už xtá variace na určité téma, není zde nic, co by mě vysloveně zaujalo nebo nadchlo, a velkou nevýhodou je délka, díky které jsem v určitých fázích, i vzhledem k pozdnímu času projekce (začátek ve 22:30, konec v 01:10 v noci) bohužel usínal. Což ale nemění nic na tom, že film nabízí příjemné herecké výkony, milé hrdiny, které není problém si oblíbit a fandit jim (obzvlášť partnerka hlavního hrdiny byla milá krásná super holka od rány, která se nebála mlátit ostatní holky, které by chtěly jejího frajera pro sebe) a celkově atmosféru, která mě opravdu přenesla do indického slumu. Je to milé, je to pohodové, jen to je dlouhé a neoriginální. I proto za mě čistý průměr. [27. Art Film Fest Košice] (20.06.2019)

Na úvod musím povedať, že hip-hop a rap je niečo, k čomu som nikdy neinklinoval a nikdy som tomuto štýlu "hudby" nedokázal prísť na chuť. A myslím, že práve týmto utrpel aj môj celkový dojem z tohto filmu. Hlavný "hrdina" Murad mal asi pôsobiť ako vysoko inšpiratívne a motivačná osoba, ale mne svojim egocentrizmom išiel skôr parádne na nervy a vôbec som si k nemu nenašiel žiadnu sympatiu. Je pekné, keď si človek chce plniť sny, ale trocha pokory by nezaškodilo nikomu, a už vôbec nie pánovi raperovi zo slumu. Čakal som od toho niečo inšie... Tento štýl moderného Bollywoodu sa mi veru vôbec nepáči :( (09.05.2020)

Gully Boy zcela dominoval cenám Filmfare za rok 2019 ve všech hlavních kategoriích (nejen), takže jsem byl více než zvědav, jak si povede v souznění s mým vlastním vkusem. A... - příliš s ním nesouzněl. Příběh je originální asi jen zasazením do indických reálií, jinak jsem vůbec nic objevného nenašel, ač snaha vážně byla. Chápu, že asi pro prozápadně laděné moderní Indy to musel být o mnoho silnější zážitek, ale já jsem pomalu nevěděl, jestli sleduji „drsně“ gestikulující a zběsile poskakující Indy v Indii, nebo černošskou populaci v USA. Přesně takové filmy jdou naprosto mimo můj zájem, nevšímám si jich a nezajímají mě. Postavy mě i přes svoji mírnou snahu nedokázaly ničím nadchnout (některé i přímo odpudit) a žádné emocionální pouto jsem si s nimi vytvořit nedokázal. Murad (R. Singh) mě dosti zklamal, psychicky nevyrovnaná Safeena (A. Bhatt) svojí povahou a výstupy odpuzovala. Nejlépe na tom byl snad jen MC Sher (S. Chaturvedi), bez kterého by Murad mohl rapovat maximálně do kanálu. Natočeno to rozhodně špatně nebylo, ale co je to platné, když výsledek budí rozporuplné dojmy a místy i nudí. Závěr je poněkud utnutý, nikdo se už asi nechtěl trápit s vymýšlením kvalitních rýmů. Jak to dopadlo a vyvíjelo dále se dozvíme až ze závěrečné nerapové písně, ve které je vše šťastné, veselé a radostné. Dokonce i jinak tupý a mozkově silně omezený Muradův otec v slzách prozře, tak dobrá... Hlavní herecké duo patří mezi naprostou elitu a tomu i odpovídal jejich výkon, ale jestli byl až tak nadstandardní na cenu Filmfare...? Rovněž přiznám, že příliš nemusím K. Koechlin (nikoliv však po herecké stránce), jinak jsem s nikým žádný problém neměl. Hudebně též rozporuplné. Hip Hap Hopík nepatří do mých oblíbených stylů (jak hudba samotná, tak styl oblékání a celkový projev členů té komunity), spíše naopak, ale i tak dokáži jednotlivé písně ocenit, pokud v nich něco ocenihodného najdu. Tak tomu bylo i v tomto případě. Přiznávám, že pár písní se mi líbilo, včetně velmi příjemného podkresu. Hodně tomu napomohla hindština, slyšet je v angličtině, tak by mě to bavilo rozhodně o poznání méně. Zbytek produkce průměrný až nevýrazný, tzv. o ničem. Hodnocení bylo nastaveno na čtyřech hvězdách s tím, že nahoru se nepůjde určitě, dolů možná. K tomu také postupem času skutečně došlo - přestalo mě to bavit se vším všudy. Prostředí novodobých básníků s texty ostřejšími než jídelní sada příborů Chucka Norrise mně nic neříká, takže poslední nadějí bylo prostředí Indie, ale někdy ani to nestačí, zvláště, když jsem v tom celou dobu cítil Západ až za roh. (28.10.2020)

Gully Boy, musím sa priznať, že napriek prvotnej nedôvere ma film dostal. No jo, Ranveer speje stále k lepšiemu. Aj keď nie som priaznivcom rapu, hudba sa mi páčila a bola výborná rovnako ako celý príbeh. Je to síce starý námet ako sa nikto vlastnou snahou a talentom stal niekým, ale dobre sa na to díva a toto spracovanie v realistických kulisách slumov, kde bolo na čo pozerať, bolo výborné. Klobúk dolu, podarilo sa. (10.06.2019)

Kluk ze Štrýtu je natočen tradičním stylem až příliš blízko klišé, ale je to pěkně zábavný kousek. Je zde mainstreamový rap s hip- hopovou poezií této hudební subkultury a s okouzlujícím Ranveerem Singhem. Pár koncertů a festivalů této hudby jsem absolvoval, ale nyní mi jak se pomalu stává mainstreamemu nejmladší skleníkové teen generace, která už nevychází ven a přestěhovala se do virtuálního světa leze na nervy. (31.03.2020)