Babička

Po roce jsou tu opět Velikonoce a já si znovu, jako každý rok, zopakovala mou milovanou Babičku. První desítka není nafukovací, bohužel, ale toto je opravdu jeden z mých nejzamilovanějších filmů vůbec. Při každém novém shlédnutí jsem dojatá, dalo by se říci, že s každým dalším rokem tam nacházím víc a víc pravd, které platí stále, jen se podle nich lidé stále míň a míň řídí. Škoda. Každopádně je to snad jediný film, u kterého se pokaždé rozbrečím, ať si říkám, už dost, vždyť to přece už znáš nazpaměť. Ale to spojení krásné předlohy, dokonalého scénáře, kamery, nadpozemské hudby (Luboš Fišer je opravdu mistr, ale tato hudba, to je něco neskutečně nádherného - když slyším jednotlivé motivy, přesně vím, s kterými okamžiky filmu jsou spojeny - DOKONALOST!!!), fantastických hereckých výkonů všech, ale hlavně paní Kurandové a Šafránkové, to je koncert. A ještě si neodpustím jednu poznámku: Jsem zdrcena některými komentáři tady, nechápu, co to může být za lidi, kdo toto dílo tak pošpiní. (06.04.2012)

Ač mám Babiččino údolí rád, tak filmové zpracování mi k srdci nikdy nepřirostlo. Barunka v podání Šafránkové až moc vyspělá, ostatní dětské role nudné až nevýrazné. Lepší výkony podává snad jen Babička, kněžna a Viktorka. První díl se až moc táhne a nezabaví snad ničím. Druhý díl pak přináší už výraznější podívanou, emoce i vykreslení důležitých charakterů. Celkově vzato se jedná o přepis asi nejznámějšího tuzemského díla do zbytečně dlouhé a nezajímavé podoby, které by jednoznačně pomohl prostřih první části a výraznější dětské herecké obsazení. Průměr (27.06.2018)

Krásné a dojemné, také velmi idylické a zároveň silně emotivní provedení babičky, jež sice má více dramatického ztvárnění a možné méně přesné vůči předloze, ale zaujme velmi nádhernou spíše melancholickou až dramatickou hudbou Fischera, naturalistické natočení některých scén a zároveň i hezkou barevností. Hodnocení: 80 % Jde o klenot mezi českými filmy. (23.03.2020)

O něco méně zdařilejší zpracovaní klasické knihy, kde mě osobně spíše ruší známé tváře v předních rolích. Jarmila Kurandová odvádí výrazný výkon, stejně jako mladá Libuše Šafránková. Avšak oproti prvnímu černobílému zpracovaní, při vší úctě k Viktorce Jiřiny Štěpničkové, zde bohužel již zesnulá Libuše Geprtová předvádí svou životní úlohu, ve které se zobrazuje veškerá rozervanost, zoufalost a neštěstí Viktorčiny osoby. A Petr Čepek je rovněž pro roli myslivce jako stvořený, stále si doma říkáme, že je rovněž škoda jeho předčasné smrti. A vzpomínkové scény na válečnou bitvu a její konec s působivou hudbou mají stále neskutečnou sílu. (23.03.2010)

František Pavlíček a Antonín Moskalyk si zvolili cestu moderní adaptace a nespoléhají se tedy na pouhou ilustraci k původní předloze. Vzniklo tak pozoruhodné umělecké dílo, které má divákům co říci i dnes. František Pavlíček (pro něhož je Babička posledním filmem, kde se na dlouhou dobu mohlo v titulcích objevit jeho jméno) se soustředil především na ženské postavy, jež dostaly narozdíl od původní knihy silnější psychologický rozměr. Odvážným krokem bylo posunutí příběhu bláznivé Viktorky do přítomnosti. Viktorka tak není jenom figurkou z vyprávění, ale ženou s tragickým osudem. Dnes lze s klidným svědomím říci, že to bylo rozhodnutí šťastné. Jak je pozoruhodný Pavlíčkův scénář, velkou pochvalu si také zaslouží režisér Antonín Moskalyk. Jeho režie je plná lyriky, melancholie a celkově je velmi poetická (navíc umocněná nelineárním vyprávěním, kde se střídá sen a skutečnost), přičemž se mu podařilo vyvarovat selankovitému kýči. To vše je umocněno vynikající kamerou Jiřího Šámala a hlavně působivou hudbou Luboše Fišera. Ač určena původně pouze pro televizi, Babička svou moderní filmovou řečí výrazně převyšuje původní zpracování Karla Hašlera a Františka Čápa z roku 1940 a zasloužila by si obnovenou premiéru v kinech. (21.04.2014)