Tate no júša no nariagari

Anime, u kterého jsou nejsilnější první čtyři epizody, které jsou fakt emocionální nálož. Pak se ale bohužel postupně jaksi rozplizne v sérii nikam nevedoucích akčních dobrodružství, která jsou postupem času čím dál méně zajímavá. Dokud se těží ze situace neprávem očerňovaného hrdiny, je to pořád ještě dostatečně dramatické a poutavé, ale poté, co dojde k jeho očištění, ukáže se určitá nedomyšlenost směřování celého příběhu. Hrdina už jenom leveluje, vztahy se nemají kam vyvíjet a svět kolem něj je očividně jen narychlo nahazovaný. Navíc je kromě hrdinova harému většina vedlejších postav buď nesympatická, nebo jedná úplně nepochopitelně nelogicky (např. královna). Nicméně pořád se něco děje, kresba je velmi povedená a dokoukat se to dá snadno. (16.12.2020)

Tate by se dal shrnout do několika málo výrazů. Harem. Justice Porn. Generic Shounen. Ale to bych ho až moc shazoval. I když se zde tyto elementy nacházejí, jsou vcelu pěkně obměněny. Harem - hlavní postava má sice kolem sebe prakticky jen ženy, holky a loli dívky, avšak o nic se nepokouší a nevznikají trapné, 100x opakované ecchi blbosti. Justice Porn - začátek a prostředek nebyl prakticky o ničem jiném, než o obviněních, pomluvách a jak se to pak všechno vyřešilo (není spoiler). Nejprve jsem se bál, že bez Justice Porn bude zbytek obsahu mdlý a fádní, ale pletl jsem se. Pěkně se rozvinul příběh, konečně to nebylo jen o jedné věci, nastala diskuze, důkazy, prostě se to rozjelo. Generic Shounen - zde bych také křivdil, do příběhu se dostala pěkná politika, jiné světy, zvraty v ději, zajímavé postavy, najednou to nebylo jen o dobru a zlu, o dobrých a zlých, vše se pěkně zkomplikovalo. Co na to tedy říkám? Tate bylo jedno z mála anime v této sezóně, které jsem sledoval a na které se i, bože chraň mě, těšil. Naplno si uvědomuji, že to není nic převratného, ale to tomu neubírá na zajímavosti. Rozhodně je lepší než Sword Art Online, Log Horizon, Overlord. Slabší prostředek ho ale přecijen sráží dolů, kdy jsem nad "nedorozuměními" prostě vrtěl hlavou a prskal na obrazovku "jak je to možné!!!"... Protože pěkných 3-Start Shield 72 % (26.06.2019)

Konečně jedno velmi povedené anime fantasy, které ke konci dojelo na předčasné opuštění replikace úvodní negativity a pesimismu. Příběh Naofumiho, nenáviděného hrdiny, který nemá nic zadarmo, je svěží svou zatrpklostí, pohrdáním ctností a zdařile modeluje krutou nespravedlnost života. Budete se s ním vztekat nad nepřejícností okolí, utíkat z míst, kde se o Vás šíří neutuchající pomluvy a prát se s osudem, který Vám narozdíl od ostatních hrdinů dal mnohem podřadnější nástroj k boji. Vskutku mě bavilo nahlížet do pohnutého charakteru nevěřícího antihrdiny a líbilo se mi, že jeho ustálená, ale vzácně se projevující lidskost dostávala konstantní nášup jak od bandy zlosynů v temné uličce. Z tohoto důvodu Naofumiho kyselost a znechucení byla polovinu seriálu věrohodná a vhodně doplněna konstrastujícím pozitivním duem až přespříliš charakterně dokonalé Raphtalie a dětinské Filo. Ke konci zjistíte, že celý děj má i hlubší mytologické kořeny a jsem nadšen sám sebou, že Penkinovu hudbu poznám už z prvních tónů. Tak co je špatně? Cítím se trochu jako kazisvět, ale přál jsem si sledovat utrpení hlavního hrdinu déle. Na můj vkus to grillování nebylo dostatečně dotažené a ve chvílích, kdy se ani to nedělo, tak se neštastně fillerovalo. 2/3 anime máte pocit, že to není jen o naší skupince a i ostatní hrdinové pracují na svém vývoji vzhůru s různorodým posláním, aby na samém závěru se navrátili do arhcetypů spíš podřadnějších a tupějších klíčenek. Následně se začneme spíš soustředit na shounenovské množení schopností, jejich adekvátně nuzné pojmenování a rozléval se ve mně neblahý pocit, že hlavní hrdina je otravně nepřemožitelný. Proč být generický jako jiné konzumnější isekaie? Asi jsem si sám odpověděl. Je to ale pouze na škodu, protože Shield Hero rozhodně mířil k vyšším metám. Co ale není, může být a dalším sériím pravděpodobně příležitost dám. Těsně nedosažené 4* (18.01.2022)

hlavnímu protagonistovi je 20, takže sláva vivat, máme tu po dlouhé době neinfantilní anime. Za druhé ..hrdina je chtě nechtě solitér, takže mu ani divákovi nepřekáží nadbytečné postavy, typicky otravná rodina či ještě o mnoho otravnější spolužáci z nějaké školy - hlavní hrdina si tedy nemusí lámat hlavu s tím, jak hlavně své přátele do svého nebezpečného života nezatahovat, ušetříme si nekonečné tlachy o tom, jak se všichni o všechny bojí (protože hlavní hrdina prostě žádné přátele nemá - jak krásný to svět pro diváka!) V neposlední řadě, jeho štít, no to je fakt zbraň na nic -- což je dobře, neboť jak si poslední dobou všímám, čím víc na prd se zdá být výchozí bod, tím příjemnější překvapení diváka čeká. Zde nejen (!) v propracovaném příběhu, který se navíc odvíjí až extrémně rychle: hrdina je okamžitě pod časovým presem, bez průtahů začne trénovat a vydělávat peníze, ale jakmile se divákovi ukáže způsob jeho každodenní rutiny, děj elegantně a při zachování plynulosti skočí a najednou jsou hlavní postavy nalevelovaný, jak u jiných anime po půlce série. Celkem slušnou dávku bojové akce divák dostane již v prvních 4 dílech, což je prostě super. Po 25 dílech mohu konstatovat, že spokojenost přetrvala a již se těším na potvrzenou 2. a 3. sérii. Teď jen doufat, že jim to nebude trvat příliš dlouho. Zatím souhlasím s hodnocením csfd: ± 80% i za mě. (12.03.2020)

Asi každého, kdo mrkne na pouhý jeden díl napadne, že Tate no yuusha no nariagari nebude ničím originálním a už od počátku okatě vykrádá třeba Sword Art Online. Koncept světa s pravidly MMORPG je v anime již poměrně nadužívaný a po stránce základního námětu jaksi ani tohle dílo nemá čím překvapit. Proč tedy plné hodnocení? Čert vem nějakou originalitu. Štítový hrdina a jeho dobrodružství ve světě, do nějž nepatří, je totiž neskutečně zábavná podívaná plná akce a emocí. Zprvu se sám Naofumi, tedy hlavní postava, jeví jako nezvykle zajímavý člověk, jelikož mu z odporného chování celého království začíná dost hrabat a divák si není jist, zda sleduje klaďase nebo záporáka. Tahle vlastnost tak nechává diváka v jistém napětí, protože nikdy nevíte, jak bude reagovat na dané situace. Jistě, postupem času ho dost umírňuje jeho parťačka Raphtalia, která typicky plní úlohu té vedoucí ženské hrdinky. Dvojice dalších holčin jí pak zdatně sekunduje a seriál má tak nádech jisté harémovky, ač postrádá jakoukoliv romanci. Vadou na kráse budiž to, že první série jaksi nedojde k žádnému zakončení v rámci hlavního úkolu a závěr tak nějak vyšumí do vrátek ke druhé sérii. Ač tyhle seriálové praktiky nenávidím, zde klidně odpouštím, protože každý díl je plný zajímavých postav, událostí a popřípadě i nějakého toho vtipkování. Pokud někdy vznikne další série a opět půjde jen o každodenní fantasy dobrodružství, nebudu se zlobit. (27.06.2019)