Dycky Sunderland

I když já jsem spíš United 'Till I Die, je nakonec úplně jedno, jakému fotbalovému klubu fandíte, ať už Manchesteru United, Sunderlandu, Spartě nebo Dolním Měcholupům, abyste se v tomto, pro lidi "z venčí" bláznivým, světě poznali. Sunderland 'Till I Die (distributore, za ten českej název bys zasloužil proplesknout) nakonec bavil ještě o dost víc než nedávno viděný dokument o Manchesteru City. I tím, že je to prostě shit club, a s takovými většinou sympatizujete víc, pač se v těch životním strastech zkrátka vidíte. A že má těch strastí Sunderland AFC na svých bedrech víc než dost, až mi tu bylo těch lidí, brečících jak spadli z Premier League do druhý ligy, fakt líto, vzhledem k tomu, kde se Mackems nachází dnes (třetí liga). (04.04.2020)

Obě série jsou naprostou povinností pro jakéhokoliv fanouška fotbalu či sportu. Skvělý vhled do zákulisí velkého fotbalového klubu, který se potácí v problémech a přitom je vlastně jediným potěšením pro převážně dělnické město na severo-východě Velké Británie. V zemi a městě, kde je fotbal náboženstvím. Skvělý dokumentární seriál. (03.04.2020)

Nielen, že je to o futbale. hre pre dementov, ktorú hrajú ženy s penismi ale ešte aj ten neznesiteľný severobritský prízvuk a ešte navyše v tomto celom nepodarenom dokumente poriadne tí packali ani nevyhrali. Prečo by krista niekto chcel sfilmovať toto? Prečo nesfilmujeme bezdomovca ako ostal bezdomovcom? Lebo je to kokotina - preto odpad. Keby sa dalo dám dva odpady ešte za ten futbal retardovaný. (09.06.2020)

Máme to dokument s nejvíc idiotským českým překladem. (název) To je ale jediná kaňka. Přiznám se že PL mě nikdy moc nebavila. Klub jako Sunderland mě nikdy nezajímal. I přesto jsem všemi osmi díly první série proplul parádně. Vidět jak v reálu, v rámci možností, probíhá sezóna profi klubu, jak vypadá přestupové okno chudého a nezajímavého klubu, jak vypadají jednání s hráči, propuštění a najmutí nového manažera je naprostá pecka. A pro fotbalového fandu asi i povinnost. Když se k tomu přidají pohledy nejobyčejnějších fanoušků, jejich pocity marnosti, ale i nadějí a hlavně neustálé oddanosti... Není co dodat. V rámci formátu, 100 procent. --- Druhá sezóna je natáčena s pohledu majitele a jeho pravé ruky. Je to hodně osvěžující a vy vidíte jak se nemocný klub uzdravuje. Nic ale nejde hned a i chlapíci ve vedení poznávají, že čas i fanoušci umí být nekompromisní. Klub každopádně dostávají do finanční stability což je prostě v nižších soutěžích stěžejní. Kór u který chce nahoru. 95 procent za druhou řadu. (11.04.2020)

Jako fotbalový fanatik (a zejména toho britského od Premier League až po League Two) jsem přesně na něco takového čekal. I když jsem fanoušek Cottagers a Manchesteru, příběh pádu tradičního fotbalového týmu mě chytl, stejně jako asi musí i ostatní fanoušky dalších týmů, kteří mají prostě rádi fotbal. Už bylo natočeno mnoho sportovních filmů a dokumentů o velkých sportovních vítězstvích, jako poslední mě napadá Totální sezona v podání Slavie. Tady se ale jedná o pořádnou fotbalovou depku, která si na nic nehraje a ukazuje ty pravé fanoušky, kteří svůj milovaný klub nikdy neopustí. Člověku je až líto, že některá přední místa v Premier League zaujímají umělé kluby bez fanoušků (Manchester City), zatímco tradiční celky s normálním vedením a poctivým přístupem paběrkují mezi nižšími ligami. Je to smutné, o to více ale intenzivní a hezké, protože věřím, že se z toho Sunderland dostane - právě v tom je Anglie specifická, že týmy běžně pendlují z Premier League rovnou do League One a pak se dokáží hned vrátit zpět. Své by o tom již mohlo povědět mnoho týmů, teď mne napadají Southampton, Sheffield United, Bournemouth, Huddersfield nebo jako poslední Wolverhampton. Klidně se tedy může stát, že se Sunderland znovu vytáhne a za nějaké tři čtyři roky se v klidu může vyhřívat v horní polovině Premier League, jak tomu je v právě v případě Wolves. Obdivuji celý klub, že to s natáčením nevzdal ani ve chvílích, kdy jim dost teklo do bot, ono se totiž lépe točí to vše okolo, když se vám daří. Ale takhle zaznamenávat vaše neúspěchy a trápení, to je věc druhá - to se člověk potom ani nediví, že fanoušci na jednom zápase v po prohře 3-0 v poločase rozbili kameru. Výborný zážitek, který mi nahradil aktuální absenci fotbalu na celém světě, jednotlivé zápasy jsou dokonale a napínavě sestříhané. Jen škoda, že v první sérii bylo v Championship vypuštěno pár zápasů, jako např. ten předposlední s Fulhamem, jako Cottager bych se rád podíval na Craven Cottage i v tomto dokumentu. Šťastnou ruku měli také producenti, vybrali si tým, co zažíval velmi turbulentní časy a některé zápasy byly opravdu velkým dramatem, co by jen tak nikdo nevymyslel. Sám si pamatuji neuvěřitelné chvíle, jako když přišel Chris Coleman z úspěšné reprezantace Walesu na lavičku jako spasitel, ale všem bylo jasné, že si tím zničí kariéru, nebo příchod Willa Grigga, který je na ostrovech prostě legendou - jen bylo škoda, že to nebylo těch "28 this season" jak tenkrát ve Wiganu. Zejména v Championship měl Sunderland velmi dobrý tým, že bylo až neuvěřitelné, jak moc se jim nedařilo - vždyť tam hráli bývalí Fergusonovi svěřenci v Manchesteru O'Shea, Gibson, ale třeba i velmi známá jména jako Rodwell, Steele či Vaughan. (24.04.2020)