Tea and Sympathy

Zajímavé téma, ale přišlo mi to až melodramatické. (02.03.2012)

14. Zlatý Glóbus za rok 1956 - cena (1) - *Objev roku (herec) - John Kerr (19.01.2009)

Celkem přelomové melodrama, leč doba se posunula... Homosexualita byla většinovou americkou společností padesátých let odmítána podobně jako komunismus, pro některé obzvlášť prázdné hlavy mohly tyto dva jevy vykazovat dokonce výraznou souvislost. Není tedy divu, že pokud se někde mohlo takto ošemetné téma bez větších kontroverzí a současně dostatečně rázně otevřít, tak to bylo „sirkovské“ melodrama. Film o podivném chlapci, jemuž socializace s machistickými vrstevníky dělá zjevné potíže, neřekne nic otevřeně, ale výhradně v signálech – některé z nich jsou dnes vyvanuté, jiné však nadále fungují. Více než explicitní výrok zaujme způsob, jakým se kolem tématu chodí po špičkách a odráží se ve vizuálních vjemech. Krásné oslepení Technicolorem a zaujetí tím, co všechno se dokáže vejít do roztáhnutého (širokého) prostoru způsobuje jediné – připadáme si uprostřed dění a vnímáme jeho okraje, o nichž se dvakrát nemluví. Zanedbávaný titulní představitel by mohl na první pohled připomínat útlocitnějšího Jamese Deana, i když pozici ke světu razí jinou. Svérázným způsobem nabádá k individualizaci, když se nepříjemně sráží s kolektivem, jehož členové připomínají tradičnější verzi toho, jak má vypadat individualita. V tomto smyslu to není jen uplakané melodrama, nýbrž poměrně razantní popíchnutí vžitého amerického snu dospívajících. Ani trochu bych v tom nehledal film pro vrstevníky hlavních hrdinů, jimž by v mysli pouze nadělal zmatek. Mohl by být pro střední generaci liberálů, co umí vnímat narážky. Alibistický konec je stvrzením toho, jak odvážně se film do té doby vyjadřoval – zašel tak daleko, že se musel pokorně vrátit na začátek. (01.03.2013)