Francúzska depeša Liberty, Kansas Evening Sun

Wes Anderson featuring Francie, francouzská hudba, francouzský film, francouzská svoboda, francouzská nestydatost, francouzská gastronomie. To mi nemůže přivodit nic jiného než skvělou náladu, nadšení a radost. Navíc každého šachistu potěší, pokud se šachy objeví ve filmu nebo seriálu inteligentním způsobem a nikoli jako bezduchá kulisa, kdy je evidentní, že herci královskou hru ani hrát neumí. Benicio Del Toro v nezvyklé roli nejlepší, Léa Seydoux pokračuje v tradici francouzských hereček typu Emmanuelle Béart. Skvostné filmové dílo. (04.02.2024)

Wes Anderson pro mě představuje jedno velké tajemství. Nikdy netuším, jestli se mám na jeho film těšit, nebo mám mít silné obavy. Jednou mě jeho snímky dokážou nadchnout, u jiných se ale zase okázale nudím, takže jsem pochopitelně doufal, že se bude v tomto případě jednat o první možnost. Povídky nakonec zůstaly někde uprostřed; byl jsem spokojen s vydařenou atmosférou, s obsazením i s dějem, zároveň jsem byl s dějem paradoxně nespokojen, protože se některé pasáže neuvěřitelně vlekly a v závěru jsem měl pocit, že jsem u filmu strávil minimálně tři hodiny. Ale nevadí, příštího Andersona zase zkusím, možná mě zase jednou nadchne. (02.01.2022)

Režisérský styl Wese Andersona mám ve velké oblibě. Jeho snímky jsou osobitě “divné”, nicméně právě skrze to z jeho filmů přímo tryská tvůrčí svoboda v mozaice výrazných postav a košatého příběhu. Nejinak je tomu i v jeho nejnovějším snímku The French Dispatch, který kombinuje několik po sobě jdoucích příběhů, které zastřešuje dekonstrukce mýtu svéhlavého šéfredaktora a derniéra jeho plátku. Režisér zde opět velmi umně pracuje s načrtnutými motivy, vyprávěním a postavami, takže se před Vámi na ploše čítající 108 minut rozprostře filmový zážitek, jaký dnes už (bohužel) opravdu nemá obdoby. A už právě jen díky tomuto atributu byste tomuto klenotu měli dát šanci. Vážně to stojí za to. Skvělá práce! „Self-reflection is a vice best conducted in private or not at all.” (06.03.2022)

V detailoch síce stále mimoriadne nápadité, ako celok to už ale "nemaže". Zdá sa, že ovládnutie formy ovládlo samotného tvorcu a ten by sa mal veru čo najskôr spamätať, ak nechce upadnúť do škatuľky manieristických režisérov, ktorí ovládnuté prostriedky a postupy nedávajú do služieb príbehov a iba sa nimi nechutne predvádzajú. Tak tadiaľ cesta nevedie. (Aspoň u mňa ani náhodou. Neser, Andersone!) (10.04.2024)

Podľa mňa sa Anderson už úplne nechal uniesť formou, ktorá zvíťazila nad obsahom. Ale keď tak pozerám na hodnotenia miestnych intelektuálnych grafomanov, tak mi asi niečo uniká. Neviem čo, ale príliš sa do toho ponoriť nechcem. Za mňa prázdne príbehy bez emócií s formou, ktorá ma skôr irituje. Ale som rád, že som  to videl, lebo kráska Léa Seydouxová s tým jej charizmatickým chladným pohľadom sa tu objaví hore, čo hore, komplet bez. A aj keď má silnejšie stehná, tak je sakra sexy. Kvôli nej film (a aj iné veci) stáli za to. 5/10. (18.12.2021)

Nový Andersonův počin se mi nesnadno hodnotí. Tím nejzjevnějším a nejbanálnějším důvodem je jeho rychlost. Ustíhat rychlopalné dialogy v květnaté, archaizující angličtině a do toho stíhat jednak vnitrozáběrovou kompozici, která se neustále proměňuje, a jednak svižné přechody mezi záběry..., to aby člověk film viděl alespoň třikrát. Další aspekty jsou ale spíš diskutabilní a závislé na ochotě diváka přijmout, nebo odmítnout režisérovu vizi. Jisté je jedno: Francouzská depeše je rozhodně stylově nejpřepálenějším Andersonovým filmem. Koncept "hlavní postavy", už dříve problematizovaný, je zde úplně hozen do koše. Známá jména se tu střídají jako na orloji a většina postav neřekne víc než pár vět. Jednotlivé povídky mají trochu odlišný styl a diametrálně jiné tempo. Barevné a černobílé záběrování se tu střídá bez zjevné příčiny (byť k potvrzení dojmu bych potřeboval snímek nasledovat důkladněji) a v jedné z povídek se dokonce přidá i animace. A k celkovému dojmu samozřejmě přispívá i to, čemu obykle rozumíme pod slovem "příběh". Děj Francouzské depeše je fakticky rámovaný jako filmové převyprávění novinářských esejů. Ve skutečnosti jde ale samozřejmě jen o autorskou mystifikaci, pastiš, který přináší překombinovaný sled dějů, které se s každou další povídkou více a více odklánějí od původního tématu (třetí "esej" má pojednávat o známém šéfkuchaři, ale samotný kuchař v něm hraje prakticky vedlejší roli a namísto něj se příběh soustředí na únos syna policejního komisaře, což je divákovi zprostředkováno skrze televizní rozhovor novináře s moderátorem). Ze všeho nejvíc je Francouzská depeše samotná filmovou esejí o možnostech kinematografie a o jejích počátcích v tableau vivant. V Andersonově tvorbě nejde o žádnou novinku, ale nový snímek je v tomto ohledu rozhodně nejdůslednější poctou těmto kořenům. Od diváka chce každopádně výdrž a velkou míru pozornosti. (07.12.2021)

Wes Anderson natočil další hravou poctu tomu, co má rád - francouzské kultuře 50.-70. let a magazínu New Yorker. Oceňuji, že Francouzská depeše je zpracovaná tak, jak by ji v 60. letech i někdo natočil (což je rozdíl oproti lubitschovskému Grandhotelu Budapešť, který se v mnoha ohledech Ernstu Lubitschovi a Billymu Wilderovi spíše nepodobá). Za atmosféru, stylizaci, hudební doprovod a obrazové nápady by si Wes Anderson zasloužil i deset z pěti hvězdiček. Za scénář by to ale na plný počet zdaleka nebylo. Možná režisérovi chybí spoluscénárista  - právě s Owenem Wilsonem nebo Noahem Buambachem Anderson napsal postavy podivínů, se kterými ale bylo jednoduché se lidsky ztotožnit. Více zde. (26.05.2022)

Nie je o čom, mňa Wesove filmy skrátka náramne bavia a jeho estetika mi robí neskutočne dobre. French dispatch je oddychová, svižná, vizuálne nenormálne prepracovaná zábavka, obsahujúca plejádu skvelých hercov a herečiek, na ktorých je fakt vidno, že si hranie v nej doslova užívajú. Mňam, 9/10. (11.11.2021)

Vizuálne podmanivé, filmársky opäť chrliace nekonečným množstvom nápadov ako je u Andersona zvykom, ale pre mňa v konečnom výsledku iba oveľa menej zábavná verzia The Grand Budapest Hotel. Hodnotenie je možno prinízke, ale priznávam, že tentoraz ma to vôbec nebavilo, nevedel som sa na vibe, atmosféru filmu po celú stopáž ani raz poriadne napojiť a to mám inak Wesa Andersona ako režiséra veľmi rád. Predmetné poviedky z novinárskeho prostredia mi však okrem tej formy prišli nezaujímavé, ani raz vtipné a The French Dispatch je tak nakoniec pre mňa Wesov najhorší film. CELKOVO: 5/10 (18.12.2021)

Nikdy nepřestanu být fascinován, jakým způsobem Wes Anderson zpracovává silná témata jako láska, vášeň, sex, boj, smrt, rodina, přátelství... Jako by všechny tyto citlivé ingredience nechal naprosto originálně vypěstovat a poté je dokázal kvalitně uvařit. Zdá se, že nejspíš navždycky zůstal dítětem, které si umí brilantně hrát s vizuálem, barvami, hereckými výkony, s gradováním děje a s emocemi hlavních postav. Tady nelze takřka nic vytknout. „Hravosti není nikdy dost” = Tak bych ve stručnosti popsal Francouzskou Depeši. (24.11.2021)

Filmy Wese Andersona jsou dementní, občas se mu něco povede, ale většinou to dopadne takto. (25.12.2021)

Vizuálně asi nejopojnější film roku, zároveň však bezmezně nudnej a nezáživnej. Až je mi to líto, těšil jsem se. Andersonovi to nezazlívám, ta práce je poctivá a neuvěřitelně hravá... jenom je škoda, že točí filmy už jen pro sebe. (02.03.2022)

RECENZE: Francouzskou depeší Liberty, Kansas Evening Sun poetika Wese Andersona vrcholí. Půvabně a nevtíravě - Českokrumlovský deník Na každý nový film Wese Andersona se vždy upřímně těším. Žádný jiný tvůrce totiž nedokáže spojit dohromady tolik výjimečných herců, stylové hravosti a černého humoru, a hlavně tolik nápadů. Jeho novinka "Francouzská depeše" je film pro radost. Předně je ovšem z radosti dělaný. Anderson tentokrát vzdává poctu nejen filmařské profesi (konkrétně francouzské kinematografii), ale především sám sobě. A to tak, že si sám ze sebe dělá legraci. A proto "Francouzská depeše," nejvíce "andersonovský" film Wese Andersona tak krásně funguje. V podobě tří příběhů - reportáží film vypráví o redakci fiktivního francouzského deníku, kde je šéfredaktorem úchvatný Bill Murray, v jehož službách píše tým ostřílených profesionálů složený z Tildy Swinton, Frances McDormand, Jeffreyho Wrighta a Owena Wilsona. Každá jednotlivá reportáž má své specifické rysy. Jednoznačně nejkouzelnější podívanou přináší příběh první s Beniciem Del Torem, Léou Seydoux a Adrienem Brodym. Příběh druhý ("Revize manifestu") zase nechává vzpomenout na dobu let šedesátých, kdy se na prahu celospolečenských změn rádo demonstrovalo, a ještě raději utíkalo, a kdy symbolika jedné jediné postavy (Timothée Chalameta), podepřena hudbou Ennia Morriconeho, zkrátka nemůže nevyvolat potlesk davu. Třetí příběh je pak příjemným zakončením této Andersonovy filmové ódy na práci novinářů. Zápletka mísí únos syna policejního komisaře s postavou policejního šéfkuchaře. I zde Anderson naplno projeví svůj nemalý cit pro hravost, když mezi střihy z barevného do černobílého formátu vloží jedinečné animované okénko. Režisér experimentuje více než obvykle; se stylem i obsahem. Opakuje se, ale zároveň každý prvek své osobité poetiky chytře povyšuje, což je umění, které mnoho filmařů postrádá. Francouzská depeše Liberty, Kansas Evening Sun není celkově až tak dokonalá jako Grandhotel Budapešť, kde Anderson pro změnu složil poctu profesi hoteliérské, a který nejspíš navždy zůstane z hlediska jeho tvorby mému srdci nejbližší, ale i tak stojí rozhodně za to vyhledat kinosál, kde "Francouzskou depeši" hrají. Po dlouhé době tu máme film, který je chytrý stejně jako zábavný. A to je opravdu vzácnost. 75%. Na první pokus čtyři hvězdičky, ale sázím, že po dalším zhlédnutí si klidně tu jednu přidám. (27.11.2021)

Zajímavá artovka s velmi dobrou výpravou a výborným mixem žánrů. Chyběl mi tam nosnejší příběh než smrt vydavatele a redakce posledního čísla. (16.01.2022)

Iba vďaka návštevám profilu jedného z obľúbených užívateľov som sa dostal k tomuto filmu a režisérovi a musím povedať že to vôbec nebolo na škodu veci. Svojským humorom, výbornou kamerou a hudbou, bizarným príbehom vyjadruje satiru na mnohé spoločenské problémy. Vyhol sa takmer úplne nejakej korektnosti a celková rôznorodosť jeho spracovania zaradila tento film k veľmi príjemným prekvapeniam. (09.05.2022)

Andersonova pocta novinám a novinářům,které nechybí jeho typický rukopis,ale úplné a čiré nadšení jako u jeho  předchozích filmů se tentokrát nedostavuje.Obsazení je sice opět skvělé a vizuál okouzlující,ale třeba Alexander Desplat na jehož hudbu sem se extrémně těšil tu jede tak nějak na půl plynu.Samotné povídky/reportáže jsou sice správně bizarně vtipně dramatické,ale také působí vyumělkovaně a méně životně a velmi často mi v nich chybělo ono Andersonovské srdčíko,kvůli kterému jsme si zamiloval jeho předchozí filmy.Po hříchu tak vítězí forma na obsahem.Nejde sice o nejslabší Wesův film,ale i tak se bude French dispatch řadit do té spodní poloviny...70% (20.12.2021)

Nevediac o tom, kto "spáchal" tento film, som si po po celý čas hovoril, že tento štýl sa mi až neuveriteľne podobá na Wesa Andersona. Jeho štýl a kompozícia sú proste nezameniteľné! S tým však problém nemám, práve naopak, príde mi to vždy vcelku originálne. Ale tento krát ma jeho film až tak nezaujal. Akurát prvá poviedka "The Concrete Masterpiece" bola naozaj skvelá, tie zvyšné dve by som skôr zhodnotil ako taký priemer. Ale ako námet to bol skutočne fajn nápad, aj poviedkový formát. Ale celkový dojem som očakával určite oveľa lepší. (21.02.2022)

Tady forma absolutně pohltila obsah. Od první vteřiny obraz křičí "Wes", ale příběhy, který se tu odehrávají, křičí "nuda!". K čemu je tatatatatata kadence slov a úchvatný herecký ansámbl, když je napojení jednotlivých příběhů neexistující a příběhy samostatně nemají šanci zaujmout. Nebyl problém poklimbnout, proto jsou dvě hvězdy ještě shovívavé hodnocení. (23.01.2022)

Povídkový příběh Wese Andersona, který je směsicí krátkometrážních filmů v ucelené Francouzské depeši. Musím říci, že mě krátkometrážní formát jednotlivých příběhů sedl více, než ten celovečerní u některých dřívějších komedií Wese Andersona. Příběhy jsou akčnější, mají lepší spád a první o umění ve vězení vyloženě tne do živého s excelentním Adrienem Brody! Celé se mi to prostě líbilo tolik, že jde možná o můj vůbec nejoblíbenější film tohoto osobitého tvůrce. 80%  (26.06.2023)

Možno najandersonovskejší Anderson. Čo záber a kompozícia, to maximálne vyšperkovaná mizanscéna, využitá na 110%. Umelecká pocta novinárčine v teréne, a zďaleka nielen nej. Každá poviedka má svoje osobité čaro a príbeh (väzenie, študentský manifest, únos) a zároveň dominantný i vedľajší presah (výtvarné umenie, divadlo, animovaný film, šach, gastronómia). PS: po Bondovi a Dune toto „menšie“, ale solídne estetické kino pohladilo dušu. Pozerajte to rozhodne odpočinutí, je to náročne obsahovo aj vizuálne. (23.11.2021)