Francúzska depeša Liberty, Kansas Evening Sun

Nikdy nepřestanu být fascinován, jakým způsobem Wes Anderson zpracovává silná témata jako láska, vášeň, sex, boj, smrt, rodina, přátelství... Jako by všechny tyto citlivé ingredience nechal naprosto originálně vypěstovat a poté je dokázal kvalitně uvařit. Zdá se, že nejspíš navždycky zůstal dítětem, které si umí brilantně hrát s vizuálem, barvami, hereckými výkony, s gradováním děje a s emocemi hlavních postav. Tady nelze takřka nic vytknout. „Hravosti není nikdy dost” = Tak bych ve stručnosti popsal Francouzskou Depeši. (24.11.2021)

Už dlouho jsem nezažil takhle naplněné klubové kino a zároveň tolik nadšených diváků... Potěšila mě volba povídkového žánru a zvláště zasazení do staré Francie. Stylově vyladěný vizuál a spočátku i způsob vyprávění při představování doby a prostředí naplněný různými vtipnými hlody a nápady (z nichž si teď rychle vybavím hlavně společnost koček na střeše :)) mi dokonce evokoval styl, jaký často potkávám právě ve francouzských dobových komediích, od tvůrců jako De Broca, Y. Robert nebo Tchernia s Goscinnym. Já netuším, zda filmy těchto pánů Wes Anderson zná a zda se něčím inspiroval i u nich, ale s tímhle bych problém neměl, to bych se spíše těšil. Problém je, že zatímco v takovém Pánovi ze společnosti, Les Copains nebo Doživotní rentě vnímám nesmírně lehkou hravost, tady jsem brzy pociťoval, jak se spočátku stejně milá hravost začla v rukou nevyzpytatelného Andersona nejednou proměňovat v menší formální křeč. Navrstveno je zde někdy během krátké doby tolik různých nápadů, až zde forma místy totálně rozmělňuje obsah a působí spíše chaoticky. Během první povídky Anderson namíchal těch postupů vyprávění tolik, až se vyprávění stává strašně překombinované, barevný vizuál s černobílým se tu občas střídá i nahodile a žel brzy mě to přestalo bavit. Další dvě povídky můj dojem sice napravily, ale jen částečně. Nápad filmu v podobě zfilmovaných útržků novin se mi při tom zamlouval hodně, řada pěkných hereckých výkonů v osobitých rolích a roličkách a více povedených scén taky, ze tří povídek jsem si určitě hodně užil tu druhou ze zákulisí studentských bouří (ve které Anderson své stylizované nápady využíval konečně v zmírněné kadenci a vlastně ukázal, že míň je někdy víc), ale po celou dobu jsem s filmem nedokázal být na jedné vlně. Při tom nedávno konečně viděný Grandhotel Budapešť jsem si od pana režiséra hned na první dobrou vyloženě zamiloval. Asi lze říct, že Francouzská depeše je typ osobitého filmu, jaký divák musí vidět někdy víckrát, aby mu přišel na chuť a překonal jisté rozpaky, ale chvílemi ty rozpaky byly natolik velké, že na ní vážně nemám chuť zajít teď podruhé. [60%] (18.11.2021)

Stylem je to klasickej Anderson, takze clovek tak nejak tusi, co muze cekat. Jenze zatimco prakticky vsechny jeho ostatni filmy jsou i pri urcity mire artovosti zabavny, tady to bohuzel neplati. Je tu par fajn napadu, par dobrejch forku, tradicne skvela sestava paradnich hercu a mila vizualni stranka, jenze ty jednotlivy pribehy jsou uz tak mimozni a artovy, ze je to proste opruz tak trochu o nicem. S pribejvajici stopazi me to bohuzel vic a vic sralo a musim to oznacit za Andersonovo nejhorsi film. (12.02.2022)

Francouzská depeše ["a tak dále"] je další typická "andersonovina", která je příběhově a zejména formálně pokračovatelem jeho předchozích filmů - přesto působí svěže, svižně a rozhodně nenudí. Opět jsem se nechal okouzlit precizně rozplánovanými výjevy, které vynikaly svou plastickou dvourozměrností a byly doprovázeny hravou hudbou a tentokrát i animovanými scénkami. Žasnul jsem nad množstvím více či méně známých herců, kteří se občas na plátně jen mihli, ale přesto zanechali dojem. Stejně tak jsem se znovu nechal unést vytříbeným scénářem, v němž slovo absurdita (jako vždy) nabývalo nového významu. Ten, komu se nepříčí režisérův osobitý styl, si jeho nejnovější snímek zajisté užije a bude se rochnit blahem. (20.11.2021)

Nejsem Wesovým bezmezným obdivovatelem, dosud jsem od něj viděl "pouze" tři filmy, ale poslední dva (Psí ostrov a Grandhotel Budapešť) dostaly každý po pěti hvězdách, tak jsem se na Francouzskou depeši těšil. A zřejmě o to větší bylo moje zklamání. Ano, je to typicky andersonovské, potěší všichni jeho oblíbení i "neoblíbení" herci, ale ty jednotlivé povídky jsou tak k uzoufání nudné, o ničem a bez pointy, že to snad ani možné není. V průběhu sledování, poté, co jsem zjistil, že kvalita povídek je stejná (či stejně špatná), jsem už doufal v co nejdřívější oponu. Promiň, Wesi, ale takhle opravdu ne... 40% (25.01.2022)