Diego Maradona

Uff co napsat?? Tohle bylo veledílo o největším kopáčovi všech dob. Maradona se stal po Pelém první velkou hvězdou kterého řadili nad BOHA. Vůbec se nedivím že se chudákovi z chatrče zamotala hlava a skončil tak jak skončil. Chudák zaplatil za svoji slávu nemalou daň. Tenhle škrček dokázal s balonem neskutečný věci a vytáhl Neapol na výsluní. Když byl na vrcholu tak mu u nohou ležel celý svět. Při některých momentech ve filmu jsem měl na krajíčku a pěknou husinu. Byl to prostě Bůh. (12.11.2020)

S ohledem na hydeovskou strukturu by seděl spíše název "Diego/Maradona". Na sedmiletém neapolském období, které udělalo z Diega pojem, legendu, Boha i ďábla, Kapadia umně vykresluje osud rozměrů antické tragédie. Je v něm vše; revolta, vzestup ne na vrchol, ale vysoko nad něj, ikarovský pád, destruktivní láska (osobní i davů) a čirá nenávist (osobní i davů), ďáblovo našeptávání skrze Camorru, (ne)přející okolí, společenské, sportovní i politické přesahy, otcovský problém a jako středobod rozháraná mysl svébytného génia. Je zcela jedno, zda vás fotbal zajímá či nikoli. Je jedno zda Diega obdivujete či jím opovrhujete, zda ho považujete za politováni hodnou smažku, podvodníka a lháře či nejlepšího fotbalistu všech dob, fotbalového hračičku a bojovníka s vášní v srdci. Funguje to totiž především v univerzální lidské rovině "tragického osudu génia". A pokud vám přeci jen není fotbal jedno, tak pak to platí tuplem. Je obdivuhodné, jak se Kapadiovi bezpočetné stovky hodin materiálu podařilo vměstnat do dvou hodin stopáže, udržet jasnou strukturu, linku, obejít se bez mluvících hlav, gradovat tempo a v neposlední řadě i udivovat zrestaurovanými záběry. A to už vůbec nemluvím o tom, co pro výsledné emoce dělá Pintova hudba. Ano, dala by se tomu (stejně jako Sennovi) vyčíst určitá zjednodušující přímočarost ve vykreslení událostí z velké části zcela ignorující jiné úhly pohledu (gentleman Robson by mohl vyprávět), ale... O to tu (stejně jako ve zmíněném Sennovi) opravdu vůbec, ale vůbec, nejde. (13.04.2020)

Vynikající dokument. Pro fotbalové fanoušky skoro povinnost a i pro ostatní myslím velmi zajímavý počin :-). Kapadia evidentně umí. Vyzdvihnu třeba práci se zvukem - předpokládám, že je zesílen nebo jinak modulován oproti originálnímu snímání, ale je skvělý. Jak někdo trefně popisoval, je tam minimum mluvících hlav někde ve studiu, proto to má takovou sílu... Osoba DM jistě štěpí veřejnost velmi výrazně, ale než někdo vyřkne soud, měl by tohle vidět. Řekl bych, že takový tlak by ustála jen opravdu velmi silná osobnost ( kterou DM mimo hřiště není ). K disputaci o nej fotbalistovi historie bych podotkl, že těžko hodnotit individuální dovednosti v průběhu desetiletí, ale aby jeden fotbalista takhle vytáhl repre, a hlavně provinční klub - takto výrazně to myslím nikdo nedokázal... Mohl bych psát spoustu dalších vjemů a osobních prožitků, ale omezím se už jen na konstatování, že Kusturicův počin ve světle tohoto díla zbledl ještě mnohem víc. A jsem opravdu zvědav koho dalšího AK poctí svým umem! (03.08.2019)

Z několika důvodů pozoruhodný film: 1. Kapadiovi se podařilo vytvořit vzrušující a napínavý dokument (!), který nabízí zážitek srovnatelný se sledováním hraného filmu, a to bez ohledu na to, zda holdujete fotbalu, či nikoli. (Ačkoli jsem např. věděl, jak dopadlo MS '90 v Itálii, v některých momentech jsem pod momentálním napětím opravdu znejistěl...) 2. Zajímavým způsobem rozvíjí úvahu Maradonova osobního trenéra Signoriniho o dualitě fotbalistovy osobnosti, což se odráží i v názvu filmu, který narozdíl od Kapadiových předchozích dokumentů Amy a Senna obsahuje jméno i příjmení. 3. Cíleným zaměřením na Maradonovo působení v Neapoli Kapadia hutně zprostředkovává atmosféru na Apeninském poloostrově v druhé polovině 80. let (s akcentem na třídní rozdělení, vnitropolitické pnutí, moc mafie apod.). 4. Tím, že prakticky celý dokument je sestaven z dobových (často unikátních) záběrů, vyjevuje se dnešnímu divákovi v maximální šíři technologický pokrok, který byl za těch cca 35 let učiněn. V době, která je do značné míry založená na vizualitě (youtube, instagram, HD, 4K apod.), musí být pro řadu mladších diváků dvouhodinové sledování nekvalitních VHS záběrů zajímavým zážitkem (nehledě na způsob zpravodajského zpracování profesionálních fotbalových zápasů v předinternetové době).___ Přes tyto nesporně pozoruhodné rysy film trpí i určitými (avšak z důvodu zvolené koncepce zřejmě nevyhnutelnými) problémy. Tím hlavním je asi útržkovitost a v mnoha ohledech povrchnost, která je dána závislostí na existenci příslušných (televizních nebo soukromých) záběrů. Kdo je byť jen trochu obeznámen s Maradonovým životem a kariérou, tak těžko najde v tomto dokumentu něco nového. Z vypravěčského hlediska je volba těžiště dokumentu o Maradonovi (Neapol) více než skvělá - střetává se zde sport, láska, mafie, zrada, nenávist, bohatství, chudoba, drogy, sex... Nicméně jsou tím dost upozaděny další dramatické stránky Maradonovy kariéry. Např. slavné diskuze o tvrdosti fotbalu vyvolané likvidačním Goikoetxeovým zákrokem na Maradonu v průběhu již rozhodnutého zápasu FC Barcelona - Atlético Bilbao v roce 1984 jsou zcela potlačeny a slavná brutální hromadná bitka přímo na hřišti po skončení finále Copa del rey mezi týmiž kluby (která byla vnímána jako odveta či pomsta za směšně nízký trest pro Goika) byla v úvodu dokumentu ukázána bez kontextu a bližšího vysvětlení (ačkoli dokonale symbolizovala onen přestup do "klidnější" Neapole). Podobně návrat do španělské a později argentinské ligy - a s tím související osobní Maradonův život - je zcela mimo zorné pole dokumentu (i když italské angažmá tvořilo pouhou 1/3 Maradonovy profesionální kariéry fotbalisty). Přesto film vyčnívá, a pokud zapomeneme na chvíli na konkrétní jméno, má v jistém ohledu Maradonův fascinující příběh svou nadčasovostí co říct i dnes (o roli celebrity v mediálním světě, o vlivu nabyté slávy na psychiku nezralého jedince, o vlivu masové zábavy na chování prekariátu apod.) (13.08.2019)

Život jak stvořený pro film, nebo minimálně vynikajícím způsobem sestříhaný a odvyprávěný dokument o tom, že prachy a sláva vážně nejsou všechno, stejně jako fotbal se tato vysoká hra nedá hrát navěky a lidé jsou vážně divná stvoření, stačí jim málo, aby milovali či nenáviděli. Souboj Diega s Maradonou určitě stojí za zhlédnutí i když třeba tu kopanou vůbec nemusíte. [Kino Citadela - Litvínov] (21.08.2019)