Vlny

Trey Edward Shults si během tří filmů vybudoval svůj lehko rozpoznatelný intenzivní audiovizuální rukopis, který určitě bude některé diváky otravovat a někteří ho třeba i považovat za vykrádání spolupráce Cuarón - Lubezki (případně Malick - Lubezki). Na mě ale působí a v jednotlivých sekvencích dokáže Shults vytvářet nesmírně sugestivní a nepříjemný psychický tlak (což se mu dařilo již v předchozích dvou filmech), který dokáže zakrýt i tentokrát poněkud řídký scénář bez pořádného vyvrcholení. Jsem hodně zvědavý jakým směrem se vydá příště a zda udělá úkrok stranou a zvolní - jak formálně, tak tematicky. Rodinné vztahy, vinu a odpuštění už ve svých třech filmech prozkoumal důkladně. Možná zkusit natočit cizí scénář? P.S. Kdo bude tvrdit, že si úvodní sedmiminutovou sekvenci nepustil po skončení filmu znovu, tak je lhář. Je to jízda :) (22.01.2020)

Ono už předchozí snímek Treye Edwarda Shultse (Přicházejí v noci) bylo těžké hodnotit. Bylo to tehdy o agresivních projevech nemoci, která rozhodně nebyla jen obyčejnou chřipkou. Tři roky starý kousek spoléhal na psychologii postav a atmosféru, což je doménou i téhle silné novinky. Ta je příběhem rodiny, která řeší takové ty „skoro obyčejné“ životní trable, jenže se tím razantně odděluje od nějaké zaoceánské rodinné limonády. Nadějný sportovec, vysoké nároky od otce, intenzivní vztah se spolužačkou, nečekaná komplikace v podobě těhotenství, fatální kloubové opotřebení v rameni. Buch bác. A to nejsme ani v polovině. Celé je to intenzivní, nátlakové, dravé, energické, režijně jisté. A herecky velmi dobré. (20.03.2020)

Trey Edward Shults to v sobě měl už od začátku, to dokázal jak s Krishou tak s It Comes at Night, až tady ale propuká jeho režijní um v plný rozkvět. Waves jsou doposud jeho nejodvážnějším počinem, konečně je z toho cítit filmařská jistota, doplněná o jasnou tvůrčí vizi. Zároveň je v tom pořád cítit ta dravá mladistvá energie a snaha o to překonávat sám sebe s každým dalším záběrem. Shults celý film balancuje na hraně, přichází s odvážnými šílenostmi, jako je změna poměru stran obrazu uprostřed filmu, změna hlavní postavy, okolo které se točí vyprávění, Drewa Danielse nutí s kamerou dělat psí kusy, ale tohle všechno dělá ku prospěchu finálního obrazu filmu, který díky tomu drží zatraceně pevně pohromadě. Drew Daniels za kamerou by si minimálně nominaci na Oscara zasloužil, vymáčknul ze sebe maximum a Waves podle toho taky vypadají, není tady záběr, který by naplno nevtahoval diváka do děje. Bonusem je skvostný vizuál, který je do detailu vyladěný a dokáže v každé scéně navodit požadované pocity. Jak řekl Ebert „Movies are the most powerful empathy machine“ a Shults s Danielsem to s Waves jen potvrzují. Za velkou pochvalu stojí i soundtrack, který je spolu s herečkou Alexou Demie a kameramanem Drewem Danielsem takovým lehkým pojítkem s Euforií od HBO, nášup moderní hudby, který je s citem vybraný a zakomponovaný do celkové mozaiky snímku s naprostou precizností. Waves jsou komplexní filmové dílo, které se ničeho nebojí, což nemusí být každému po chuti a některé kroky tvůrců můžou působit jako zbytečné předvádění, já si ale myslím, že Trey Edward Shults moc dobře věděl co dělá a veškeré kroky, které učinil jsou ku prospěchu finálního výsledku. Waves jsou díky tomu plně ucelený zážitek, který sice od diváka žádá trochu vytrvalosti, ale dokáže se za to štědře odvděčit. (23.01.2020)

Film od ktorého som nevedel, čo mám čakať, tak som nečakal nič a prekvapil ma svojím surovým zobrazením reality, skvelou kamerou, obrazom, zasadením hudby do obrazu a netradičným rozprávaním príbehu. Mladý Tyler hral veľmi dobre a aj Sterling K. Brown sa zhostil svojej úlohy na výbornú. S prižmúrenými očami plný počet. 8,2/10. (30.01.2020)

Kompozícia dvoch príbehov kontrastných súrodencov, ktoré cca uprostred predelí tragická "okolnosť", bola rozhodne plná potenciálu. No napokon pôsobí celková pointa vyše 2-hodinového filmu dosť vlažne a akosi "do stratena". Príbeh egocentrického psychicky nestabilného Tylera ma doslova iritoval. Chápem, že zranenie musí každého vrcholového športovca rozladiť, ale následne si vybíjať zlosť na svojich najbližších, to je čistý hnus! Čo sa týka introvertnej "malej sestry" Emily, jej príbeh bol spočiatku zaujímavý, no potom sa to celé točilo okolo Lukovho otca.... A to je vlastne všetko. Pointa síce pekná, ale iná ako by som na tento typ filmu očakával. 3* (19.05.2021)