Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Nezapomenutelný spor dvou mysliveckých spolků nad zastřeleným kancem... Filmová adaptace povídkové knihy Bohumila Hrabala Slavnosti sněženek byla natočena v roce 1983. Jednotlivé povídky jsou vlastně portrétními miniaturami sousedů, s nimiž Bohumil Hrabal žil uprostřed ojedinělé chatové oblasti v Kersku nedaleko Prahy. Většina těchto literárních postav má svůj reálný a živý předobraz. S neopakovatelným vypravěčským stylem spisovatele a skvělou profesionální technikou režiséra se před očima diváků rozvíjí nostalgická, ale především hluboce lidská freska žánrových příběhů lidí a lidiček žijících v Polabí. Znovu tak ožívají pan Franc, Leli, rodina hostinského z Hájenky a nezapomenutelný příběh sporu dvou mysliveckých jednot nad zastřeleným kancem. Ve filmu se snoubí poetično s realistickým popisem, stylizovaná nadsázka s humornou drobnokresbou, události veselé s událostmi smutnými. Za zmínku stojí, že vedle známých herců – Rudolfa Hrušínského, Jaromíra Hanzlíka, Josefa Somra, Petra Čepka a Jiřího Schmitzera, se tu v epizodních rolích objevují kromě autora samotného i dva významní čeští režiséři: Jiří Krejčík jako věčně hladový pan Karel a František Vláčil v roli starého myslivce. (Česká televize)

(viac)

Videá (1)

TV spot

Recenzie (703)

salahadin 

všetky recenzie používateľa

Jako byste ty příběhy zažili sami. Chlapi ze sousedních vsí si nejprve pošmáknou na divočákovi a pak si dají obrácenou Břežněvovu trojobruč. Film o běžných jevech, slovech, činech a charakterech. Žádná dramatická složka, nulová zápletka, vyvrcholení s hodnotou zera. Ale přesto - sledovat Vláčila jak se snaží přihnout, masožravého Krejčíka, akademického malíře nebo hon na divočáka, to je prostě lahůdka. Menzelovy filmy podle Hrabalových předloh jsou zcela obyčejné a zároveň netuctové. Jak by tady bylo krásně, kdyby bylo více takových filmů. Ale přesto nemůžu s hodnocením výš. Jak to ten Menzel dělá, že po Postřižinách a Sněženkách mám nutkavou chuť na pivo a pečínku. No nekupte to... ()

Radek99 

všetky recenzie používateľa

Jiřímu Menzelovi se znovu podařilo natočit skutečně PÁBITELSKÝ film v tom nejhrabalovštějším slova smyslu, to je bezesporu. Hledat krásno v těch nejobyčejnějších věcech, vidět a vnímat v estetickém rozměru a to doslova cokoliv a kdekoliv, umět otočit optiku vnímaného jevu a to tak, že nám pak může obyčejná brambora svou prostou krásou připomínat orchidej, zabití divočáka a jeho následné potravinářské zpracování a konzumaci můžeme považovat téměř za pohanský rituál, lidské podivínství můžeme vnímat jako projev individuální krásy a velikosti člověka a z jakéhokoliv obyčejné lidské činnosti můžeme být při správném úhlu pohledu unešeni a doslova esteticky omámeni... Tak nám v tomhle díle člověk sbírající naprosto iracionálně starou veteš připadá jako úžasně mluvící poeta a básník materie; podivínský boháč dělící se o svůj luxus s kozami a slepicemi jako bohémsky dekadentní aristokrat ducha vysmívající se svému řádu a obvyklému způsobu života v něm; spolek myslivců jakoby vypadl z klasické němé grotesky atd. atd... Ze všeho ale kongeniální režisérský Menzelův tvůrčí přístup zachoval i ve filmové podobě Hrabalovy knihy magii a sílu slova, na které staví většinu emocionálně silných filmových obrazů. Neboť celý film není klasicky vyprávěn po nějaké dějové lince, ale jde spíše o volné pásmo jednotlivých epizod a mnohdy i klasických filmových gagů (např. postavy malující nápis ,,Zahrádkáři Kersko"), které dohromady tvoří jakési jemné předivo Hrabalovského světa decentního humoru a krasosmutnění... Celé Kersko je jakožto lokalita velmi magickým místem, kde se v lesním oparu dá zahlédnout osamělý běžec, koza jedoucí v americké limuzíně či myslivci v civilu pronásledující na kole zmateného divočáka... Smrt tohoto kance je vůbec leitmotivem a stěžejním bodem díla. Vše vyprávěné a zobrazované má vlastně počátek v konci tohoto divokého prasete, vše se točí kolem lovu a ulovení divokého zvířete - ostatně je tu nepřehlédnutelná nějaká archetypální, zřejmě slovanská paralela (také většina dialogů se točí kolem gastronomie a jde skoro o jakousi chválu jídla). Vyvrcholení je společný hodokvas uspořádaný na oslavu a z masa zabitého kance. Zde se mají smířit dvě odvěké nepřátelské strany - dva spolky myslivců. Avšak z již klasického malicherného sporu, zda bude divočák udělán se zelím či se šípkovou omáčkou, vzejde záhy poznání, že smíření odvěkých rivalů, jejichž svár trvá příliš dlouhou dobu a nemá vlastně žádné racionální příčiny, že takovéto smíření již není možné. Klasické zlidovělé hlášky ,,se zelím" a ,,se šípkovou" tak vlastně dávají poznat, jak těžko se řeší tradičně po generace přejímané nepřátelství (asociovat lze mnohé - třeba palestinský konflikt, svár křesťanů a muslimů, ale třeba i dlouholetý spor sousedů atd., křičí se vlastně také nesmyslné slogany a fráze a vede to k půtkám, hádkám, válkám a zabíjení... ve filmu naštěstí jen k nádherné hospodské rvačce). Příznačná freska skutečného českého života viděného filmovou čočkou ojíněnou poezií, přehršel typických českých lidiček a skoro nerudovských postav (nádherná role pro pana Hanzlíka, spolu s obdobně vyznívající v Postřižinách jeho životní a ,,škatulková"; plno velikánů českého filmu - příznačně smutná role režimem decimovaného pana Vláčila, sám Bohumil Hrabal v epizodní postavě chataře vynášejícího (zřejmě) septik dokresluje kolorit chatové oblasti Kersko, kde skutečně vznikl jeho literární text). Hluboká nostalgie, ale přitom čistočistá krása, nádherná impresivní hudba, výstižná typologizace české povahy, bandaska plná teplé dršťkové polévky vykoupená lidským životem, krásno tragédie, snad nejlépe vykreslený pocit filmového podzimu, slavnosti sněženek... () (menej) (viac)

Reklama

Šandík 

všetky recenzie používateľa

Nejlepší doklad toho, že Menzel je dobrý režisér... Musí ovšem mít vhodnou látku a nesmí si sám napsat scénář. V opačném případě je zaděláno na filmově podprůměrný, přestože divácky snad úspěšný kýč, který sice předlohu velmi věrně cituje, ale její síla a sdělení jde dokonale vniveč (Obsluhoval jsem anglického krále). Menzel je totiž perfekcionista a bez spolupráce s vnímavým, básnivým, rozevlátě bohémským Hrabalem svým pedantstvím veškerou poetičnost zahubí... Samozřejmě, i v případě "Sněženek" došlo k významovému posunu. I zde Menzel Hrabalovi odnímá dramatičnost a v absurdnosti tím zdůrazňuje komičnost, ovšem právě zde jde o posuny námětově nejmenší, protože Hrabal ve "Slavnostech" v zásadě nesleduje žádné jedno "velké téma", jako v případě "Anglického krále", "Ostře sledovaných vlaků" či "Inzerátu na dům, ve kterém už nechci bydlet" a předloha je sama o sobě tak nějak "rozmarně těkavá" a zálibně spočívající v roztomilé absurditě... Celkový dojem: 90% ()

nash. 

všetky recenzie používateľa

Klasika postavená s kouzelných scén, malých gagů, vypilovaných dialogů, hlášek, nezapomenutelných detailů a hereckých výkonů, které vdechují život osobitým hrabalovským figurkám. Úsměvné i smutné, sladké i hořké, vynikající i přes několik drobností, které mi tak úplně nesedly do vkusu. Spíše než většinou zmiňované scény mám rád třeba takové, kde Jaroslav Vozáb mluví o bramborách a Ferdinand Havlík o chlebu. ()

eraserhead666 

všetky recenzie používateľa

Máte štěstí, že jedu zrovna kolem - až teď mi došel skrytý dvojsmysl, neboť Hanzlík přitom přijel na kole (a podobných krásných a kouzelných skrývaček je ve filmu více). Hrabal jako spisovatel mě moc nebaví, i když povídky, podle nichž vznikly Slavnosti, měly své kouzlo (které ale zřejmě umocňovalo to, že jsem je četl až poté, co jsem viděl film, takže jsem si ho do nich zpětně promítal a o to se mi zdály lepší - prostě ty postavy měly ksicht) a tohle je bezesporu nejlepší filmová adaptace jeho díla (např. Postřižiny považuji za hroznou nudu, Ostře sledované vlaky za průměr a Obsluhoval jsem anglického krále za naprostý úpadek - doufám, že kniha je mnohem lepší) plná nezapomenutelných scén, vtipů, hlášek ("teď jste nám vypustil duši", "brambory dám prasátku a prasátko pak mě") postav, situací a zapamatováníhodných monologů. ()

Galéria (19)

Zaujímavosti (37)

  • Přibližně ve 38. minutě filmu se objeví na pile dělník vylévající na keře vodu z kyblíku na dlouhém bidle. Na hlavě měl železničářskou čepici. Hraje ho autor předlohy Bohumil Hrabal. Podruhé ho uvidíme na přelomu 56. a 57. minuty, kdy Rudolf Hrušínský (Franc) přibíhá a marně se dobývá do hospody Na hájence. Hlásí přitom, že má „žízeň jako trám, přivezli mi uhlí.“ Hrabal sedí u levého stolu před hospodou. (Kesijop)

Súvisiace novinky

Zemřel herec Josef Somr

Zemřel herec Josef Somr

16.10.2022

Česká kinematografie v neděli přišla o jedno z velkých hereckých jmen, ve věku osmaosmdesáti let totiž odešel známý český filmový a divadelní herec Josef Somr. Mnozí diváci si na něj vzpomenou jako… (viac)

Zemřela Libuše Šafránková

Zemřela Libuše Šafránková

09.06.2021

Z Prahy přichází velmi smutná zpráva. Svět českého filmu dnes opustila filmová, televizní a divadelní herečka Libuše Šafránková. Před pouhými dvěma dny přitom oslavila své 68. narozeniny. O úmrtí… (viac)

Zemřel Jiří Menzel

Zemřel Jiří Menzel

07.09.2020

Ve věku 82 let zemřel v sobotu večer český oscarový režisér Jiří Menzel, informaci v neděli prostřednictvím sociální sítě zveřejnila jeho manželka Olga. Světoznámý tvůrce, jenž se v posledních letech… (viac)

Reklama

Reklama