We Can Do Better
VOD (1)
Obsahy(1)
Nejznámější český textař Michal Horáček neúspěšně kandidoval na prezidenta. Zákulisí předvolební kampaně poprvé otevřeně a exkluzivně odkrývá film, který natočil režisér Robin Kvapil, jeho tehdejší poradce. Divák může doslova v přímém přenosu sledovat hledání politické strategie a budování mediálního obrazu Horáčka. Ten se musí vymezit nejen vůči favorizovanému a bezskrupulóznímu Miloši Zemanovi, ale i dalším sokům. Nevyhne se ani střetu s proruskými trolly a s jejich záměrnými dezinformacemi. Ve filmu zazní textařovy největší hity: i když jsou i více než 30 let staré, překvapivě přesně komentují naši současnou situaci. (Pilot Film)
(viac)Videá (1)
Recenzie (18)
To je tak, když chcete kandidovat proti Milošovi Zemanovi (který má jistě spoustu chyb), ale jediné, co můžete nabídnout, je to, že jste mladší, hezčí, zdravější a byl jste ten hodný v porotě Superstar, zatímco Miloš občas mluví ošklivě (mimochodem, ten Zeman je v dokumentu přítomen víc než samotný Horáček - i jeho jméno tam zazní častěji - ostatně leták mluví za vše). Za maskou kandidáta, který se jakoby drží v dokumentu stranou (a hlavní rádobyvtipné či protikandidátem pohoršené komentáře jsou ponechány na vnějším komentáři) se pak nabízí vše, čeho mají lidé po krk. Elitářství, eurohujerství, islamofilie, nenávist k daňovému poplatníkovi, povýšené mudrování a absolutní kašlání na potřeby těch, které by chtěl zastupovat. Výsledkem je pak pamflet, jehož jedinou náplní je nenávist skrytá za aktivistickou snahou a falešným úsměvem. ()
Velké zklamání. Dokument měl být o hlavně o kampani p. Horáčka, kterou snímá dokumentarista. Místo toho se "dokumentarista" (Kvapil) pasoval do role jednoho z jeho poradců, takže výsledkem jsou hlavně jeho názory a přesvědčení. Škoda, navíc tím nejspíš (nevědomě) uškodil i p. Horáčkovi, který by pod zkušenějším vedením svého týmu získal více hlasů - Měl by na víc. Plusem je snad jen ten plakát... ()
Film je jednotvárný v tom, že stále útočí na Miloše Zemana, ale v tomto ohledu může působit i opačně. Paradoxně tak vypráví o vítězi. Režisér je ve střetu zájmů a v podjatosti - dokumentarista Robin Kvapil hned na úvod sdělí, že sám nabídl Horáčkovi pomoc s kampaní, protože nechce na Hradě Miloše Zemana. Divák musí od režiséra sedícího současně v týmu poradců natáčeného kandidáta předem čekat podjatost. Hrdinou má být Horáček, ale režisér neustále stáčí kameru na sebe. Budí dojem, že právě on vymyslel ty nejlepší nápady, za něž ho šéf chválí, případně mu je kazí. Když už se točí tak nezáživná látka, divák věří, že poskytne alespoň pikantérie ze zákulisí. Místo toho je dokument únavně jednotvárný. Stále kopíruje známé zpravodajské záběry, tiskové konference, sbírání podpisů, setkání s občany, veřejné debaty kandidátů, sčítání hlasů, reakce na výsledky, televizní diskuse. Paradoxně díky tomu, že Horáček bral zavděk hostováním v pořadech Jaromíra Soukupa, působí snímek Máme na víc jako mocná propagační upoutávka TV Barrandov. Dokument také na mě působil amatersky. Aktivistické nadšenectví nemůže nahradit profesionály výrobce politických kampaní. "Jsme všichni třicetiletí mladí, zapálení, oddaní" je sdělení. Snímek je hodně loajální. Samé umělé masky, drsnější výrazy vycenzurované. ()
Hodnocení zde na serveru odráží hluboké příkopy ve společnosti, které Zeman tak umně využil a využívá přesně duchu hesla rozděl a panuj. Michal Horáček je velmi zajímavý, svým způsobem renesanční člověk, rozhodně někdo, kdo by v lidech dokázal probudit spíše tu lepší stránku. Je to muž velkých gest, metafor, symbolů a patosu - tím řadu lidí dráždí a popuzuje. Ač je mistrem psaného slova, jeho mluvený projev postrádá důraz a charisma Miloše Zemana - řada lidí ho vnímala jen jako komedianta a i seriózní novináři ho vytrvale ignorovali (přes jeho nesporné zásluhy na Sametové revoluci a fakt, že po celou dobu zůstal aktivním glosátorem společenského dění, ač mimo politiku). Byla to škoda, protože profesor Drahoš byl od začátku jen mediální konstrukt bez zjevné a opravdové vnitřní motivace bojovat o Hrad (bojovat v tom nejčistším sportovním smyslu slova - tvrdě, ale poctivě podle pravidel - s chutí zvítězit). Podobně jako Jan Fischer ve volbě první... Opravdu seriózně a s odstupem budeme schopní zhodnotit celou tu historii až za pár desítek let. Tenhle dokument nicméně bude jednou složit jako jeden ze zdrojů poznání. Pro mě osobně je zajímavé hlavně to, jak mapuje propojení a organizovanou, cílenou a diskreditační antikampaň lidí ze Zemanova okolí, kteří se snaží navodit dojem náhodných kolemjdoucích a účastníků debat, aby se pak jako samozvaní "Putinovi agenti" odfotili v jeho vítězném volebním štábu. ()
Galéria (24)
Fotka © Radim Procházka
Zaujímavosti (1)
- Členy týmu byly kromě Robina Kvapila i bývalý novinář, který měl na starosti mediální komunikaci Jiří Táborský, PR poradkyně a bývalá mluvčí Úřadu vlády Radka Hrstková a mladá studentka FSV Blanka Šoulavá. [Zdroj: Novinky.cz] (Duoscop)
Výrazné zklamání. Všechno bude fajn byl pro mě úkaz - dokonalý příklad toho, jak má vypadat "osobní" film. Vlastním pohledem motivované vyprávění o něčem pro sebe důležitém, kdy se autor coby skoro hmatatelný prvek otiskuje až do samotného jádra filmu. Máme na víc je tomu všemu dokonalá antiteze. Obsahově v důsledku prázdný materiál je rámovaný Robinem Kvapilem na kameře, který říká, co si má divák myslet a co má ze záběrů vyplývat - a obzvlášť při posledním monologu je disonance zjevná. "Poselství" filmu je nakonec explicitně vyřčeno, aniž by zvlášť pevně vyplývalo z čehokoliv, co bylo pozorováno. Vlastně jsem byl překvapený, o čem měl ten film podle Robina být. Přitom Horáčkova kampaň nabízí spoustu potenciálu - uvěřil jsem mu nakonec, že skutečně chtěl zosobňovat všechny správné hodnoty (otázkou je, jestli je skutečně zastával, nebo to bylo jen jeho přání), každopádně jeho snaha udělat vždy to správné a to korektní rozhodnutí otevírá dveře k zásadním otázkám o tom, jak vlastně "vyrobit" politika, který by mohl konkurovat Zemanově formátu. Robin ale tenhle (a jakýkoliv) potenciál ignoruje a místo aby přemýšlel, co udělat s tím, co natočil, přerušuje materiál svými osobními úvahami, v podstatě mluví přes pořízené záběry, kterým nedovoluje jakkoliv vyniknout. (Proto mluvím o prázdnotě materiálu - není to ani tak inherentní, ale relativní.) Vůbec nechápu jeho představu jako dokumentaristy, koho krom dvaceti spolužáků z FAMU, kteří ho osobně znají, si myslí, že tenhle formát "Robin si vylije srdíčko a k tomu vám udělá sestřih z něčeho skoro souvisejícího" může zajímat. Tohle je formát, co se hodí spíš pro followery na Youtube než do kina nebo televize - teda pro publikum, které chce z nějakého důvodu primárně znát Robinův názor na věci - nehledě jaké a jak. Ale tak to přece v klasických médiích nefunguje, snad s výjimkou pár velkých jmen lidi zajímá dokument, ale proč by je proboha měl zajímat dokumentarista? Stejně jako třeba v médiích zajímá čtenáře většinou reportáž, ale ne reportér. Proč si tolik našich začínajících dokumentaristů myslí, že někoho osobně zajímají? Vysvětlí jim, probůh, někdo, že NEZAJÍMAJÍ ABSOLUTNĚ NIKOHO? Že nás zajímají jejich filmy - ale NE ONI? Samozřejmě zjednodušuju. Rád se dozvím, co člověka motivovalo, jak uvažoval (sám rád pořizuju rozhovory - rád s filmaři mluvím, a to včetně Robina) - ale zpětně, jako součást debaty nad dílem. V analogii s reportérem si rád přečtu i o životě kvalitního novináře - ale to až "navíc". Primárně pořád chci, aby psal dobré reportáže. Rozhodně jen málokdy potřebuju, aby si filmař stoupl před kameru a řekl mi, jak se právě cítí. Pokud se cítí smutně a chce, abych to věděl, mám to z filmu prostě cítit. Neříkám, že filmy nikdy nemůžou být o těžkostech filmaření a nemají se přihlašovat k subjektivitě - ostatně Všechno bude fajn bylo vzrušující právě tím, jak se Robinovo autorství proplétalo celým filmem. Ale to pasovalo tematicky, konceptuálně a formálně - nic z toho neplatí tady. Vlastně jsem nastoupil na trochu nešťastnou kolej - Z toho, co píšu, pravděpodobně vyplývá, že jednoduše nechci, aby se autoři dokumentů zpřítomňovali. I když jen nechci, aby to dělali tak líně, banálně a kontraproduktivně, jako je to uděláno tady. A právě proto, že minule mě tolik potěšilo Robinovo aktivní a zajímavé uchopení, kde se zajímavý postoj proměnil v zajímavý film, a Robin se dokázal zpřítomnit, aniž by byl jedinkrát vidět nebo slyšet (pokud se nepletu - rozhodně ne nějak výrazně), jsem sterilitou a zbytečností tohohle filmu úplně přejetý. 1 a 1/2 PS: Vím, že ignoruju přítomnost druhého režiséra. Samotného by mě zajímalo, jaká byla jeho role, ale nebudu o tom spekulovat a film je tak prominentně o Robinovi, že je mi to jedno. () (menej) (viac)