Ještě máme čas
Falling
Falling
Falling
Réžia:
Viggo MortensenScenár:
Viggo MortensenKamera:
Marcel ZyskindHudba:
Viggo MortensenHrajú:
Viggo Mortensen, Lance Henriksen, Terry Chen, Laura Linney, Gabby Velis, Sverrir Gudnason, Grady McKenzie, Hannah Gross, David Cronenberg, Bo Martynowska (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Viggo Mortensen (Tohle je náš svět, Zelená kniha) v hlavní roli svého režijního debutu inspirovaného vlastním dětstvím a dospíváním. Liberální John žije ve slunné Kalifornii obklopen milující rodinou, daleko od provinčních hodnot tvrdého a homofobního otce (Lance Henriksen). Ve chvíli, kdy se u otce projeví příznaky stařecké demence, cítí John povinnost překonat křivdy minulosti a postarat se o něho. Upřímné drama o odpuštění, zodpovědnosti a křehkosti rodinných vztahů, které zazářilo ve výběrech MFF Cannes, Toronta nebo Sundance nám připomene, že říct si to nejdůležitější je potřeba včas. (Aerofilms)
(viac)Videá (3)
Recenzie (45)
Starého psa novým kúskom nenaučíš. Ani novému zmýšľaniu. Mortensen nakrúca v dvoch dejových líniách, pričom prestriháva v momentoch, ktoré asociujú v nich oboch tie isté pocity a niekedy aj dejové prvky. Tento prístup, spoločne s niektorými vypätejšími scénami medzi ním a Henriksenom patria k vrcholom snímky. Možno je dej ale príliš repetetívny a my po krátkom čase vieme, čo povie otec a ako zareaguje frustrovaný syn. Ich vzťah je stále rovnaký, nech sa syn, mimochodom tiež nie najmladší, snaží sebeviac. Možno to stačí, možno to chcelo ich vzťah posunúť nepredvídateľnejšími cestičkami. Záleží najmä od toho, ako vás téma zaujme a ako sa vám postavy hlboko vryjú pod kožu. Ako bonus dokonalé cameo Davida Cronenberga. ()
Má za to, že může dělat a říkat, co chce a jeho okolí na jedovatá slova pokaždé zapomene. Je to přece táta. Jenže už nerozeznává, kdo je živý a kdo po smrti, nepamatuje si souvislosti, ani neví, co je vůbec za den. Nikoho neposlouchá, nikdy není spokojený. Radost má jen ze své pravdy a urážení okolí. Kdo není šmejd, ten je „kurva nebo buzna“. Nikdy za život se neomluvil, neuměl projevit city ke svým dětem. Stejná krev, ovšem hodnoty tvrdého, rasistického a homofobního otce Lance Henriksena jsou úplně někde jinde než jeho homosexuálního syna. Hraje ho Viggo Mortensen, pro kterého je Falling prakticky výhradním autorským počinem. Napsal jej i zrežíroval, a je evidentně odžitý a do jisté míry osobní. Je to svým způsobem nepříjemná podívaná (ovšem proložená mnoha černohumornými momenty), konstantní natolik, až jí chybí vyloženě nějaký vrchol, přidaná hodnota, emoční výbuch. Mortensen v posledních letech vypouští silné dramatické role a i tentokrát je skvělý. Přesto na sebe hlavní pozornost strhává neústupný Henriksen, nejvíc proslavený rolí Bishopa z Vetřelců či lovce lidí z Živého terče. Béčkový herec vedlejších rolí jasně dokazuje, jak ho tvůrci se silnými rolemi opomíjeli. Je energický a přesvědčivý. Jediné co, tak se nedočkáme „vysvětlení“ toho, kde se v něm všechna ta zloba nashromáždila (kluka bral na lov, manželce nabízel pomoc v kuchyni). Každopádně velmi dobrý debut. ()
Pokud poloha přísedícího u terapie je vaše věc, můžete si to užít. Má to totiž všechny ty terapeutické fáze. Protagonista se drží ze začátku pod pokličkou, logicky to pak exploduje (herci hercují), tím se vyčerpá a v tom vyčerpání najde smíření. Problémů ten film má jinak po střechu. Znáte takový ty módy u současných videoher, kterými můžete snížit nebo morbidně zvýšit facial expressions u postav? Tak většinu filmu jsem měl pocit, že některý herci (Henriksen, Linney) to maj zapnutý na 250%, zatímco ostatní na 30%. Lance řve, buzní, negří, kurvuje na všechno kolem a ostatní v okolí jenom tak nějak vydechují. Nabízí se pak čtení, že vlastně vina je na straně protagonisty, který si nikdy fotra nevzal řádně do pucu a velikášsky si odjel za lepším životem, což zní sice z mé strany arogantně, ale to se váže k druhému problému a to, že film nenaznačí z jakého prostředí a doby vlastně onen otec vychází, takže místo nějakého lokální, dobového hodnotového rámce, který by nám umožnil s tou postavou nějak pracovat, nabídne jen sadistického psychopata, prostříhaného dvěma třema scénama, kdy teda zrovna netyranizuje svoji rodinu, aby bylo jako ukázáno, že na obloze nebylo jen pořád zamračeno. Pak ale film přichází o tu možnost uzavření, kdy k tomuhle terorizujícímu šmejdovi umožní závěrečné smíření, přestože vlastně nevíme s čím se smiřuje. A já vim, jak to tady Mortensen myslel a přijde mi to hezký, ale nebyl to schopný natočit tak, aby to bylo čitelný. Proč tenhle jinak špatně natočenej film nechávám v průměru je takové to sympatické produkční ochcávání, díky kterému tenhle film přišel na svět a které mi připomíná historiky ze starých malých produkcí. Jak Viggo s bráchou využívali své druhé občanství, aby zajistili koprodukce, režisér si vzal hlavní roli proto, aby dle hereckých odborů dostávali prachy, který pak převáděl na produkční účty a vrážel zpátky do filmu apod. A cronoskopie samozřejmě potěšila. PS: jo a Mortensen neni gay, což mi v rámci tohohle filmu přijde jako podraz, protože tu homosexualitu zneužívá jenom jako hyperbolu. Shame, shame. PPS: Terry Chen zde hraje tak příšerně, že mi připomněl postavu Serapha z pokračování Matrixu, kdyby ztratil někde Vědmu a celou dobu se tvářil, že je všechno v pohodě a doufal, že se na ní nikdo nezeptá ()
Nie sú to čisté 4*, ale musím ich dať, lebo je až príliš vidno, aká osobná vec to pre Vigga Mortensena bola: režíroval, produkoval to, napísal scenár, zahral si hlavnú rolu, zložil hudbu... Okrem toho je scenár sám osebe veľmi silný, vzťah otca a syna vo všeobecnosti pokladám za jeden z najkomplikovanejších vzťahov na tomto svete a s pomocou môjho miláčika, osemdesiatnika Lancea Henriksena ma Viggo v tomto smere rozhodne nesklamal. Celkovo sa Ešte máme čas venuje veciam, ktoré na diváka fungujú o to viac, o čo je starší. Kedysi ich neriešil, možno ani poriadne nevedel, že existujú, ale s pribúdajúcimi rokmi (a šedinami) si ich začína čoraz naliehavejšie uvedomovať (rôzne choroby, vyrovnávanie sa so smrťou...). ()
Galéria (40)
Zaujímavosti (5)
- Oba rodiče herce a režiséra Viggo Mortensena trpěli rovněž demencí. (Kuzmik)
- Film sa natáčal v Kanade a v Kalifornii. (NTS)
- Scény, ve kterých zahyne kachna a had, byly inspirovány dětstvím samotného režiséra Viggo Mortensena. Své dětské historky vyprávěl během návštěv v pořadu Late Show with David Letterman (od r. 1993). (Kuzmik)
Súvisiace novinky
Viggo Mortensen natočí western
Viggo Mortensen letos zachraňoval fotbalový tým v thajských jeskyních a taky si modifikoval tělo šílenými způsoby v novém Cronenbergovi, většina lidí by ho ale opět ráda viděla v roli tahouna, jakým… (viac)
I Viggo ´´ Aragorn´´ Mortensen nakonec realizoval svůj režijní a scenáristický debut. Mortensen se u něj konkrétně inspiroval vlastními zážitky z dětství a dospívání a natočil film, který v zásadě pojednává o rozdílu generačních hodnot, rozporech mezi homofobním a rasistickým otcem s homosexuálním synem, který si vzal číňana a dotýká se ožehavých rodinných vztahů. Ještě máme čas AKA Falling je víceméně náročná podívaná, protože by se vyhrocené emoce dali v Mortensenově režijním debutu krájet a je to především i díky brilantnímu castingu. Lance Henriksen, nejvíce proslavený rolí Bishopa z Vetřelců se po letech dostal velmi výrazné role a je v ní naprosto výborný. 80-letý Henriksen definitivně ukazuje jak podceňovaným hercem je a do role homofóbního patriarchy Willise vložil neskutečnou energii. Důkaz toho, že se do role vcítil je i fakt jak neskutečně opovrženíhodný charakter jeho Willis je. S pomocí Mortensenova též vynikajícího výkonu a zároveň velmi zdařilé režie a působivého scénáře je poté zaděláno na velmi zajímavou filmovou podívanou. Falling pracuje s motivy jako je odpuštění a tolerance. Samotný zásadní fakt, že je hlavní hrdina homosexuál vlastně ve finále tak zásadní. Klíčový je tu fakt, že postava Willise je prostě a jednoduše v mnoha ohledech špatný člověk, který má rád když má hlavní slovo a je ve vedení. Po celou dobu vlastně není vysvětleno proč je Willis tak špatný člověk, flashbacky (kde byl typově do role mladého Willise vhodně vybrán Sverrir Gudnason) ale napovídají, že v zásadě špatným člověkem není. Přesto je to ale člověk žijící v touze po dominanci a tu vyžaduje i ve věku 80 let těsně nad hrobem. A musí se přitom vyrovnávat se svým homosexuálním synem a čínským zeťákem. Pro homofobního rasistu prostě a jednoduše noční můra. Jeho nový domov mu sice alespoň umožní příležitost se více sblížit se svou vnučkou, je celou dobu ovšem jasné, že trio chlapů není ze společné domácnosti kdovíjak nadšené a dochází tak k velmi nepříjemným situacím. Jde o film s hodně konfliktním vztahem, který má ale pořád v zárodku tu klasickou podobu lásky mezi rodičem a jeho dítětem. Tenhle vztah je ale přece jen zpackaný z mnoha důvodů, že jde vlastně velmi těžko očekávat, že se cokoliv na jejich tolik komplikovaném vztahu cokoliv změní. Klíčový je ten fakt, že je Falling komplexní záležitost, kterou jde vnímat odlišnými směry. Bouřlivý vztah otce a syna sice pramení z toho, že je syn homosexuál, což homofobní otec logicky nebere na lehkou váhu, důležitý je tu ale skutečně fakt, že byl otec tyran a přes všechna traumata s ním spojená se syn přece jen o svého nemocného otce stará. Dochází k několika bouřlivým konfrontacím a Mortesenův scénář a jeho převedení do audiovizuální podoby je poté skutečně působivost sama. Nejenom díky výborným výkonům (kromě Mortensena a Henriksena také Laura Linney v roli Mortensenovy sestry/Henriksenovy dcery a Terry Chen jako Mortensenův podporující manžel), ale skutečné emocionální síle, který samotný příběh vytváří. Mortensenův scénář neobjevuje Ameriku, neredefinuje zavedené pořádky a přesto je silný a především očividně odžitý a do jisté míry osobní. Vytknout se tomu možná dá absence nějakého pevnějšího rozkreslení nejen počátku Willisových negativních činností ale celkově všech postav, pořádně ustálení toho, jakým člověkem vlastně Willis je a jak k němu má divák přistupovat (sám si tím nejsem jistý a myslím, že ho jde skutečně vnímat různými způsoby) a též jsem měl chvílemi pocit, že se z celého toho vyhroceného vztahu a emocionálních výkyvů dalo vytřískat ještě víc. Jenomže i přesto je Falling bravurní podívaná, která má navíc fajn vizuál (na kameru Marcela Zyskinda si ale zase tak zásadně pamatovat nebudete) a celkově se Mortensen jako režijní debutant předvedl ve velmi dobrém světle. A zajímá mě s čím případně přijde příště. () (menej) (viac)