Hilde Warren und der Tod
Hilde Warren and Death
Obsahy(1)
Několika medailemi za chrabrost vyznamenaný mladý důstojník rakousko-uherské armády jménem Fritz Lang se na jaře roku 1917 zotavuje ze zranění, utržených na frontě, psaním svého druhého scénáře pro režiséra Joe Maye: Hilda Warrenová a smrt. Bude to tragický příběh herečky, kterou poznání, že její syn zdědil ty nejhorší sklony zločince, jemuž kdysi ve slabé chvíli podlehla, přivede k nejkrajnějšímu řešení. Poprvé se tu objevují motivy, které pak najdeme v Langových vlastních filmech jako Unavená smrt (1921) nebo Přes práh smrti (1936). (NFA)
(viac)Recenzie (3)
Mám rád jednoduché příběhy; mnohdy až tak jednoduché, že se příběh téměř ztrácí. Zde ted ne: jde o příběh archetepický, možný komentář k Schoppenhauerovu maximu, že každá smrt je sebevraždou. Většinou to sice bývá jinak, ke smrti se dospívá mírnějšími a smířlivějšími cestami, ale nechť. Zvažme zde ještě výzvu, kterou smrt sice (obvyhle? nikdy!) neklade, ale mohla by být případná: Jestli se mnou nepůjdeš teď, pak už si pro tebe nepřijdu! Co teď a kdy teď, Hildo Warrenová? ()
Slabé, rozvláčné, nudné. A k tomu všemu i špatně natočené - postavy občas mluví mimo záběr, případně když už se do záběru dostanou, tak jim chybí hlavy a podobně. K tomu vize zpěvačky Hildy Warrenové o Smrti (schválně píšu s velkým písmenem) jsou k uzoufání teatrální. Herci hrají špatně a šíleně přehrávají, příběhu chybí napětí, zapamatovatelné scény, zkrátka všechno špatně. Člověk by čekal, že spolupráce Josefa Mandela (poameričtěně Joe May) a Fritze Langa - vzhledem k jejich kvalitám (Invisible Man Returns x Dr. Mabuse, Metropolis, M) - bude úspěšnější. A ono ne. ()
Mě se to líbilo. Naopak od Oktavianuse mi přišlo, že na tu dobu herci hráli až překvapivě civilně a takové to přehrávání, které je ve filmech z té doby typické zde nebylo tak hrozné. Možná příliš přímočaré vyprávění a asi bych to neklasifikovala jako horor. ()
Reklama