Yesterday

Od Love Actually by člověk kvalitní romantickou komedii těžko dohledal (veškeré pokusy o napodobeninu, pokračování nebo "něco jako"..., vyjma jedné polské záležitosti, selhaly a vyzněly spíše trapně) a za další pokládám ústřední motiv za obdivuhodně zábavný. Svět bez Beatles by byl skutečně horší, minimálně pro ty, které jejich hudba vždycky potěší. Úroveň filmu šlape od A-Z bez jakéhokoli zaváhání, ve scénáři mě nerozladila žádná mezera, Koothrappali mě bavil a zajímal celou dobu a Lilly James byla jedním slovem: úžasná! Film zároveň obsahuje jednu parádní šlehu, která by mě asi nenapadla, ale zaskočila mě solidně. :-) Perfect! Zarazilo mě to na chvíli do sedadla, přičemž to bylo tak prosté... Ano, v jednoduchosti je krása. Kdo se chce příjemně pobavit u letní, vkusné, laskavé, srdečné záležitosti, má zrovna možnost. Něco mi říká, že si Yesterday najde několik diváků, kteří přesně takovýto Boyleův počin dokáží ocenit. Největší devizou filmu je ten nenápadný, nenásilný dojem, že dílko svým "srdcem" přímo koresponduje se skladbami legendárních Brouků. Kdo je má rád, bude vědět, co tím myslím... čaute. :) (27.06.2019)

Celý film je založený na jednoduchom princípe: narvem tam čo najviac hitov od Beatles, okolo toho dám nejaký ľahko ošúchaný príbeh a bez problémov zarobím balík. Od skvelého režiséra ako je Boyle by som očakával niečo komplikovanejšie, takže v tomto prípade ide o sklamanie. Podobne ako je to s romantickou líniou, ktorá je úplne bez chémie so závanom kari ryže. Film nám ale priniesol aj prínos v poznaní, ako vyzeral typický Angličan v minulosti (Ed Sheeran) a ako bude vyzerať typický Angličan budúcnosti (Himesh Patel). (03.07.2019)

Konečně nějaký film po Bohemian Rhapsody, který budu rád nesnášet. Po Lásky čas další scénář, kde zlé a sobecké postavy prožívají neštěstí, když celý svět, každý jeden člověk a každý aspekt jejich života nejsou pro jejich potřeby dokonalé, přestože samy nemají světu co dát. Ústřední morální dilema "měl bych si přisvojit ty písně?" představuje ve skutečnosti ještě ten menší problém v životě hrdiny, který je nesnesitelný, nesoběstačný člověk bez jakékoliv definovatelné charakterové vlastnosti krom svého pasivního očekávání úspěchu (navzdory Himeshi Patelovi, u nějž si umím představit, že bude ok) a v důsledku zneužije všechny lidi, kteří jeho úspěch reálně produkují. Film se samozřejmě hodně snaží, abysme na to nemysleli. (Spoilery? Svému druhému manažerovi hrdina přebere holku, ale tomu to nevadí, protože "vždy věděl, že je jen druhý", takže je to v pořádku. Třetí manažerku připraví o veškerý pravděpodobně nasmlouvaný zisk, ale to nevadí, protože ji ztělesňuje naprosto nepatřičně karikující McKinnon, takže i to je v pořádku. Přestože tohle byli lidé, kteří pro hrdinu udělali to, co on tak moc chtěl a nebyl toho schopný.) Konflikt mezi hrdinou a jeho "láskou" je naprosto umělý a nepřesvědčivý - jeho vyhraněnost a naléhavost je opět způsobena pouze neochotou postav přijmout cokoliv než absolutní spokojenost - tentokrát ze strany nejprázdnější ženské protagonistky za dlouho, která je na jednu stranu absurdně odevzdaná a na druhou absurdně sobecká a já se to ani nesnažím vstřebat (opravdu mi nebylo jasné, proč za ním přijela do Liverpoolu a co po něm chce krom potenciálu zničit svou kariéru kvůli ní "prostě proto"). Podobnou morální kocovinu mívám jen z filmu Bajgara a Vejdělka. Film v podstatě o tom, že můžete být svině tak dlouho, dokud se u toho cítíte příjemně. (25.06.2019)

Je všeobecně známo, že Ryčrd píče výhradně kýčovité multikulti pohádky z Mumulendu, plné těch nejčestnějších sebekritických paniců s hlubokými dušínovskými morálními kodexy a na prince čekajících, ultrasprávňáckých katolických pannen, co si tam raději vrazí pletací jehlici, než aby si zamrdaly před svatbou, a nedejsatan dokonce bez lásky!!! Pohádky, které bezesporu promazávají cestu rukám otylých čtenářek Rytmu života k jejich falem i křovinořezem celoživotně nedotčeným klínům, avšak všem ostatním kazí zuby, způsobují obezitu, kompulzivní nutkání hladit kočky a předčasný přechod. Výjimkou není ani tato bajka o čestném čmoudovi s metastázujícím svědomím a překorektnělé naivní pipince, sloužící primárně jako píárko velkobritského Jeníka Nedvěda, slizského kolotočářského cajdákáře Édy Shitmena, z níž by se někomu v urně klidně mohly vzteky zamlžit lenonky z toho, že jej hážou do jednoho pytle s tímhle kýčovitě nevkusným pičoidem, Kokakolou a Herym Potratem. Na druhé straně je nutno docenit fuckt solidní vstupní nápad, těch pár opravdu podařených druhoplánových humorů během jeho realizace a Danka Vře, jenž tu cukrkandlovou garam masalu aspoň kulantně porežíroval, takže to rozhodně není až takový povrchní hnisavý cucflek na celulitické kobylí prdeli roztoužené staré panny jako Ryčrdův předchozí zvratek About puke. Pokud tedy před projekcí vypnete detektory v říji troubících jelenů a panenek s porcelánovými hlavami, dá se to bez závažnějšího natékání nohou a nadváhové dýchavičnosti v pohodě přestát až do toho přešťastného konce šosácky sterilního nasmrkávání skutečných Indoevropanů, u něhož si árijští fanoušci s chutí zanotují největší hity skupiny Beatleϟϟ, jako například Hey Jew oder Sturmbannführer Pfeffers Verein der einsamen Herzen. (29.09.2019)

Spojení Richarda Curtise a Dannyho Boylea mi připadalo natolik nepravděpodobné, že jsem byl zvědav, co z toho vzejde. Vzešla z toho docela slušná romantická komedie s oprášenými písničkami legendárních Brouků. Kate McKinnon potvrdila, že mrchy jsou vděčné a jako karikatura manažerky si ukradla každou scénu, ve které se objevila. Na Beatles nejsem žádný odborník, takže jsem řadu písní ani neznal. Škoda, že k nim nebyly české titulky (tipnul bych to na problémy s právy), zvlášť u Eleanor Rigby to bije do očí. Ale pořád to stačilo na nejlepší romantickou komedii za posledních pár let. (27.06.2019)