Hauři

Tradice moralizujících výrobních filmů pokračovala i na sklonku osmdesátých let a tento je jeden s posledních. Po hlubším prozkoumání však námětem není zase až tak špatný. Naopak, dal by se bez problémů přiřadit i na dnešní dobu. Máme tu postavu snažící se něco dokázat a tak buduje svoji kariéru přestupem na lepší pracovní místo, když mu to dosavadní neumožňovalo. Jenomže se ukáže, že ani tam se prosadit není zrovna jednoduchá záležitost. A tak vzniká otázka. Přeceňuje se a nebo mu jen tamní zlovůle hází klacky pod nohy? I dnes spousta mladých lidí raději buduje kariéru před soukromými věcmi. Tady příběh dopadne jak dopadne, ale i takový je život. Vše není tak, jak si mnoho lidí představuje. Marek Vašut v hlavní roli a nutno uznat, že se jedná o jeho výjimečný herecký koncert. Ano, samozřejmě, určité socialistické přesvědčení z děje vyniká, ale oproti tomu kapitalistickému se to skutečně až tak moc neodlišuje. (03.10.2020)

Československý film o mladém konstruktérovi Pavlovi Jarošovi, jenž je nespokojen ve svém zaměstnání, chybí mu prostor ke své realizaci a proto přijme nabídku z proslulého zemědělského družstva Podhůra (paralela se Slušovicemi?). Zjistí však, že na novém pracovišti panují docela odlišné, náročnější ´kapitalistické´ podmínky, konstruktéři musejí umět programovat a každý je hodnocen podle jeho skutečných výsledků. Sympatický Pavel Jaroš v podání výborného M. Vašuta však díky své uvolněné a nedospělé povaze naráží jak v pracovní, tak i osobní rovině. Nedůstojný a ponižující vztah s E. Jeníčkovou, či později zalíbení do kolegyně I. Chýlkové, jež jeho city pouze zneužila do té doby, než se vrátí její milý z vojny, stejně tak jako postupný sestup v pracovní kariéře je pouze důsledkem jeho dobrácké, necílevědomé a naivní povahy. Kromě vynikajícího Vašuta a jeho sympatické postavy neustále se sluchátky od walkmana na uších, jež byla nazvána haurem, snímek doplňoval K. Roden v roli jeho sexuálně experimentujícího spolubydlícího a kolegy, B. Rösner, jehož postava podnikavého Jarošova bratra vyzněla do ztracena, pouze poukázala, stejně jako ostatní postavy, na stav společnosti konce 80. let či alkoholem opojený otec vypočítavé Chýlkové žijící stále myšlenkami v době největšího budovatelského nadšení, vždy výborný K. Vochoč. Velmi výraznou postavu přísného, ale spravedlivého ředitele JZD Podhůra ztvárnil výborným způsobem F. Němec, v menších rolích dalších Jarošových kolegů se objevili L. Křiváček a M. Stropnický, jako vždy svým projevem a vizáží zaujala v malé roli otce E. Jeníčkové L. Kopřiva. Všichni tito herci, spolu s impozantní hudební složkou v čele s geniálním P. Dobešem a B. Smetanou, činí z Haurů velmi zajímavou podívanou s výraznou dobovou výpovědí. (23.01.2017)

To je tak blbe, az je to genialni, uz dlouho jsem se tak nepobavil. Mel jsem tu cest cist i mnoha socialistickymi vyznamenanimi ovencenou knizni predlohu Stanislava Vachy a to byla taky pecka. Pavel Jaros tam vystupoval jako ten nejschopnejsi a nejuvedomelejsi inzenyr, az to bolelo. Na druhou stranu byly v knize v pozitivnim slova smyslu ponekud dramaticteji vyliceny zdravotni komplikace postav a krachujici vztahy se zenami. Tim vsak klady samozrejme konci. Znamy tvurce normalizacnich skvaru Julius Matula ze zcela vazne minene predlohy vytvoril kabaret, kteremu vevodi haur vsech hauru Marek Vasut, vecne nosici sluchatka na usich a pronasejici sexisticke vtipky na adresu soudruzek pracujicich povetsinou jako sekretarky, pricemz aby na konci zjistil, ze haurovstvi k uspechu nestaci, a to i presto, ze nad jeho vysnenym JZD nekdo zrejme nepatricne drzi nahore ochrannou ruku. Zvukovou stranku Matula obdaril temer nepretrzite hrajici dobovou muzikou. Vasutuv tanec na Tanecnice z Lucnice se okamzite zaradil mezi sceny, na ktere jen tak nezapomenu. Kdykoliv jedu treba metrem a najede mi tato etuda v hlave, smeju se tak, az se po mne lide ohlizeji a cumi jako na blazna. Jelikoz jako frydecky rodak mam velmi rad sveho mistniho soukmenovce Pavla Dobese, mel jsem radost z mne dosud neznamych a na deskach nevydanych slok pisne Zum Zum II, presto ale nechapu, jak se pisen tohoto s rezimem zneprateleneho muzikanta mohla do filmu vubec dostat. Plejadu frydeckych rodaku doplnuje Ivana Chylkova chodici vecne v cernych lodickach a bilych ponozkach. Eva Jenickova hraje opet stetku. No proste je to naloz, kdo nevidel, prohloupil :-) (16.09.2009)

Nadčasový snímek o tom, že co si o sobě myslíme sami, nemusí být vždycky pravda. 1) Spoiler. Nadčasovost filmu vidím v zobrazení odvěkého lidského konfliktu mezi vlastní představou o sobě a schopností tuto představu naplnit. Ing. Pavel Jaroš to neumí. Příčiny svého neúspěchu vidí všude, jenom ne u sebe - ve společenských poměrech, v chování druhých. Zatímco v běžné práci obecný zmar jeho nešvary spíše zakrývá a to i před ním samým, quasikapitalistické pracovní podmínky v JZD Podhůra (čti Agrokombinát Slušovice) postaví Jaroše před holý fakt, že toho prostě moc neumí. Pavel tuto výzvu neustojí a neschopen sebereflexe zneuznán utíká z boje a vrací se na své původní pracoviště._____ 2) Spoiler. Pavlovu neschopnost prosadit se ilustrují i jeho vztahy se ženami. V Praze přistupuje na ponižující hru rodičů své milé, k níž leze oknem jenom proto, aby jeho vztah nedostal oficiální punc. V Podhůře je využíván svou dívkou jako dočasný zástup za vážnou známost, která si právě kroutí roční vojenskou službu. V obou případech Pavel vyjadřuje svůj nesouhlas s poměry jen verbálně, aniž by skutečně vzal svůj osud do vlastních rukou._____ 3) Role mladého kohoutka, který si vyskakuje, ale nemá výdrž, byla pro 27letého macha Marka Vašuta zajímavým protiúkolem, kterého se zhostil s překvapivou jistotou a přesvědčivostí. Milý byl i pohled na 25letého Karla Rodena (Jarošův spolubydlící v Podhůře)._____ 4) Vzhledem k délce trvání socialismu v Československu je přirozené, že revizionistické tendence šly ruku v ruce s generační obměnou. Režimová propaganda často vydávala touhu po změně režimových pravidel za záležitost výměny generací - tak, jako i v tomto snímku. Perestrojková atmosféra plná nedůvěřivé naděje dodává filmu zvláštní pro mě nostalgický nádech. (10.01.2013)

Svojim spôsobom priam neskutočný snímok, v ktorom sa snúbi typická normalizačná tématika s novým filmárskym spracovaním a celkovým hereckým, režijným a scenáristickým prístupom. Už len to je zaujímavé, že hlavnú úlohu si tu zahral Marek Vašut. Je jasné, že celý film je narážkou na výkladnú skriňu socializmu a to Agrokombinát Slušovice ( zaujímala by ma reakcia samotného riaditeľa tohto megapodniku, Františka Čubu, ak tento film niekedy videl ). Ono o koľko bol oproti iným podnikom tento agrokombinát finančne naddimenzovaný je dnes otázka, ale jedno je isté, keby takto vyzerali u nás všetky podniky, tak už v tej dobe by sme boli československé Švajčiarsko. A na margo hudby, ktorú tu všetci ospevujú, tak do takéhoto typu filmu vôbec nepasuje, hlavne tie úrivky zo skladieb Bedřicha Smetanu, ktoré sa tu hodia tak, ako keby mal hrať Lanďák Gottwalda. (01.04.2012)