Scenár:
Kamila PolívkováObsahy(1)
Divadlo o čtyřech chodech. Metafora o pomíjivosti a zániku životního stylu na motivy románu L. Fukse. Divadelní režisérka a výtvarnice Kamila Polívková připravila se svým tvůrčím týmem (scéna Michal Pěchouček, kostýmy Zuzana Dormánková, hudba Ivan Acher) pro nádherný prostor Mozartova sálu divadelně gastronomický večer na motivy románu Ladislava Fukse. Ten dopsal své poslední prozaické dílo v roce 1983. V příběhu podivné vídeňské šlechtičny žijící na konci 19. století rozvíjí románovou metaforu ohlašujícího se zániku životního stylu, která je i metaforou nevyhnutelné pomíjivosti a smrti. Zároveň je román autobiografickou travestií – autor se „převléká“ do postavy vévodkyně. To je klíčem k inscenaci – Vladimír Javorský ztělesňuje nejen postavu vévodkyně, ale zrcadlí další postavy Fuksova románu – jeho bratra Viktora nebo tajemného čínského mistra. Střídání a zrcadlení identit je pro Fukse příznačné, divadelně je to nosný princip. Podle režisérky inscenace přiblíží osobní i vnitřní život vévodkyně, která byla vášnivou kuchařkou, ale také její vztah s komornou Justýnou. S ní vévodkyně sdílela celý život a věděly o sobě různá tajemství. V hlavní roli exceluje filmový a divadelní herec Vladimír Javorský, více než důstojnou partnerkou mu je Eva Novotná. Divadelní představení uvádíme u příležitosti nedožitých 95 let Ladislava Fukse. (Česká televize)
(viac)Recenzie (4)
Sedět u Vévodkyně na hostině v Redutě byl velký a hodně nevšední zážitek. Jako zázrakem se toho hodně podařilo přenést i na záznam; přibyla navíc i řada detailů, které divák od stolu vidět nemůže. Díky za něj, díky za to, jak byl nasnímán. Samotná inscenace je zcela výjimečná. Náročná, to ano, ale hodí se pro ni jen superlativy, a to pro všechny zúčastněné. Jde to opravdu až na dřeň a dokonale souzní s bizarním Fuksovým světem - vlastně vesmírem, který je zelený... ()
Už dávno vím, že Vladimír Javorský je jedním z našich nejlepších herců. Tato inscenace to je potvrzuje. Jediná nepatrná vada na kráse je sedět před obrazovnou místo na jevišti s plnou sklenkou a příborem v ruce. ()
Skutečně neotřele, moderně a zajímavě přenesená do dramatické podoby „nepřenositelná“ kniha Ladislava Fukse. Spíš tedy něco z atmosféry tohoto zvláštního a poněkud bizarního díla, z čehož vznikla ještě bizarnější inscenace. Tvůrcům se podle mě podařilo vypíchnout z předlohy některé nosné momenty, aniž by vynecháním všeho ostatního (a jinak to ani nešlo) nějak zmrzačili to, z čeho vyšli. Po všech stránkách zdařilý a pozoruhodný tvůrčí čin – ať už autorsky, režijně, herecky, výtvarně, či jakkoli jinak. Díky televizní kameře se spolutvůrci inscenace stali i sami diváci – účastníci tohoto zajímavě i gastronomicky pojatého experimentu, což představení dodalo neopakovatelnou jedinečnost. O famózním výkonu Vladimíra Javorského ani nemluvě. Alespoň zmínku v anotaci by si jistě zasloužila i operní zpěvačka Vanda Šípová, která předvedla nejen své brilantní pěvecké umění, jež bylo do hry překvapivě a skvěle zakomponováno, ale i nepopiratelný herecký talent. ()
Kouzelná scénografie a vytříbené pojetí a hody nejen pro tělo přítomných, ale i pro ducha všech sledujících, zejména díky hereckému koncertu Vladimíra Javorského předneseného s artikulací přímo záviděníhodnou. ()
Reklama