Bolesť a sláva

Malé chlapčisko, žijúce kdesi v španielskej jaskyni na začiatku 60. rokov, môže byť kľudne i Pedro Almodóvar, a už vtedy sa u neho prejavovala veľká láska pre kinematografiu (najmä obľuba Hollywoodu). A práve o tom, v dvoch čas. rovinách, nakrúca i Bolesť a slávu, kedy v dospelosti sa Antonio Banderas zhosťuje neľahkej úlohy (roly), plnej spomienok, bolesti a drog. A je to celý Almodóvar, od päty až po hlavu. Teda, aby som bol presný, v tomto vyznení ide o filmového režiséra, postavu-Salvadora Malloa, ktorý po tridsiatich rokoch chystá opätovné uvedenie jeho filmu- „Chuť” , kedy zároveň navštevuje herca, ktorý v ňom hral (Alberto Crespo), a ten ho súkromne zasväcuje do drogového opojenia, počas ktorého sa vo svojich myšlienkách vracia do detských čias, keď žil so sexy mamou-Penélope Cruz, že by som si prial byť aspoň na chvíľu jej filmovým synom. Okrem toho má veľa zdravotných potiaží, a k ním sa postupne pridávajú citované drogy+alkohol, a tak vidno, že vôbec nedodržuje zdravý životný štýl, čo mu je na míle vzdalený. A zhruba takýmto štýlom prebieha aj samotný film, čiže našťastie sa nekoná variácia na môj milovaný Sunset Boulevard, ba ani na 8½ a Americkú noc, a už vonkoncom nie, že sa budete nedajbože dívať na nové Cinema Paradiso. Na to, že vo filme vystupuje postava filmového režiséra, je to extra skúpe, aby som trebárs zhliadol aspoň film (o) vo filme, bohužiaľ mával úplne iné starosti, než aby mohol nakrúcať filmy, tak ako mu káže profesia ! Jedna z určite slabších „almodóvaroviek” , ktorá sa podľa mňa teší nie až tak zaslúženej popularite, ale skutočný režisér má veľmi zvučné meno, a tak každý ďalší, nový film je veľkou „udalosťou” festivalov... (21.09.2019)

Nie som nejaký veľký Almodóvarov znalec, ale videl som od neho už niekoľko filmov a tak polovica z nich sa mi páčila. Tento film obsahuje do veľkej miery autobiografické prvky, ktoré si vychutnajú práve režisérovi znalci. Oceňujem, že dej tentoraz neobsahoval príliš prekombinované prvky. Problém je, že to ani nemá nejakú poriadnu zápletku. Je to len také nesúvislé spomínanie. Hlavným kladom filmu je jednoznačne skvelý Banderasov výkon. Konečne zase dostal príležitosť skutočne hrať. A zase u Almodóvara. Asi by sa mal na Hollywoodske béčka vykašlať. Najviac ma bavila línia medzi Banderasovou postavou a jeho matkou. A to jak v období jeho detstva, keď bola pre neho všetkým, tak aj v dospelosti, keď bola stále pre neho najdôležitejšou osobou. Zvyšné línie mi pripadali, že vyzneli tak nejak do prázdna bez poriadnej pointy. Vizuálne to je ale znova vymazlené a aj keď sa vo filme vlastne nič poriadne nedeje, tak vďaka hereckým výkonom film nenudí. 6/10. (10.09.2019)

Almodóvar takový, jakého ho miluju. Tentokrát s odvážnou pozvánkou do jeho vlastního nitra. Extravagantní barevnost je již tradičně dominantním elementem a skutečnou pastvou pro oči. Pozvolné tempo jeho životního bilancování nechává dostatečný prostor pestré paletě emocí a hvězdné duo Banderas & Cruz dokazuje, proč patří mezi hereckou elitu. Co dodat, pro mě je to ve své upřímné jednoduchosti a s dokonalou estetickou scénografií naprosto strhující film. (19.11.2019)

KINO PILOTŮ - 77% (with J.) (04.08.2019)

,,CHCEŠ, ABY SOM OSTAL NA NOC?" ,,JASNÉ, ŽE BY SOM CHCEL, ALE UZAVRIME NÁŠ PRÍBEH TAK, AKO BOH KÁŽE." ,,NIKDY NÁM NEZÁLEŽALO NA BOHU A NÁŠ PRÍBEH MÔŽEME ROVNAKO DOBRE UZAVRIEŤ AJ ZAJTRA RÁNO." __ Najzásadnejším prekvapením pri sledovaní ,,Bolesti a slávy" - pokiaľ teda ide o ,,pravdivé" rozprávanie o formovaní slávneho filmového režiséra - je zistenie, že Pedro Almodóvar je homosexuál. Na mojom postoji k filmu to však nič nemení; dokonca scénu úpalu, tvoriacu impulz k naštartovaniu Salvatorovej homosexuality, považujem za vrchol celého filmu skvelo odvedenú či už z hľadiska príbehu tak aj po estetickej stránke tvoriacu jeden z jeho najdôležitejších pilierov. Všetky retrospektívy i vedľajšie dejové línie (azda okrem trocha zbytočného heroínu) sa napokon pekne spoja a v závere prinesú vynikajúcu pointu, ktorá mi vyčarila úsmev na tvári. Nevidel som všetky Almodóvarove filmy, ani tie, kde rieši homosexuálnu alebo ,,inú" sexuálnu orientáciu, ale tu je jej téma pre mňa omnoho lepšie spracovaná ako v ,,Zlej výchove" a ,,Bolesť a slávu" radím zatiaľ k jeho najlepšiím dielam. To, ako šikovne vedel Banderas uchopiť svoju postavu azda netreba ani rozoberať. (1500. hodnotenie, 86. komentár k filmu) (10.06.2020)

I kdyz mam Almodovara velmi rada, tento film je chvilemi na 5* ale chvilemi se propada kamsi na 3*. Chvili me velmi bavi, dalsi chvili me nebavi a ztracim pozornost. Na vice jak na 4* to u me neni. Co se mi ale na techto filmech libi je barevnost, laska, lidskost, laskavost a take dotknuti se dulezitych temat / starnuti, zavislost, vztahy.... (17.09.2019)

Bolest a sláva je velmi specifický film. A má i své specifické postavy. Pedro Almodóvar se po komedii Rozkoš v oblacích a melodramatické Juliette vrátil k podstatě; lásce k filmu a vlastním zážitkům. Zatímco dříve však oslňoval bizarní výstředností, Bolest a sláva je film spíše komorní, tichý a rafinovaný. Každý autor někdy zažil krizi, jež zásadně rozhodovala o jeho dalším tvůrčím životě. Fellini svou krizi přetavil v klasiku subjektivního filmu 8 1/2, Almodóvar byl k divákům o něco vstřícnější. Antonio Banderas (režisér Salvator Mallo) podává jeden ze svých nejlepších výkonů. Stejně tak úchvatná Penélope Cruz v roli hrdinovy maminky. Almodóvar střídavě přestřihává ze současnosti zahalené v oparu deprese a nejistoty režiséra ve středním věku do harmonického světa dětské nevinnosti, kdy malý Salvator s maminkou cestuje v parném dni do nového bydliště s jedinou otázkou, zda ve vesnici, kde už na ně netrpělivě čeká otec, bude kino. Alcainova kamera je krásná, film doslova hýří barvami, Iglesiasova hudba spotřebuje přesně tolik tónů, kolik je třeba. Je to nesmírně křehký, ale také nesmírně úderný film, který dojme nejen milovníky kinematografie. Závěr pak stvrzuje velikost Pedra Almodóvara jako velkého vypravěče, který rozhodně ještě neřekl vše. (26.05.2019)

Herecký koncert Banderase, Cruz a Etxeandia. Krásné dialogy i exteriéry, dobrá kamera. (22.11.2019)

Seznámit se s Almodóvarem právě tímto filmem asi nebyl nejlepší nápad, protože jsem samozřejmě nemohla rozklíčovat všechny narážky na jeho život a tvorbu. Zaujaly mě především flashbacky do dětství hlavního hrdiny, protože ač mám Banderase ráda, nedokázala jsem se na jeho postavu dostatečně napojit. Oscarové nominace v tomto případě příliš nechápu. (30.01.2020)

Hned jak jsem viděla, jak je zařízen Salvatorův byt, okamžitě jsem se do toho prostoru zamilovala - a nejen to, poprvé v životě jsem zakusila silnou touhu se tam i neprodleně nastěhovat. Tak moc mi připadal nádherný! Vše tak designově zajímavé, barevně vymazlené, sladěné a neurážející. Nevyměnila bych tam ani jedinou židli. Samozřejmě to nebyl vkus najatého herce Banderase (který ovšem hrál velice hezky civilně a uvěřitelně), ale velkého Almodóvara, kterého asi budu muset oprášil a znovu se po letech podívat i na starší snímky. Krásný film, tady je dosti podhodnocen, přitom je tam spousta úžasných a silných scén. (01.08.2020)

Jako každý film od Almodóvara, ani tento není výjimkou a je svým způsobem opět dost zvláštní. Některé rozhodnutí ve filmu jako divák příliš nechápete, ale lidé jsou různí. Na konci se potom elá skládanka pěkně spojí a najednou to začne dávat smysl. (09.04.2019)

Pedro nám stárne - a už dávno to nie je to, čo bývalo :( Zlatá éra Pedra Almodóvar je už asi za nami, hoci oproti jeho dvom posledným filmom (Julieta a Los amantes pasajeros) to bol aspoň čiastočný návrat k jeho predchádzajúcemu majstrovstvu. Atmosféra filmu bola typicky almodóvarska - a to bolo na tom to najlepšie. Koncept kontrastu medzi dvomi životnými etapami Salvatora sa mi páčil, aj keď som čakal nejakú zaujímavejšiu pointu (táto bola skôr taká light poetická). Každopádne, napriek zaujímavému scenáru, som čakali niečo oveľa lepšie a svižnejšie. Občasný lyrický pátos tomu tiež moc nepomohol. A pritom to zozačiatku vyzeralo celkom nádejne... Nuž, od Pedra sa asi už niečoho výnimočného zrejme nedočkáme (aj keď by som sa v tomto naozaj rád mýlil). (14.09.2019)

Almodóvara jsem míval rád,ale v posledních letech sem jeho tvorbu přestal sledovat a Pain & Glory je důkazem,že jsem o nic nepřišel.Jakkoliv by se tenhle kus dal brát jako hodně autobiografický a chápu ho tak,že se Pedro potřeboval prostřednictvím něj svěřit svým divákům,mě osobně nepřinesl vůbec nic.Vzpomínková část na dětství je sice fajn,ale to je bohužel všechno.Nemluvě o tom,že skoro dvě hodiny jsou prostě moc...40% (16.04.2020)

Antonio je v hlavní roli skvělý, vlastně je to jedna z nejlepších věci na celém filmu, jeho herecký výkon. Je to příjemná postava, se kterou jsem soucítila od začátku. Flashbacky do jeho dětství byly ale úplně to nejlepší a nejzajímavější. Vidíme, jak se postupně formovala jeho povaha, jeho vnímání okolí a jeho láska k matce, která přetrvala. Film jako celek je ale plochý, bez zápletky, bez gradace. Příběh Salvatora není ničím zajímavý, žádné pořádně drama, to že kouří heroin a políbí za celý film jednoho chlapa z toho bombu opravdu neudělá. Takže super herecký výkon, ale film je nuda. (15.12.2019)

Keby linia minulost s Penelope Cruz zabrala 70% filmu a linia sucasnost s Antoniom Banderasom len 30%, bavilo by ma to omnoho viac musim povedat. Naozaj to spominanie na detstvo starnuceho rezisera je velmi pekne a putavo natocene a take prave spanielske, Penelope ako matka sa tam velmi hodi, hoci az tak vela priestoru nedostala. Banderas je tiez dobry, ale trosku som sa nudila...Pacili sa mi tie pestre farby vo filme, interier kuchyne, cervena linka, cerveny kavovar, cerveny toaster, take detaily, ale posobilo to smrncovo a stylovo. A este jedna malickost. Nepacilo sa mi, ze uz starucku matku hrala herecka s modrymi ocami, ved vsetci vieme, ze Penelope ma hnede, velmi to bilo do oci a posobilo neuveritelne! Mohli si dat na tej podobe viac zalezat, alebo namaskovat samotnu Cruz! A spoiler: Myslim si, ze ho mal vyhladat...65%. (06.01.2020)

Bolest a sláva je především o usmíření se s vlastním životem. Pedro Almodóvar ve stáří, tak jako mnoho jiných filmových a nefilmových tvůrců, bilancuje zkušenosti a porovnává pocity. Zůstává pravověrný vlastní vyzkoušené stylizaci, unaveně se rozhlíží po poezii, s omezenějším tělesným pohybem načrtává kontury identifikace formujících okamžiků života. Hledá se odpuštění, nabízí se usmíření, pokouší se uchopit mihotavé pocity niterného štěstí. Mluví se o tvůrčí a životní krizi, ale právě tato úzkost je katalyzátorem soustředění při hledání zásadních otázek, porovnávání stavů očekávání a zklamání s běžnou skutečností. Nevyhýbá se ani tělesné bolesti stáří, uvědomuje si závislosti a zhoubný nádor pocitu osamělosti a zbytečnosti. Hlavním prostředníkem k životnímu balancování je Salvador Mallo (zajímavý Antonio Banderas, ve filmovém odraze dětství příjemný Asier Flores), filmový režisér v bolestech pokročilého věku. Prázdnota vnější i vnitřní je výchozím bodem do hluboké cesty sebezpytování, blížící se vůně Thanata, záchvat lehkého panického strachu, a nalezení smíření i tolik spásné inspirace. Důležitou postavou k cestě usmíření je Alberto Crespo (zajímavý Asier Etxeandia), filmový herec s pocitem ublížení. Smíření přichází přes komplexní katarzi osobní identifikace v základech vášně a vlastního určení. Hlavní ženskou postavou je zde Jacinta Mallo (příjemná Julieta Serrano, ve filmovém odrazu dětství pozoruhodná Penélope Cruz), Salvadorova maminka. Láska, očekávání, potřeba uznání, nejchoulostivější záležitost vlastního usmíření. K výraznějším postavám patří také Mercedes (příjemná Nora Navas), Salvadorova asistentka. Praktická pomocnice k uvyknutí tělesných neduhů stáří. Z dalších rolí: bývalá láska s bolestí a tvůrčí seberealizací Federico Delgado (Leonardo Sbaraglia), mladý a statný zedník a talentovaný naivní malíř, překonávající negramotnost, Eduardo (César Vicente), filmový odraz režisérova otce v dětství Venancio Mallo (Raúl Arévalo), či závažné choroby stáří ošetřující lékař Dr. A. Galindo (Pedro Casablanc). Bolest a sláva je v mnohém důležitější pro svého autora, neboť potřebuje tvorbu jako životodárný pohon ke smysluplnému prožívání života. Poezie je to, co ve větším množství schází k příjemnějšímu prožitku životních krás. Můžeme obdivovat, přesto je Pedro i pro svůj styl unavený věkem. (14.04.2020)

Od Almodovara si nenecham ujit jediny film. Jeho posledni dilo me bohuzel zklamalo a to zejmena pribehem, ktery me tolik neoslovil. Mozna jsem i postradal vyraznejsi zenskou roli. Herecke vykony slusne, nikdo ovsem neexceloval jako v jinych filmech tohoto rezisera. Po technicke strance vse dokonale jako vzdy. Krasne interiery a hudba. Videno v ostravskem Artu, deset divaku. (26.05.2019)

Nekonečná Almodóvarova recyklace vede k velmi nudným výsledkům. Vzpomínání na minulost a dětství je momentálně v kurzu. Roma díky tomu loni triumfovala, tak proč nezkusit něco podobného. Herecký ansábl plný starých známých jistot a naprosto nezajímavé dění vede pouze k zapomenutelnému dílu z Almodóvarova portfólia. (23.02.2020)

Film je dobre zahraný, ale až príliš pomalý a nie moc fascinujúcim námetom. Druhá polovica bola zaujímavejšia, ale keď sa zdalo, že niekam smeruje, film sa náhle skončil. 6/10 (16.08.2022)

Starý dobrý Pedro Almodóvar vypráví melancholicky zabarvený příběh, jenž by při troše dobré vůle mohl z velké části vycházet z jeho vlastních vzpomínek a zkušeností. Až natolik věrohodný mi snímek Bolest a sláva připadá. Obsazení právě Antonia Banderase do hlavní role tomu rovněž dost nahrává. Poklidně plynoucí film se silnými emocionálními momenty ocení zejména jedinci, kteří už mají něco odžito. Mezi ně se pomalu a jistě začínám řadit i já. (85%) (26.08.2021)