Hrůzovláda

Konecne tu niet Radka ani Karlosa80, teda ja ho volam Karel Chrocht. Podla jeho Croftieho Multaka. Film sa venuje Velkej Francuzskej Revolucii 1789 - 1804, konkretne Robespierrovi. A jeho krutovlade - nie nadarmo sa tomu hovorilo Obdobie gilotiny. Richard Basehart v roli Robespierra bol presvedcivy, fakt si ho musiom niekam zapisat, zaujimavy herec. Poznal som este Roberta Cummingsa a Beulah Bondi /It´s a Wonderfull Life 1946/. Dialogy su namakane, kulisy tiez, Anthony Mann ako reziser tymto natocil jeden zo svojich najlepsich filmov. Viac takychto filmov prosim : 98 % (14.10.2017)

Dobrodružný snímek z doby revoluční Francie, lehce šmrncnutý noirem a místy doplněný o hudbu, která jako by vypadla z nějakého černobílého monster movie. Kombinace je to rozhodně zajímavá. Filmy z doby, kdy revoluční teror roztáčel svá soukolí mám velice rád a tenhle patří k těm lepším, které ve 30. a 40. letech vznikly. Robespierre se ztvárněn jako správný maniak a slizoun, před kterým si skutečně žádný občan nemohl být jistý. Z postav mě asi nejvíc zaujal Občan Fouche. (17.01.2011)

Ďalší z dôkazov (spolu s napr. The Night of the Hunter), že noir je štýl(istická tendencia) a nie žáner. Dobrodružno-historická kostýmová dráma z obdobia Veľkej francúzskej revolúcie v noirovom háve však neoplýva len neprehliadnuteľným expresívnym vizuálom (až groteskne natiahnuté tiene, ostré siluety, hĺbka záberu, neobvyklé rakurzy), ale Mann tu šikovne pracuje aj s noirovými naračnými motívmi (MacGuffin, infiltrácia do „gangu“, milenci na úteku). Ak si navyše uvedomíme, že de facto ide o jeho most od noirov k westernom, je to skutočne mimoriadny kúsok. (24.08.2020)

Žel nepatřím mezi cílovou skupinu, ač velká francouzská revoluce náleží k mým oblíbeným tématům. Čekala jsem politické drama (například něco jako „Danton“ od Andrzeje Wajdy) a dostala westernově laděný dobrodružný film, nakládající s historickými osobnostmi a událostmi velmi volně (nejlépe se podařilo vystihnout postavu, různými režimy proplouvajícího Fouchého); a ještě ke všemu přislazeného milostnou zápletkou. Moje vina; mám číst pozorněji anotace a komentáře; případně se podívat i na profil režiséra – nyní již vím, proč mi nabízený příběh tolik evokoval žánr westernu. Dalo by se namítnout, že třebas takový Červený Bedrník (seriál či film) se též ne zcela drží historie, ale – ale neglorifikuje revoluci a její zvrhlé ideje, nepreferuje jednoho revolucionářského fanatika před druhým. Dvě věci na filmu oceňuji, jeho úplný začátek, skvěle navozující obrazem, hudbou i slovem atmosféru všudypřítomného strachu; scény s „občany“, ať již v národním shromáždění nebo při sledování poprav – tváře davu, tváře jak z Goyových nočních můr. Co mne nejvíce „dojalo“ je poučení, kterého se dostane starší venkovance, vzpomínající na monarchii, že se nelze vracet dozadu, ale stále se snažit vybudovat lepší svět. (21.03.2021)

Zlotřilý Robespierre se snaží chopit suverénní moci jako diktátor, v zemi se šíří teror vražd ve stínu, poprav a tajné policie, paralela revoluční Francie s pomatenou McCarthyho Amerikou je nápadná. Cením hlavně následující: spoustu akce, drama a celkově spád, Moss jako lstivý "zmijozelovský" Fouché je jednoznačná deviza. Appeal má sám temný ráz, čistě vizuálně bych si lehce tipnul na gotický horor. (22.07.2022)