Můj neznámý vojín
My Unknown Soldier
Réžia:
Anna KryvenkoScenár:
Anna KryvenkoKamera:
Radka ŠišulákováHudba:
Yair Elazar GlotmanObsahy(1)
Za filmom Môj neznámy vojak sa skrýva potlačená rodinná história - konkrétne história režisérkinej vlastnej rodiny. Keď ich navštívila na Ukrajine, tak objavila fotoalbumy, v ktorých bola zo starých fotografií nožnicami vystrihnutá jedna postava. Trvalo nejakú dobu, kým sa dopátrala aspoň fragmentov príbehu, ktorý sa jej rodina pokúsila vymazať: Je to príbeh jej prastrýka, jedného z vojakov sovietskych okupačných armád, ktoré vtrhli do Československa v roku 1968. Jej prastrýko nedokázal uniesť svoju vinu a po návrate domov na Ukrajinu spáchal samovraždu. Mohol by to byť príbeh ktoréhokoľvek z mladých vojakov, ktorí stáli na tankoch v auguste 1968 v Československu. Od tohoto inšpiračného bodu sa začala odvíjať režisérkina práca na filme z perspektívy “okupanta,” ktorá si kladie otázky o tom, ako sa ľudská bytosť v mašinérii vojny a globálnych mocenských bojov okupantom stane, a ďalej, aké to pre človeka má dôsledky. (Filmtopia)
(viac)Videá (1)
Recenzie (16)
Velice odfláknuté dílo. Myslím si, že největší vinu nese producent, který dovolil, aby se film zbytečně natahoval do celovečerní délky neustálým opakováním stejných záběrů a zpomalováním. Vše běží ve stejném tempu, bez jakékoliv gradace a viditelného záměru. Záměrem je prostě jen udělat film, směsku vizuálu, únavné hudby a občasného amatérského komentáře autorky. Ale účel je splněn, producent i režisérka se díky smutnému výročí okupace proznámí a příště budou snadněji shánět peníze na další projekt. ()
Dokážu si představit, jak rozhodí obyčeného, mladého člověka odkudkoli, když je vhozen někam, kde není doma a kde ani být nechtěl. Taky už vím, k čemu slouží propaganda a lži. Historie se bude opakovat, protože to funguje... třeba zrovna na Krymu. A co dokáže dav? Staň se davem. Nech se jím vést a poznáš svoje pravé já. Máš-li svědomí, budeš se divit. ()
Fiktívny príbeh napojený na skutočné dokumentárne zábery okupácie? Alebo to mohol byť príbeh skutočný? Keď sa pracuje s analógiou na obsadenie Krymu, začal som sa viac zamýšľať. Namiesto hovoriacich hláv je tu monotónne čítaný denníček, čo tiež nie je veľká výhra, takže občas by som uprednostnil nejaké pútavo rozprávajúce hlavy. Obával som sa, že ma tento experiment celkom odradí od sledovania, ale to sa nestalo. ()
Projekt síce česko-slovenský, ale nejako z neho cítiť, že ho nakrútil niekto zo zahraničia. Obávam sa, že pod rukou našinca by sme sledovali hovoriace hlavy v kombinácii so sucho premietanými doku-zábermi. Tie predstavujú gro celého filmu, pričom sú podkreslené skvelým hudobným podmazom a mám dojem, že takto sugestívne som okupáciu ešte v žiadnom dokumente nevidel. Problém pre mňa ale predstavuje stopáž, polovičná by myslím bohate stačila, už sa vážne naťahovalo a čo bolo spočiatku formálne zaujímavé, sa časom svojou repetetívnosťou opozeralo. ()
Zaručeně nejhorší věta, kterou může režisérka začít dokument, je: "Dnes jsem se rozhodla psát si deník." Ježiš. V tu chvíli už je to tak nějak jasný. Fakt bych chtěl, aby to bylo lepší, ale ta neschopnost rámovat film jinak než tím nejbanálnějším způsobem je prostě smrtící. Lidi zajímá to téma, ne režisérčin deníček. A tím neříkám, že není možné točit o sobě, nakonec to dělá vždy každý. Ale existuje víc než jeden nejpřímočařejší způsob, jak to dělat. ()
Galéria (10)
Fotka © Analog Vision
Reklama