Čúgakusei nikki

Téma zakázané romance ona vs on je v Japonsku po roce 2000 řídké, v opačném gardu to letí, změna přivedla na tuto sérii hromy a blesky, hrozilo dokonce stopnutí vysílání. Což je s podivem, námět o vztahu učitelky, jejího žáka je strašně krotký, relativně přešlapuje na místě, má to vynikající hudbu, obsazení. Ale ty charaktery nejsou tak nějak často domyšleny, dopracovány, jakoby se nic závažného neřeší a stojí se na místě. Rovněž emočně to nedokáže vždy člověka zasáhnout, představit nějakou naléhavost, nebo společenský střet. Všichni jsou tady relativně konformisti ve smyčce špatných, někdy sebedestruktivních rozhodnutí. Když to srovnám s tím, co byli schopni za společenské střety a nepohodlí představit v 90. letech japonští scénaristé, tak se buď společenská atmosféra závažně změnila = zbabělost, přetvářka, prudérnost, pokrytectví, konec otevřené společnosti, nebo holt kluci a holky za kamerou na to ideově nemají. Kasumi Arimura jako učitelka Suenaga Hidžiri výborná, další krok vzhůru v její kariéře, dokáže zahrát komplexní postavu, Okada Kenši, nový bishík jako Kuroiwa Akira si na debut v 19 letech vede famózně.Je to rozhodně zajímavá a kvalitní série, ale docela dost tomu chybí, abych mohl být spokojen. (22.12.2018)

Nakonec se mi to i líbilo. V podstatě na tom nejvíce oceňuju tu usedlost, poklidnost, se kterou se vše vypořádávalo. V podstatě tu dochází k velkému skandálu a mravnímu pohoršení mládežníka, protože učitelka se zamiluje do studenta. Jenomže tomu studentovi je 15 let. On se do své o deset let starší učitelky taky zblázní. A tohle bláznění prostě nejde zastavit, je to silnější než zúčastnění. Přesto je to velmi uvěřitelné. Nejvíce tomu samozřejmě pomáhá Okada Kenši, u kterého se mi jen těžko věří, že je to jeho první dílo. On byl tak skvělý! Ten kluk to v sobě má! Byl v té roli tak přirozený a skvělý, že už jen kvůli němu má smysl se na to podívat. Arimura také nebyla špatná a své roli něžné a velmi upřímné učitelky stačila, přesto věřím, že klidně mohla být ještě lepší. Jejich dvě postavy došly vývoji a opravdu ho uvidíme. Seriál pokrývá poměrně velký časový úsek (i když vlastně záleží, jak to vnímáte a jestli tři roky jsou hodně) a je vidět, kam se postavy za tu dobu dostaly. Do toho tu máme další dvě stěžejní postavy – matku zamilovaného studentíka a (abysme si to ulehčili) novou kamarádku zamilované učitelky. Obě tyto ženské postavy do děje zasahují a určitým způsobem ho posouvají. Matka je samozřejmě proti synovu vztahu a tento odpor dotahuje do krajností – ačkoliv může být divák její chováním odpuzen a bude ji považovat za největšího záporáka, tak když se nad tím zamyslíte, její chování dává smysl a nelze ho jednoznačně odsoudit. Na druhou stranu nová kamarádka je úžasná volnomyšlenkářka a není divu, že Jošida Jó za svou roli získala ocenění. Celou dobu páru fandí, má skvělý styl myšlení a člověk ji prostě musí mít rád, protože tak otevřenou ženskou (!) postavu v japonském seriálu, aby člověk pohledal. Jestliže matka je temno, ona je světlo. Není to úplně prvoplánový a jednoduchý příběh. I sledování asi od diváky vyžaduje trochu součinnosti (kterého se ho od japonských diváků moc nedostalo, sledovanost byla mizerná a seriál byl považován za velmi kontroverzní) a myslím si, že první dva díly nemusí nadchnout. I mně samotné trvalo nějakou dobu, než jsem se přes ně dostala dál. Ale pak už jsem jen koukala, protože mě zajímalo, co s nimi bude dál. Je to pěkný slice of life. Ale bohužel je konec uspěchaný, až nehodící se a některé věci zůstávají nedořešené; předpokládám, že to mělo mít o díl navíc, ale nakonec byl seriál o tento díl obrán kvůli nízkému diváckému zájmu. Škoda. Není to špatné, ale nebude to pro každého. Nakonec největší slabinou bude Arimura, ne moc zajímavý začátek a uspěchaný konec. Slabší 4*. Přeloženo. (12.03.2019)

Ve své podstatě chci seriál bránit už kvůli tomu, jakou prý dostal bídu (nesnáším totiž měření dvojím metrem - když každé anime a každý japonský film či seriál může mít za ústřední pár slizkého chlapa kolem dvaceti či třiceti let, co dolejzá na středoškolačku, proč by to nemohlo být naopak - a bez toho slizu?); zároveň se ale musím na konečný výsledek dívat střízlivýma očima. První dva, tři díly měly miloučké momenty, ale jako celek prakticky nulový dopad na diváka. Učitelka a školáček se do sebe zamilují prakticky z ničeho nic, z vody, protože to scénář chce, a teprve poté se objevují nějaké nosné scény, které by jejich pouto vysvětlily. Také (spoiler?) mě od dívání málem odradilo, že hned v prvním díle dá školáček učitelce facku, aby si ji "udržel od těla", protože ach! Ta láska je na něj moc! No, na mě to tedy bylo taky moc, a to i na asijské poměry. Když muž vztáhne ruku na ženu, jak ještě mám jejich vztah stále brát jako romantický a držet jim palce? To je přece red flag jak hovado. Dále mi úplně nesedlo, že jednotlivé postavy jsou sice zajímavé a mají svou hloubku (hlavní čtveřice herců se svých rolí zhostila nádherně), ale všechny jejich interakce mezi sebou jsou jaksi plytké. Jako kdyby někdo vytvořil postavy jen k tomu, aby monologovaly a aby zaujaly zvlášť, ale už nevěděl, jak je nechat mluvit ve dvojicích. Na čtyři hvězdy to zkrátka není, jsou to sotva ty tři, i když člověk nemůže nemilovat Okadu jako herce. (03.02.2021)