Obsahy(1)
Dokument volně navazuje na dokumentární cyklus České televize Zvláštní znamení touha, nominovaný v roce 2016 na Českého lva. Věnuje se unikátnímu národnímu fenoménu – trampingu. Tentokrát českým trampům, krajanům v Severní Americe. Tramping, národní český fenomén, existuje více než sto let. Stal se součástí národní kultury, ve své době byl silným inspiračním zdrojem, nositelem svobody i odpůrcem totalitních režimů. Je v mnoha zemích po celém světě – ale přinesli ho tam čeští trampové. Zdá se, že do jiných kultur je nepřenosný – a přesto jeho étos vychází ze zahraničních inspirací. Masový exodus českých trampů nastal po srpnové invazi 1968. Podle údajů z krajanských kruhů emigrovalo v průběhu prvního roku na půl milionu československých občanů. Největší posrpnové trampské komunity jsou v Severní Americe. Nikdy se nespojily s poúnorovou emigrací, jen částečně splynuly s většinovou populací. Uchovávají si své zvyky, obyčeje, náchylnost k pobytu v přírodě, jimž v souhrnu nejčastěji říkáme tramping.
Na konci léta 2017 se za nimi vydal štáb České televize s režisérem Václavem Křístkem. V kanadském Vancouveru zažili město zahalené dýmem z lesních požárů, začátek podzimu na Yukonu i setkání s tamními lovci a dobrodruhy českého původu, v coloradských Skalistých horách pak výroční potlach, jenž se nekonal, a byly k tomu tragické důvody… Cílem tohoto putování ale byli lidé, krajané usedlí už bezmála půl století v nové vlasti. V nových domovech. Našli ale domov? Jaký je soumrak českého trampingu v zámoří, když děti a vnuci jsou Američané nebo Kanaďané? V sobotu 10. listopadu 2018 bude na ranči Fort Adamson ve východním Texasu poslední celosvětový potlach. To vše v roce, kdy si připomínáme vznik Československa, století trampingu, padesát let od srpnové okupace. Data, která jim život obrátila naruby.
(Česká televize)
Recenzie (8)
Hnutí je od slova hýbat, nedá se zakonzervovat. Pořad, který je mnohem víc vzpomínkový, zcela chybí mladá generace. Hodně nostalgie, málo informací. ()
Je to rozhodně zajímavý pohled do země za velkou louží, kde Češi objevují krásy drsné přírody o které se vlastně v trampských písních zpívá. Jejich vhled do života působil idylicky. Možná by stála za to se dozvědět více třeba i tom čím se jednotliví lidé živí a jak se adaptovali zpočátku, což je zde pouze naznačeno. Jak někdo správně podotýká, tak mladá generace nemá ve filmu prakticky žádnou vypovídající chvíli. A jestli tramping vyhyne? V takové podobě, v jaké o ní zpívali Nedvědi, v jaké vzpomínají naši rodičové jistě. Mladí lidé cestují do Dominikánské republiky a rozmohlo se chataření na jiný způsob. Pokud už vůbec vyjedou lidičky do přírody, tak jen tam, kde je wifi. Tohle téma by si skoro zasloužilo nějaký větší prostor na více dílů. ()
Jak si trampové plní své sny. 1) Zdá se, že roli národního folklóru, obvyklou u emigrantů, v dokumentu zaujal folklór trampský. Inu, proč ne? 2) Vancouver, Yukon, Colorado, Texas. Modly českých trampů. 3) Neodpustím si osobní vzpomínku. Koncem 80. let jsem v Praze provázel americkou skupinu, která prahla po folklórním zážitku. Právě v kulturním středisku na pražském Žofíně běžel country ples. Pro turisty to byl skutečný šok, když uprostřed Evropy, za železnou oponou, nalezli plný sál lidí oháknutých ve stylu Divokého západu a divoce křepčících na americké lidové songy, které tu očividně všichni dobře znali a zpívali spolu s účinkujícími. ()
V dokumentu je o trampingu málo informací a je třeba být při jeho sledování již trochu v této oblasti předvzdělán. Já jsem na vysoké předmět o trampingu a byli jsme i na exkurzi v trampské oblasti u Prahy-Radotína. Otec byl tramp-vodák. Hnutí tramping je inspirované Ligou lesní moudrosti , woodcraftem, skautingem (resp. junáctvím) a americkým Divokým západem. Film je právě o této inspiraci a je poutavě zpracován s krásnými záběry přírody - centra trampingu Yukonu. Vidíme soutok legendárních říček Eldoráda a Bonanzy, svérázná specifika trampingu i smrt věkem jednoho trempa na výročním potlachu (desátý ročník má být poslední kvůli věku účastníků hodně nad 70 let) . Trampské hnutí je založeno na přátelství či kamarádství, přirozeném humanismu, elementární úctě k druhému člověku, lásce a úctě k přírodě a na úctě ke svobodě každého člověka. Prošlo si u nás různými obdobími (doba indiánská s totemy, militaristická s nošením vojenských úborů US Army, později německého Bundesweru apod.) Po roce 1990 se u nás trampské hnutí rozpadalo na různé ekologické organizace. V dokumentu vidíme naději, že úcta k přírodě není jen české specifikum, ale i kanadská mládež do ní vyjíždí, jen místo trampských písní poslouchá reprodukovanou hudbu. ()
Dokument mě velice potěšil i když to znělo jako labutí píseň trampingu. Zdá se, že trampingu (jako tvorbě obecně) svědčí jistá míra útlaku či nouze – vždyť vznikl mezi válkami. S rozšířením možností, svobod a ztrátou „nepřítele“ nastal velký odliv „členů“ i když z tohoto podhoubí vznikla celá FTC hudba, která je velice pozoruhodná ač ji v oficiálních sdělovadlech neuslyšíte. Tam frčí Hanička písnička jelikož "je to milá holka", jak pravil klasik. Poslední dobou ujíždím na internetovém Rádiu Folk. Jeden se nestačí divit, co máme zajímavých lidiček. Jelikož trampství je neměnný stav duše, znám několik jedinců, kteří sice nejezdí lokálkou s usárnou do nejbližšího lesa, leč v outdoorových hadrech a k tomu letadlem (či upravenou VSkou), ale toulání je pořád nepustilo a to je dobré znamení. ()
Galéria (11)
Fotka © Česká televize / Steve Stefan
Reklama