Doktor Spánok

Uvědomil jsem si, co mi vždycky podvědomě tak trochu vadilo na The Shining. Že vlastně o tom titulním "záření" vůbec není. V Kubrickově filmu to působí jako poměrně neorganicky včleněný mytologický prvek do prostého a jednoduchého hororu o týpkovi, který zešílí v prokletém hotelu. Hádám, že kdyby tak devět z deseti lidí mělo krátce převyprávět obsah Shiningu, tak se o tom, že je Danny "special", vůbec nezmíní. Doctor Sleep je oproti tomu mytologicky hutné dílo, do jehož světa bych se chtěl vrátit a objevovat další příběhy, které se v něm kdy mohly odehrát. Warnerům se film fakt nepovedlo prodat, protože trailery mě nechávaly docela chladným, ale nakonec se pro mě jedná o nejpříjemnější hororové překvápko letoška. Takže Mike Flanagan už druhý rok po sobě na podzim významně vylepšuje roční hororovou bilanci, šikula jeden. Líbí se mi, jak se tu na Shining smysluplně navazuje, a přitom je Doctor Sleep o dost jiným filmem, který by s malými změnami fungoval i jako zcela samostatné dílo. Nebojí se mít na horor požehnanou stopáž, nebojí se neužívat lekačky, nebýt prvoplánově strašidelný, a zároveň se nebojí být v mnoha ohledech nepříjemný a nekompromisní. (14.11.2019)

Mám neskutečně rád Kingovo adaptace, co se nebojí vysvětlovat pozadí toho, co se děje a budováním příběhového podhoubí tráví velkou část stopáže. Takže jsem nadšený i Doktora Spánka. A dokonce si dovolím tvrdit, že v některých oblastech je  lepší, než Kubrickovo Osvícení. A to nejen proto, že se tu tentorát řeší, co to vlastně to osvícení je. První půlka by možná zasloužila zopár zajímavých vizuálností navíc - totiž co se řemeslné stránky věcí týče, první díl je prostě mistrovství nejen režiséra, ale tohle má v sobě mnohem víc duše, kterou dokáže prodat perfektní casting a rozhodně to není jen boží McGragor, ale i všichni ti, co jim občas hrůzně září oční bulvy. Délka mi vůbec nevadila, ba naopak (protože atmosféra). Budování mytologie, hrůzno, které spoléhá na temnotu duše a světa a nikoliv na laciné lekačky? Já jsem spokojenej dost. PS: během psaní tohoto komentáře nebylo ublíženo žádnému duchu, přízraku, ani fanouškovi disca 80 let, ačkoliv by si to nejspíš zaslouži.  (29.05.2021)

Prvních třicet minut jsem se ztrácel. Pak se to krapet zlepšilo, ale.. Navazujeme na události z odlehlého horského hotelu, po jehož opuštěných chodbách se kdysi projížděl v nepřerušovaných záběrech malý Danny na tříkolce. Asi všichni víme, co se v hotelu díky zlověstnému Jackovi se sekyrou v ruce odehrálo, a dnes již dospělý (na alkoholu závislý, divíte se?) Dan se snaží s děsivými událostmi vyrovnat. Najde si kámoše, nově pracuje s lidmi v posledních fázích života a telepaticky se spojí s malou dívenkou, se kterou rovněž není mnohé v pořádku. Navíc přitáhne pozornost podivné bandy bytostí, která se „zářením“ z „osvícených dětí“ živí (nelítostných momentů s dětmi se pánové za kamerou nebojí). Tvůrci se zaměřují hodně na postavy, přičemž mnohé rozhodně nezaujmou, snaží se nebýt moderním hororem s lekačkami za každým druhým rohem, ovšem atmosféra vesměs chybí, režisér naštěstí předkládá solidní audiovizuální rukopis. Jen to hodně přepálil s délkou, které navíc loudavější tempo nepomáhá. Dějově jsem se docela často chytal za hlavu, závěr mě pak už doslova otravoval, finále bylo o tom, kdo (McGregor vs. Ferguson) pronese drsnější větu, přičemž každá třetí stejně moc nedávala smysl. Sorry, jako. Navazujeme na kultovní Osvícení (pochopitelně je tam díky pečlivé práci architektů nespočet přímých citací), za mě jde přesto spíš o nedochucený mysteriózní guláš, který jsem ochutnal, ale příště si dám raději něco jiného. PS: Usínat u hororu je sakra smutné. (05.01.2020)

// "World’s a hungry place. And the darkest things are the hungriest.“ James Wan? Kdepak, za mě je novým králem poctivých dospělých hororů Mike Flanagan. Doktor Spánek pak sice nebude jeho nejkomplexnějším dílem (tahle výsada patří Midnight Mass), za to je ale rozhodně nejzábavnějším. Protože jak kingovky normálně nemusím, tak tady jsem si jako zarytý fanoušek Neila Gaimana přišel na své. Doktor Spánek totiž čerpá to nejlepší ze všech tří tvůrců, takže tady najednou máme dark urban fantasy s tradičními rysy Kinga (chudáci děti), která díky Flanaganovi během šťavnatých dvou a půl hodin uteče jak voda, postavy se vám zaryjí pod kůži, uvidíte věci, které jste ani netušili, že chcete vidět, a pak se luxusně přeneseme do Kubrickova Overlooku, který je nejen velkou "homáží" samotnému mistrovi, ale ještě navíc dechberoucím finále samo o sobě. Zvedám bradu z podlahy a zoufale se snažím vzpomenout, kdy naposledy mi nějaký filmový horor dal takhle silný zážitek. Možná nikdy. Bravo. 10/10 (07.11.2021)