Solis

Tyhle one-room vesmírné a strašně levné sci-fi se prostě nemůžou obejít bez jedné věci - a tou je napětí. Bohužel, ta v Solisu jaksi chyběla a navíc kromě té úvodní zápletky se tu neobjevila žádná zajímavá podzápletka. Jo, je tady téma ztráty blízkého v rodině, ale to je tak časté a tady to navíc působí, jako by to tady bylo přidané na sílu. A tak tu sleduju nudné drama kosmonauta v lodi, který komunikuje s nějakou záchrannou misí a až ve finále se dočkám nějakého napětí, jenže tam je zase hafo nelogičností. Hlavně na konci, když SPOILER mu přístroj hlásí, že má 0% kyslíku, ale hlásí mu to asi už 5 minut a on je pořád schopný mluvit, chodit, všechno tak nějak zvládá KONEC SPOILERU. Nebo když vyleze ven z té lodě, tak si nejprve stěžuje, jaká mu je zima a za pár minut hned na to, jaké mu je vedro. A to je celou dobu v obleku, ve kterém mu musí být vedro a ještě je někde u Slunce. Efekty to ale má slušné, to musím uznat, a ten vizuál Slunce byl moc hezký, Steven Ogg tady hraje taky celkem slušně a je z toho znát nějaká snaha, ale jinak ten film bohužel nefunguje a především mu chybí - jak už jsem psal - napětí. 2* (11.10.2019)

Lacnejsia a este komornejsia variacia Gravitacie. Jednu hviezdicku davam za solidne triky. Bohuzial nie su ani zdaleka na takej spickovej urovni, aby sami o sebe pôsobili ohromujuco. Druhu davam za to, ze tu nie su ziadne infantilne zvraty s vrazdiacim bubakom. Nasledkom toho ale je, ze je to strasna nuda a prakticky nic zaujimave sa tu nedeje. 4/10. (08.11.2018)

Steven Ogg s příčeskem sedí v interiéru nějaké pokažené rakety a klábosí s velitelkou druhé pokažené rakety o tom, co bude jako dál. Je to prvotřídní protiva, protože přišel o syna, takže to, že nyní jde o život i jemu, je mu šuma fuk. Ke konci se zvedne ze židle a jde tu pokaženou raketu opravovat, poněvanž je to Ing. Celkově je to vcelku nuda, ale jelikož režisér je hlava všemi mastmi mazaná, tak ho napadlo, že by protivnému Stevenovi mohl docházet kyslík, aby byl divák trošku napnutej. Jenže divákovi je to vcelku jedno, protože Steven v něm neprobudil žádné emoce, tak jen ze setrvačnosti dokouká, jak tahle krutě dramatická survival zápletka z větší části odehraná vsedě dopadne. (04.05.2019)

Tak to je horký kandidát na sračku roku! SPOILER ALERT! SPOILER ALERT! ... "Inženýr" (ne to nejsou ty na člunech ve Středozemním moři, i když tenhle kus k nim má inteligenčně dost blízko) letí ve starý plechový konzervě (záchranný člun) do Slunce. Nejdřív mrzne, pak vypne topení a zase se peče... celou dobu piskuje a nadává nějaký "komandérce", která ho letí zachránit a mluví s ním jako holka z callcentra nabízející lepší pojištění nebo rychlejší internet. Nakonec sedí v hadrovým skafandru, ve kterým se taky peče jako prase na grillu. Vedle něj celou dobu sedí mrtvej kolega, na toho teplo nepůsobí, asi je po smrti nějak imunní nebo udělali z kvalitního vosku. Pak "inženýr" ještě vyleze ven, ale nemá jištění, tak si vezme nějaký úber mega super magnety z teleshopingu, co vypadají jako víčka od limonád a na ruce se přidělávají na sucháče. Dokonce maj v sobě asi bluettoth, protože se umí i nahlásit na kolik jsou nabitý, jenže čína je čína a chlapi si měli radši připlatit... no nakonec sedí "inženýr" pořád přilepenej k zajebaný sesli, přitom tom vevnitř vůbec nekodrcá (asi má ta rachotina nový tlumiče). Nakonec selže i polarizační filtr (ten to všechno zachraňoval) a začne mu sluníčko svítit do kabinky... no nikdo mu neřekl, že do sluníčka se nedívá, tak se statečně dívá až do konce.... dement! Pamatujte děti, do sluníčka se dívejte jenom s polarizačníma brejlema, to můžete čučet klidně tejden... no ty vole, už jsem se trochu uklidnil, ale byl to fakt vodvaz! (02.02.2019)

Co udělá filmařský diletant, chce-li bezostyšně vykrást Gravitaci a nemá dostatek děněg na simulaci nedostatku gravitace? Řízne jí Lockem a podleje Sanšájnem! A tak se nebohému diváku dostává půldruhé hodiny martyria sledování, kterak osamělý hrdina narkoticky žvaní se záchranářským kurem na telefonu, přičemž aby se to vůbec dalo dohledět bez sirek mezi víčky a neustálého dloubání se špendlíkem pod nehty, jebne čas od času do záchranné kapsle řítící se směrem ke Slunci nějaký ten kousek vesmírného bordelu, což ovšem zejména umožňuje tvůrci demonstrovat, jak moc nedával na základce pozor při fyzice (a pokud toto nadzvedávalo i antitalenta exaktních věd jako jsem já, pak absolventi matfyzu z toho budou dostávat epileptické záchvaty). Takže jediným vzrušením je sledování pomalu se zvětšujícího pavouka na čelním skle, kdy se jen modlíte, aby toto už konečně ruplo a katapultovalo protagonistu k jeho blízkému setkání kremačního druhu. A žehral-li jsem u Švejcarů na ne zcela zdařilou trikovou stránku, pak ve stejném duchu nyní uvádím, že zde by bylo bývalo vhodnější angažovat pana Meliése. A nyní závěrečný brojler pro ty, kteří si chtějí ušetřit tuto řiťoryvnou hrůzu dojímající asi jako tatrovkou přejetý Babiš – ne, žádný šokující dějový zvratek opravdu nepřijde. (27.10.2018)