The Mandalorian
Tvorcovia:
Jon FavreauHrajú:
Pedro Pascal, Gina Carano, Carl Weathers, Werner Herzog, Nick Nolte, Emily Swallow, Omid Abtahi, Taika Waititi, Giancarlo Esposito, John Beasley, Horatio Sanz (viac)VOD (1)
Série(3) / Epizódy(24)
Obsahy(1)
Seriál pojednává o dobrodružstvích osamělého lovce, který najde malého tvora Grogu a snaží se ho ochránit před Impériem a mnoha jinými nepřáteli, kteří se ho snaží využít ve svůj prospěch. Na své cestě oba zažívají mnohé nástrahy i nebezpečí. (ČSFD)
Recenzie používateľa dennykr k tomuto seriálu (12)
Kapitola 1: Mandalorián (2019) (S01E01)
Kapitola 2: Dieťa (2019) (S01E02)
(Spoilery): Mandalorian je seriál, který jsem si zamiloval v rekordně krátkém čase, a druhý díl lásku ještě posiluje. První epizoda našla rovnováhu mezi vývojem vyprávění a ustavováním fikčního světa – mlčenlivý Mandalorian potkával spoustu vedlejších postav a skrze tato setkání se načrtávaly základní cíle, ale také stav světa. Kontext hrdinovy rasy (Mythrol, Kuiil, Kovář), časové zasazení a rozpad starého systému (Greef Carga upozorňuje na pád Impéria) a jeho stále přežívající zbytky (Klient). Všechna setkávání pak ještě protínaly zakázky a proces hrdinovy práce. Chytře se tak oscilovalo mezi, řekněme, horizontální (kompoziční zázemí ústředního příběhu) a vertikální (poznávání světa a jeho obyvatel) linií. Druhý díl pracuje stejně, jen na omezenějším prostoru. Ale o to je intenzivnější! Hierarchicky nejvyšší oblastí světa jsou technologičtí paraziti Jawové, jejich systém ne-úplně-fér směnného obchodu motivuje sestup na nižší úroveň, kde se představí Mudhorn. Pouštní jednorožec pak nevědomky přestrukturuje všechny naše znalosti o světě. Doposud byl důležitý jen jako nástroj k odletu z planety Arvala-7, jenže svou nedobrovolnou levitací (a) odhalí nové schopnosti Dítěte, (b) čímž se nastolí daleko více dlouhodobých otázek a (c) promění nastavení světa – Síla je v seriálu přítomna! (Jedi puntičkáři by mě opravili, protože Síla je přítomna všude, objevuje se ale midi-chlorianová spojnice s ní ve formě citlivého Dítěte) Zároveň tu máme příběhový rámec, který, jak poznamenává Polygon, dost výrazně připomíná Samuraje Jacka. Málomluvný hrdina přichází do nového prostředí, tam přijme zakázku či řeší dílčí komplikaci, zatímco se řídí určitým souborem pravidel, jež ho odlišuje od ostatních. Ale tahle paralela výborný animovaný seriál přesahuje a jde k jednomu ještě obecnějšímu rámci – k samurajským filmům (a dost výrazně i spaghetti westernům, ale tam má moje kulturní encyklopedie větší limity). Typ vyprávění z příběhů Musaši Mijamota nebo jeho podvratná verze v Cukamotovu Zan. Do jisté míry i Sedm samurajů a podobně. Do toho se přidává starost o dítě a je z toho Vlk samotář jak vyšitý. Jen bez těch litrů krve. // U těch Jawů se zastavím ze dvou důvodů. Zaprvé je super poznat tyhle kapucíny trochu důkladněji a mrknout se do kabiny Sandcrawleru. Ale mým nejoblíbenějším setkáním s nimi zůstává řezničina na Tatooinu v Jedi Academy (2003). Zadruhé rozeberou Mandův Razor Crest, což se později vyřeší, ale z počátku je to příjemné hra s očekáváními. Loď je ve světě Star Wars extrémně důležitá, co kdyby takhle brzo přišel Fett o Slave I, Han o Millennium Falcon nebo „hrdina“ KOTOR o Ebon Hawk! // Je úžasný, jak důkladně a odvážně se tu pracuje s tichem. Mandy není zrovna ukecaný hrdina a Dítě toho taky moc nenamluví, díky tomu je prvních jedenáct (!!) minut bez dialogů. Naprosto fascinující sbližování dvou diametrálně odlišných postav se obejde bez zbytečné vaty slov. Navíc mi to dává naději, že se „značkové“ seriály na Disney+ – obzvlášť ty SW a MCU – nebudou bát experimentovat, avšak v konceptuálně dost sevřené podobě (na rozdíl od mnoha rozviklaných netflixovských projektů). // Výborné je i Dítě, protože finální odhalení jeho citlivosti k Síle ukazuje, že zatím každý zástupce této rasy – jejíž název se ve Star Wars nikdy neobjevil – ji ovládá. Yoda byl jedním z nejsilnější Jediů a Yaddle zase členkou rady. Twist ale přináší i další zajímavou otázku – Madno ani Kuiil netuší, co Dítě použilo. U prvního z nich je to zarážející především pro úzkou historii mezi Mandaloriany a řádem Jediů. Je válka zapomenuta? To nabízí extrémně zajímavé a transtextuálně motivované otázky, protože rasa z planety Mandalore byla v mnoha ohledech definována jako opozice Řádu při jejich krvavé válce. Protagonista je tak v kontaktu s vlastní tradicí (kovárna), ale i v částečném rozporu s její profesí (vztah k Dítěti). Reflektuje jeho neznalost Síly odcizení vlastním kořenům? Ba co víc, podařilo se Impériu opravdu vyhladit všechny vzpomínky padlého řádu? // A milé je, že v úvodu na hrdinu zaútočí skupina trandoshanských lovců odměn, kteří se v hraném Star Wars objevují poprvé od Návratu Jediho. () (menej) (viac)
Kapitola 3: Hriech (2019) (S01E03)
(Spoilery): Expozice skončila! První dva díly představily fungování světa a třetí naše znalosti ještě chvilku prohlubuje, aby s děním ve druhé polovině pěkně zatočil. The Sin stojí v první řadě na práci se soubory pravidel a řády hodnot. Dvě epizody to vypadá, že pevná pravidla profese námezdního lovce (NL) odpovídají předpisům a hodnotám přeživších Mandalorianů (M). A proto, když Mando uvažuje nad tím, jestli Dítě zachrání, můžeme si myslet, že se vzpouzí oběma. Respektive, pokud se NL = M, porušení NL bude znamenat narušení nejen profesní integrity, ale i náležitosti k rase, jež stojí na rituálech a tradicích. I proto závěr funguje tak dobře. Jednota Mandalorianů překračuje pravidla námezdních lovců, pročež mohou ve finále zasáhnout a Manda zachránit. // Konečně se ukazuje, že Armorer není pouze vedlejší figurou klanu, ale ustavuje se jako současný Mand'alor – tedy vůdce přeživších. // Znovu se vrací flashbacky z období „Great Purge“, ale tentokrát přináší dvě důležité informace. Zaprvé kompoziční návazností i rozsahem vědění jsme srozuměni s tím, že Mando je přeživší chlapec. Zadruhé se očista – nepřímo – zařadí do konkrétního časového období. Objevují se v ní droidi B2, pokročilejší verze klasických bitevních a žlutých B1, kteří patřili Obchodní federaci. Takže se dostáváme do období Klonových válek. Tedy před imperiální okupaci Mandalore? // Super je i skoro naprostá absence psychologizace. Mohli jsme se ptát, proč je ve dvou dílech potlačovaná individualita hlavní postavy. Třetí to vysvětlí – jeho vlastní jednání se formuje až vzepřením se ustaveným strukturám. Ve chvíli, kdy zachrání Dítě, stává se něčím víc než pouhým námezdním lovcem bez tváře. Zároveň bylo důležité nastavit pravidla světa, protože nyní k nim stojí v opozici. // Pak je tu drobný symbol na rameni (post)imperiálního doktora Pershinga, který se snažil Dítě „zachránit“ – tak moc, jak můžete někoho zachraňovat za přítomnosti výslechového droida IT-O. Ten by mohl odhalit daleko víc, než se na první pohled zdá. Je totiž extrémně podobný znaku planety Kamino! Přesně té, kde Jedi Sifo-Dyas objednal armádu klonů a známe ji z druhé epizody. Snaží se Klient Dítě naklonovat – vytvořit a vycvičit armádu force-sensitive bojovníků na straně padlého impéria? Pracuje pro někoho, kdo stojí za vznikem First Order? Přeci jen finále seriálu bude až po premiéře Vzestupu Skywalkera, pracuje pro přeživšího Palpatina? Snoka? Ba co víc, je Dítě klonem zesnulého Yody? Pokud mu je padesát let a Mandalorian se odehrává 9 let po bitvě o Yavin, musel by se narodit 41 let před ní. A to je sice o devět let dřív, než Sifo-Dyas objednal armádu klonů, ale je tu jedna hodně zajímavá spojitost. 41BBY se totiž narodil taky Anakin Skywalker. Co když Anakin nebyl tím „vyvoleným“, ale bylo to Dítě? // Ještě jsem si všiml dvou malých drobností (mimo božího zmrzlinovače u Klienta) – je ironické, že právě Mandalorian chrání dost možná budoucího Jediho. A taky v závěrečné přestřelce vidíme muže rasy Zabrak, což je od Maula a Eetha Kotha z Klonů poprvé v hraných Star Wars. () (menej) (viac)
Kapitola 4: Útočisko (2019) (S01E04)
Ve svém komentáři k Last Jedi jsem se radoval, protože Rian Johnson uhnul od abramsovského fetišizování Lucase a zamířil k jeho původní inspiraci – filmům Akiry Kurosavy. Jon Favreau jde stejnou cestou. Mimo neustále se navracející odkazy na samurajské filmy představuje Sanctuary přiznanou poklonou Sedmi samurajům. Ať už na rovině celé zápletky epizody nebo konkrétních momentů – nácvik použití dřevěných kopí s vesničany je explicitním pomrknutím. Tahle transtextuální hra mě dost baví. // Celkově teď Mandalorian začal pracovat jako epizodický a vertikálně orientovaný seriál. Klíčový je epizodický svět, zatímco transkompoziční vlákna jsou pouze rámující. Připomíná tak staré a brakové dobrodružné příběhy o osamocených hrdinech, kteří přijdou do nového prostředí a vyřeší v něm konkrétní problém, aby jej mohli zase opustit. Znovu, především samurajské příběhy typu Yojimba, Lone Wolf and Cub nebo Rurouni Kenshin. // Mandalorian pracuje i transkompozičně, uvnitř ságy Star Wars. Na té nejvyšší úrovni ostentativně provokuje otázkami o stavu světa. Třetí díl nabídl první pojmenování post-imperiální galaktické společnosti, když Carga řekl „… report them to the New Republic“, Mando reagoval: „That's a joke.“ Nově se objevivší Cara má – jako bývalý rebelský Shock Trooper – podobný problém, pročež novému řádu utíká na planetu Sorgan. Co to říká o Nové republice? Jak moc složité bylo ustavování nového stavu světa po bitvě o Endor? Něco víme z knihy Star Wars: Aftermath, ale Mandalorian to ještě komplikuje. Blíží se nástup Prvního řádu? Je už zapuštěný v republice? // Další zajímavá otázka se objevuje ve vztahu k hrdinovi. Je Mando konvertita? Jeho zmínka z první poloviny dílu naznačuje, že není Mandalorianem, ale přijal jejich náboženství, když se ho rasa ujala. // Tahle epizoda se zdá trochu pomalejší, a ne tak dobrá, ale je extrémně důležitá. V první řadě ustavuje vztah hlavního hrdiny k tradičnímu osobnímu životu. Sice představí novou planetu, postavy a vrátí se populární Klatooniani, jenže řídící je touha usadit se, která stojí v rozporu s jeho mandalorianským kódem. Částečně jí podlehne, když usoudí, že vesnici pomůže bez finanční kompenzace, ale ve chvíli, kdy ho s možností zůstat přímo konfrontují, pracovní rovina znovu zasáhne. V minulém díle přišel o polovinu své identity: Mandalorian / Námezdní lovec -> Mandalorian. Její absenci se snaží kompenzovat integrací v novém prostředí a částečnou adaptací jejich hodnot. Avšak v závěru je prací nucen pokračovat dál v cestě. // A nevím, jestli se mi to zdálo nebo ne, ale AT-ST nemělo pilota? ()
Kapitola 5: Pištoľník (2019) (S01E05)
Tři droidi a nemluvně! Zatím to vypadá, že první série plní především funkci expoziční. Disney se nikam nežene, čas a úspěch má zaručený, takže důkladně prozkoumává svět a (znovu)představuje jeho součásti, zatímco pomrkává na diváky. Skoro to vypadá, že si Mando buduje tým, který později využije pro vyřešení dlouhodobějších problémů. Tahle epizodičnost mi nepřijde ubíjející, ale naopak upřímně podmanivá. // Úvod epizody přináší novinku, krátkou vesmírnou bitvou s lovcem jménem Riot Mar! Ta má dvě důležité funkce. Zaprvé nějakým způsobem variuje dosavadní openingy přestřelkou dvou lodí, což je typ akce pro Star Wars extrémně důležitý a konečně se dostává i do seriálu. Ale především strukturuje vyprávění podobně jako díl předchozí. Jde o transkompoziční (horizontálně orientovaný) výchozí bod – Mando je pronásledován lovcem –, který motivuje sestup na vertikální úroveň epizodního světa. A podruhé tak sledujeme hrdinovu snahu vyřešit konkrétní problém v novém prostředí, jež byl odstartován dlouhodobějším konfliktem a ze stejného důvodu musí po jeho rozřešení planetu pustit. Tohle mě hrozně baví, protože ona horizontální linka se tlumí a zůstává ve stínu epizodního světa. Je to takový devadesátkový přístup k dobrodružným seriálům – respektive můžeme jít ke zmíněným samurajským dobrodružstvím nebo brakovým americkým kinoseriálům z počátku minulého století. Víc takových! // Mladý lovec Toro Calican je deformovanou variací Hana Sola, resp. odpovídá na otázku "Co kdyby byl Solo o něco větší svině?". Potkáme ho v kantýně na Tatooinu, přičemž má o něco neformálnější kostým než ostatní a značně specifický posed s nohama nahoře. Samozřejmostí je pak usazení na pravé straně stolu v rohu místnosti s prosluněným oknem. O něco později u dvou speederů ještě zmíní, že tohle rozhodně není Corellia, tedy Hanova rodná planeta. A při zúčtování se zajatým žoldákem můžeme dokonce říct: Toro shot first. // Konečně se také objevuje – pro Star Wars tradiční – tonální proměna, kdy některé momenty explicitně míří na mladší diváky. Gunslinger nabídne víc awww chvil s Dítětem, ale především se z prequelové trilogie vrací roztomilí údržbářští droidi řady DUM a chlupaté Banthy. // Ta trochu komická scéna s nečekaně se objevivšími Tuskeny je zase hra s Novou nadějí, kde se podobně zjevili před Lukem. A konečně jsou trošku polidštění. Na Skryté hrozbě zase parazituje ústřední zápletka – hrdinové musí přistát na Tatooinu, protože potřebují opravit vesmírnou loď. // Teď ještě drobnosti. Výborná je smrt lovce v úvodu, protože vtipně rekonstruuje výbuchy stíhaček v bitvě o Yavin v Nové naději. Návrat do Mos Eisley představuje nádhernou nostalgickou procházku ulicemi, jimiž před několika lety projížděl Luke s Obi-wanem. A když už jsem u legendárního rytíře, pátý díl nabízí rozverné ohlédnutí za oblíbeným memem – při lovu žoldáka totiž Mando zmíní "she's got the high ground". A protože není Anakin, rozhodně nejde do přímé konfrontace. ()
Kapitola 6: Väzeň (2019) (S01E06)
V heistovém cameo festu se na pozici režiséra vrací brilantní Rick Famuyiwa, jehož epizody patří k dosavadním vrcholům seriálu. Má totiž schopnost „provzdušnit" prostor pravidelným zapojováním pohybu kamery v dialogových scénách tak, že se v kruhu hýbe kolem postav. Rozhovory pak nepůsobí staticky, třeba jako ty režírované Davem Filonim, jehož práce na SW animácích je bezmála geniální, ale co do strnulosti inscenace a kamery je dokonalým následníkem George Lucase. Famuyiwa zase přináší smršť dobrých nápadů, jak pojmout akci a třeba Mandovo plížení se problikávající chodbou patří k tomu nejlepšímu, co novinka od Disney+ zatím nabídla. // Jde o třetí díl v řadě, který funguje dominantně na úrovni samostatného epizodního světa a variuje nárazové zakázky. V Sanctuary zvítězila morálka nad finančním odškodněním při parafrázování Sedmi samurajů a Gunslinger nabídl konfrontaci se dvěma různými typy záporných postav. Prisoner ukazuje další alternativu – týmový heist. Ustaví skupinu záporáků, s nimiž je Mando nucen spolupracovat, a ti ho posléze zradí, takže následuje nekompromisní pomsta. Dokonce se v řídící místnosti otevírá první výrazný konflikt ve vizuální parafrázi Hodného, zlého a ošklivého. // Na tomhle díle jsou fascinující hlavně dvě věci. Zaprvé ta nádherná práce s tónem, který se diametrálně promění. Jestli předešlé epizody mířily k mladším divákům, Prisoner se stylizovanou špinavostí a nabručenými postavami drží na opačné straně. Ta brilantní práce s kamerou a barvami tomu jen pomáhá. Zadruhé znovu ukazuje, jak je Mando nekompatibilní s okolím. Proměna jeho charakteru je zpřítomněna v rozporu s hodnotovými řády, s nimiž dříve souzněl. Krátká věta „jako za starých dobrých časů“ tak není nostalgickým vzpomínáním, ale hořkým konstatováním vzájemného nesouladu. Ruptury mezi morálkou minulosti a morálkou současnosti. Dítě Manda proměnilo. // A teď ještě pár drobností. Jedovatý komentář "I wasn’t a stormtrooper, wise-ass!" vtipně naráží na populární stereotyp neschopných vojáků impéria. Nekonečný zdroj dobře špatných vtipů typu: Co by se stalo, kdyby spolu v jedné místnosti bojovali Stormtroopeři a červené uniformy ze Star Treku. / Mandova historie také podle všeho obsahuje nějakou misi na planetě Alzoc III. Ta je v současném kánonu zmíněna pouze v knize Last Shot, ale mohli jsme ji navštívit třeba ve videohře Republic Heroes. A nesnášel jsem ji v Empire at War. / Nejoblíbenějšího droida mého dětství – servisního MSE-6 – potká dost krutý osud a konečně ho někdo potrestá za to pískání. / Mando se taky v jeden moment pokusí sundat Burga dveřmi, ne nepodobně jako to udělal Luke s Rancorem v Návratu Jediho. / A na závěr důležité cameo – tedy mimo piloty X-wingů s tvářemi tří režisérů seriálu – Matta Lantera jako vojáka Nové republiky. Hayden Christensen je stále můj Anakin číslo jedna, ale ten Lanterův z Klonových válek je v těsném závěsu. ()
Kapitola 7: Zúčtovanie (2019) (S01E07)
Pardon, trvalo to dlouho, ale Mandalorian potřebuje specifický prostředí, rozpoložení, horkou čokoládu a Warm Desert Wind Yankee Candle. // Fantastické The Reckoning přináší výrazný strukturní obrat v přístupu k vyprávění. Dominantně vertikálně orientované epizodní světy (Sanctuary, Gunslinger a Prisoner) nabývají retrospektivně funkcí kompozičních a první část osmého dílu je horizontálně sjednotí. Takže jednotlivá narativní vlákna, jež fungovala v omezeném rozsahu 20-30 minut, se zapojují do těch transkompozičních - Kuiil, Cara Dune a posléze i IG-11 vstoupí do širšího rámce s Klientem a Greefem Kargou. I když, jak teď za pochodu přemýšlím, ono to pracovalo trošku jinak. Epizodní světy týkající se zmíněných postav sice fungovaly dominantně samostatně, avšak byly determinovány transkompoziční zápletkou – Mando, operující v horizontální narativní rovině s dlouhodobým cílem, sestoupil na úroveň vertikální, splnit nějaký krátkodobý cíl, v němž hrál někdo z trojice významnou roli. To znamená, že vedlejší postavy se dostávaly do střetu s Kargou a Klientem nepřímo, pouze s důsledky jejích konání. Až sedmá epizoda je konfrontuje explicitně. Teď už jsou součástí dlouhodobě budované narativní linky. // V mnoha recenzích a komentářích jsem četl, že Reckoning je také epizoda, která podruhé naznačuje, že by Dítě mohlo být zlé. Za to může jeho využití Force Choke, základní schopnosti temné strany Síly. Dokonce se do hry vrací teorie paralely s Anakinem – oba se narodili 41BBY a z původně pozitivních charakterů se začaly klubat záporné. Jenže taková interpretace může být reduktivní. Nosnější je paralela postavená na jejich ryzí síle, chaotickém chápání hodnotového řádu Jedi a jeho kolize s vlastní emocionalitou. Anakin představoval extrémně silného a nadějného padawana, byla to právě jeho citová iracionalita, která zabránila plnému oddání se řádu. Tedy, Anakin reprezentoval relativně kladnou figuru, jíž okolnosti donutily stoupnout tam, kam by Jedi vstoupit neměl. Hrozba ztráty Padmé otevřela cestu k zakázaným schopnostem, jež kolidují se světlou stranou. Dítě funguje podobně. Je citově vázané k Mandovi, pročež jej chrání nejen před Mudhornem, ale i před nevinou hrou páky s Carou. Neopracované zosobnění síly, jímž zmítá vlastní emocionalita. Ne nutně zlo. // Konečně se objevují Scout Troopers! Moji oblíbení imperiálové z Návratu Jediho se speedery a puškami na velikou vzdálenost teď hlídají vstup do města. Což je nečekaně zajímavý a odhaluje to ruptury v post-imperiálním "impériu". Scouti totiž obvykle pracují v pohybu, prozkoumávají. Proto mají lehčí zbroj a odstřelovací pušku. Jejich umístění ke vstupu do města odhaluje, že Nový řád nemá natolik pevnou organizační strukturu či dostatek mužů k tomu, aby všichni využívali svých specializací. Obyčejně vstupy hlídají Stormtroopeři. Mj. je samozřejmě důležité mít speedery z hlediska kompoziční motivace – někdo u vstupu musí rychle dojet pro Dítě, což by tradiční pěšák nezvládl. Svou funkci pak dokonale plní navrátivší se Death Troopers, naposledy vidění v Rogue One. // Force Heal! Tradičně videoherní schopnost, především z Knights of the Old Republic, hlásí první účast v hraných Star Wars. Vynikající! // Klient také zmíní “kouzelný dotek Impéria” a historii jejich dobývání planety Mandalore. To jsou všechno události ze seriálů Rebels a Clone Wars, takže není třeba se tomu více věnovat. Jen je fantastické, že je Mandalorian reflektuje. // Kuill také zmíní genetickou farmu Cytocaves of Nora, pro SW úplně nové místo. Ale hypotéza, že Dítě by mohlo být klonem či geneticky vytvořenou bytostí, se vrací. // Nakonec Moff Gideon, brilantní nová postava, která by mohla být klíčem ke zrození Prvního řádu. O poznání důležitější je existence titulu Moff. Ten patřil dvaceti imperiálním guvernérům jednotlivých sektorů a tím nejznámějším byl Moff Tarkin, posléze jmenovaný Grand Moffem. Znamená to, že pozůstatky imperiálních struktur ve světě zůstávají o poznání organizovanější, než se doposud zdálo. Ne však nutně s pevnou inklinací k minulosti, protože Gideon v žádném záběru – pokud se nepletu – nemá tradiční odznak pěti modrých čtverců nad třemi červenými a dvěma žlutými. () (menej) (viac)
Kapitola 9: Šerif (2020) (S02E01)
Trochu jsem se bál padesátiminutové stopáže, ale planý poplach. Mandalorian pořád neutíká k návazným dílům a soustředí svou pozornost k jednomu - stále vrstevnatějšímu - epizodnímu světu. Tentokrát má kolty proklatě nízko a zhruba do poloviny explicitně navazuje na westernové konvence - skrze prostředí pouště a opuštěného městečka, kameru snímající pistole (lasery) a oči (helmy) ve velkých detailech, ale i duelovou inscenací nebo prací se žánrovým archetypy jako je šerif, bandité a samozvaný obhájce spravedlnosti. Revizionistické westerny přijdou na mysl v polovině, kdy se jasně rozestavěné figurky trochu zamíchají. Bandité (Tuskeni) už nejsou úplně bandité, šerif není šerif a klasické duelování musí ustoupit obecnějším cílům kolektivního bezpečí a pospolitosti. Ačkoliv se Tuskeni tváří být hlavním zlounem epizody, fungují tu úplně jinak. Dostáváme spíš příjemnou dekonstrukci stereotypu Píseční lidé = anonymní monstra. // Tý žánrový rovině pomáhá i obsazení, protože Timothy Olyphant je král (neo)westernů jako Deadwood nebo Justified. Občas se pomrkne na Dunu, ale já bych klidně zabrousil až ke kultovním Tremors. Sympaticky nadsazená buddy movie o společném lovu velkých červů žijících pod zemí. Chvěju se radostí. // Za zmínku stojí i pár drobností - třeba, že celá úvodní scéna je prodlouženou a rekapitulujicí variací první scény úplně prvního dílu. Samozřejmě je super gladiátorský zápas Gamorreanů s vibročepelemi (od Knights of the Old Republic pro ně mám slabost!) a Gor Karesh potěší nadvakrát - zaprvé to je součástí oblíbené a málo viděné rasy Abyssinů a taky ho dabuje vynikající John Leguizamo. Cobb Vanth také jezdí na speederu jehož tryska silně připomíná Anakinův kluzák ze Skryté hrozby. Samozřejmostí je sarlaccem políbené brnění Bobby Fetta s nostalgickým cameem na konci. Otázkou je, jestli je to opravdu Bobba nebo libovolný (a naštvaný) klonový voják. // Posledních cca dvacet minut mi dalo vzpomenou na něco úplně (ale úplně!) jinýho. Mandalorian si udělal výlet do série Monster Hunter a závěr epizody mi připomínal to nejlepší z World. Samotářský hrdina, vybavený speciální výstrojí, přijímá zakázku na lov monstra vyznačujícího se specifickými vzorci chování a s jasně vymezeným polem lovu. Se skupinou jej najde, odhalí slabiny a ve třech fázích útoku porazí. Samozřejmě je důležité, aby příšera na konci každé z fází odhalila nějakou novou schopnost a přinutila taktiku hrdinů k modifikaci. Té paralele pomáhá i legendární status, který Krayt Dragon - v kánonu poskrovnu ukazovaný - nepochybně má. The Marshal tak stojí rozkročený mezi Star Wars, Monster Hunterem, (revizionistickými) westerny, Dunou a Chvěním. A to se mi líbí, protože - narozdíl od Anakina - mám rád písek. // PS: Zdálo se mi to nebo si Favreau v poslední třetině hrál s formáty? // PPS: Vertikální epizodická orientace vyprávění není negativum, ale v kontextu dominantně návazný tvorby ozvláštnění. ()
Kapitola 10: Pasažier (2020) (S02E02)
Z lovce lidí se stává lovec monster. Jestli jsem svojí paralelu s Monster Hunterem měl za náhodnou asociaci, teď se zdá být ještě trochu zřetelnější. Vlastně se nedivím, že spousta kritiků Mandaloriana vysvětluje skrze otevřené videoherní narativy - The Passenger působí jako side quest komplikující cestu za hlavní linkou. Jenže ono to je trochu složitější, protože side questy bývají vertikálně orientované, samostatné a kratší narativní celky na pozadí něčeho většího. Jsou víceméně paralelní s polonávaznou až nenávaznou epizodou na pozadí návazného narativu. Co chci říct. Není třeba si půjčovat videoherní slovník - jakkoliv je Mandalorian jeden velký fetch quest - pro vysvětlení celého seriálu a jeho struktury. Dobrý, takže když jsem se pohádal sám se sebou, můžu k epizodě. // Za mě pořád dobrý teda. Vlastně se trochu kopírují vzorce první série, jen se trochu tíhne k westernové estetice, narozdíl od té samurajské. Takže westernová hudba, víc zatmívaček a žánrových kompozic. Pořád se pohybujeme na bázi tvořené opravdu základními vývojovými vzorci, jenže zatímco minule to byl úkol, teď jde o cestu. I proto může být epizoda tak rozporuplně přijímána - ona nám nad rámec boje se smečkou pavouků nic nepřináší, ne? Omyl. Zaprvé samotný boj a cesta k němu je vrcholně zábavná, ale především se znovu pracuje se světem. Konečně se podíváme na zástupce Nové republiky, konkrétně dva piloty X-wingu. Jasný, není to úplně reprezentativní vzorek, ale Mando je poprvé explicitně konfrontován zástupci autority. Co to znamená? Že se poměrně obratně buduje represivní složka (konkrétně nová armáda zastupující republiku) jako benevolentní opozice Impéria. Nejen pointa epizody, ale i dlouhé a relativně přátelské vyjednávání odhalují, že po pádu sithské autority nastává nová a volnější - nikoliv však nekontrolovaná - doba. Nová republika je přesně tím, co Han, Luke a Leia reprezentují. A ještě jedna zajímavost, zatímco v předchozích epizodách stál konflikt především na axiologických rozporech Mandových činů ve vztahu k hodnotovému řádu Mandalorianů, teď je to vedlejší postava, kdo mu ten řád připomíná. Skoro jako by jej role otce lehce morálně deformovala. Apel na dodržování hodnot tak poprvé přichází zvenčí. // Samozřejmě se vrací kantýna v Mos Eisley a Payton Reed rekonstruuje nejen přesné kulisy, ale i několik identických kompozic. A samozřejmě, že režisér Ant-mana do kantýny přivede obrovského mravence. Mj. tam dvě důležité postavy hrají Sabacc, v něm jsem (v KOTOR) ztratil hodně kreditů. Ale pozor, někde jsem četl, že mravenec Dr. Mandible není jen tak ledajaká postava, ale Kitik Keed’kak z Epizody 4. V Nové naději totiž podobný insektoid sedí v pozadí kantýny. Jenže zástupci rasy Yam'rii jsou spíše kudlanky než mravenci, ale já o hmyzu nic moc nevím. Každopádně jde o zajímavou drobnost. ()
Kapitola 11: Dedička (2020) (S02E03)
Road trip pokračuje, země → vzduch → voda. Mandalorian je takovej řetězec záminek k dobrodružství. Hledáme rytíře Jedi, k nim ale potřebujeme Mandaloriany a k těm zas dopravit cizinku na vodní planetu. Takhle, není to nikterak sofistikovaný přístup k vyprávění, jako spíš obsedantní (ale chytrá) práce s oddalováním. Dost promyšlená je pak jakási transmediální rekontextualizace - Mandalorian velmi okázale těží z ustaveného fikčního makroverza a skoro encyklopedicky vybírá hesla z ostatních seriálu / knih / komiksu Star Wars, aby je (znovu)představil tady. Makroverza, ne makrosvěta, protože nejde jen o současný “kánon” pod Disneym, tedy poměrně stabilní a soudržný korpus epizodních světů (Epizody I-IX, Clone Wars, Tarkin ad.). Častou inspirací jsou i legends, tedy vnitřně nesoudržná série paralelně existujících makrosvětů, které se vzájemně rozšiřují i popírají. Takže sledovat Mandaloriana v kontextu tohohle šílenýho transmediálního (seriály, komiksy, knihy, hry), trankompozičního (původní i nejnovější trilogie), ale taky transtextuálního (westerny, japonská kinematografie) přístupu je boží. // The Heiress je vynikající z vícero důvodů. Především se objevuje člen klanu Kryze a uskupení Nite Owls, díky čemuž vzniká axiologické pnutí mezi dvěma typy Mandalorianů. Resp. objevuje se Bo-Katan jako pozůstatek mandalorské politické frakce House Kryze vyznávající o poznání liberálnéjší přístup k hodnotovému řádu lovců odměn. To ukazuje, že seriál konečně odkrývá heterogenní povahu celého uskupení, které doposud ve svém lpění na tradice působilo dost homogenně. I proto je Mando označen jako Child of the Watch, pravděpodobně Death Watch, separatistické frakce z planety Mandalore. Vzniká tak zárodek možné krize identity a víry ve staré zvyky. // Jinak Bo-Katan je fantastická, jako byla v Clone Wars, a přednese dvě důležitá jména - Ashoka a Darksaber. Darksaber měl na konci první řady Gideon a tenhle manda/jedijský meč se trochu kontextualizuje - Kryze jej chtějí získat. I proto, že jej dříve převzala od klanu Wren někdy ve SW: Rebels. A Ashoka (<3) je Ashoka. Nejvíc cool jedi všech dob. Konečně vodítko k původnímu řádu, Ashoka totiž znala Yodu. //Ačkoliv se to nezdá, Mandalorian se ve třetí epizodě posunul velký kus kupředu. ()
Kapitola 12: Infiltrácia (2020) (S02E04)
Nečekaně vtipná úvodní scéna otevírá chytrou referenční hru s Novou nadějí i legends. Čím víc času spolu Mando a Dítě tráví, tím blíž mají k deadpan rodince. // The Siege zužitkuje, jak dosavadní epizody prozkoumávaly svět, když dohromady svede hrdiny z první série a pošle je na parafrázi čtvrté epizody původní trilogie. A opravdu, přepadení tajné imperiální základny není jen plné kompozičních pomrknutí na předlohu (skrývání se před Stormtroopery, terminál v nebezpečné výšce bez zábradlí, honička s Tie Fightery i přílet Razor Crest / Milénium Falcon), ale především si bere její dechberoucí tempo. Sabotáž je to vážně nádherná a ještě k tomu dokazuje, nakolik může být inspirace původní trilogií promyšlená a rozhodně ne samoúčelná. V samotném závěru totiž dostaneme velmi nečekanou variaci dosavadního vyprávění - nadvakrát opouštíme Manda. Epilogický odlet za Gideonem je relativně standardním cliffhangerem, ale finále sabotáže už pro seriál tak typické není. Prakticky celý závěr epizody totiž opouštíme hlavní postavu a rozsahem vědění se navážeme na Caru a honičku se speedery a Tie Fightery. Mando totiž odletí pro Dítě. Vzniká tak elipsa vytvářející zvědavost (kam letěl?), očekávání (kdy se vrátí?) a napětí (stihne se vrátit?). Vlastně jde o převrácení několika scén v závěru Nové naděje, kdy zmizel Han Solo a divák čekal, zda a kdy se zapojí do závěrečného boje. // Jednotlivé zastávky za globálním cílem nejsou jednotvárné i proto, že se variuje jejich přístup - střídá se plán (Marshal), improvizace (Passenger), plán (Heiress) a improvizace (Siege). A taky nemáme úplně kladné hrdiny, aby čtvrtý díl Mandaloriana nepřipomínal čtvrtou epizodu až moc. Všimněte si, ze ačkoliv je Han scoundrel, je veskrze kladný a stejně tak Luke, Leia a Obi Wan. Přičemž Greef a Cara jsou o poznání ambivalentnější. Nejvýrazněji se jejich povaha projevuje v chování k Mythrolovi, který je Cargovi dlužen, a proto se stává postradatelnou loutkou. A úplně na závěr, celá epizoda důkladně problematizuje konec Nové naděje a především Návratu Jediho. Jedno - jakkoliv náročné - vítězství prostě nepřítele nezničí. Výbuch Hvězdy smrti se stává ideologickým gestem, které restrukturalizuje politickou sféru galaxie v centru, v místech, kde společnost podléhá pevným normám. Formálně tak Nová republika nahradí Galaktické impérium, jenže v místech jako je Outer Rim se nic nemění. Dichotomie republika x totalita je nezničitelná, variuje se jen rozložení sil. // Na chvilku se zastavíme ve škole, kde - na pozadí hlavní linky - přednáší droid o historii. Jasně, jde o drobnosti, ale ilustrující, v jakém vztahu je vlastně Mandalorian k původnímu fikčnímu makrosvětu. Zmíní se totiž dvě hyperspace stezky Hydian Way a Corellian Run. Pokud se nepletu, ta první už padla v Clone Wars, ale druhá byla dosud mimo ústřední kánon, takže se drobnou zmínkou znovu-ustavuje jako existující trasa. Proč by měla tahle blbost někoho zajímat? No, i pašerácká trasa Kessel Run začínala jako encyklopedické heslo zmíněné v Nové naději a postupně se mytizovalo, až přišel Solo a na základě dvou slov (zatěžkaných silnou, ale nekonkrétní historií) vytvořil vynikajícíd akční scénu. Třeba se něčeho podobného dočká i Hydian Way. () (menej) (viac)
Kapitola 13: Jedijka (2020) (S02E05)
Ooooooooh, Transtextuální války: Kurosawa vrací úder. První sezóna z japonské kinematografie čerpala neustále, ale většinou v jednotlivostech, vzorcích nebo schématech. Vyčuhoval jen ten vynikající intergalaktický remake Sedmi samurajů. A přesně na ten The Jedi navazuje. Pátý díl ukazuje představení jedné z nejzásadnějších - a nejlepších - postav Klonových válek, Anakinovy bývalé padawanky Ashoky. Jenže to by nebyl Mandalorian, aby k představení nedošlo nějak konceptuálně. Do hry se vrací inspirace Kurosawou a samotářská rytířka Jedi se stává Sanjurem z Yojimba. Znovu nejde jen o pomrkávání na Osobního strážce - z něhož silně těžila třeba Leoneho dolarová trilogie -, ale o hlubší rekontextualizaci jeho ústředních motivů. Pamatujete si pistoli? Tu, která tak radikálně alterovala pravidla samurajských filmů a Kurosawa ji využíval jako motivický nástroj ke konfrontaci tradic a exploatace pokroku? The Jedi proti sobě v podobném ražení nestaví jen dobro a zlo (Ashoka vs guvernérka), ale dva naprosto rozličné soubory hodnot. Jedi a Mandalorian, kouzelník a bojovník, ochránce a lovec. Jejich střet nesestává pouze z té krátké rvačky, než si pomohou, ale implikuje sáhodlouhou historii obou stran. Zatímco Clone Wars se tématu Jedi/Mandalorian věnují pravidelně, hrané verze od konfliktu dávají ruce pryč. Tedy, doteď dávaly. Ano, absolutní spojnicí je Bo-Katan, právoplatná majitelka Darksaberu, ale až rozhovor mezi Mandem a Ashokou rozplétá - a vyjasňuje - pozice obou stran. A co z toho vyplývá? Že si nikdy nebyly blíž. Vždycky mezi nimi byla paralela, dvě frakce bez rasy, zato spojené s místy a hodnotovým řádem, který může nabídnout útočiště a naději těm, kdo je postrádají. Teď jsou ale obě strany rozmeteny Impériem a jednotlivci (Bo Katan nebo ve filmech Luke Skywalker) se snaží o jejich rekonstrukci v původní podobě. Jenže do té Mando s Ashokou nezapadají. Ona je od původních Jediů nedobrovolně odtržená a operuje samostatně, on se dostává do konfliktu se svou vírou ve dvou rovinách. Kvůli Dítěti (otcovství) a Nite Owls (radikální konzervatismus). Grogu je spojuje a oběma by mohl pomoci vyřešit vztah k vlastním řádům, ba co víc, mohl by být zárodkem řádu nového. // Jinak je The Jedi samozřejmě fantastický díl přinášející množství nových informací, cílů i akce. Michael Biehn je jako žoldák výborný a rozdělení závěrečné konfrontace hraničí s dokonalostí. Zatímco Yojimbo stavil meč proti střelné zbrani, Mandalorian konfrontuje ruční zbraně (světelné meče a beskarové kopí) a paralelně ty střelné (Mando vs žoldák). Zatímco uvnitř probíhá zpřítomnění dávného konfliktu (jedijský meč vs mandalorianský beskar) kdy dvě postavy reprezentují větší celky (republika vs impérium), venku probíhal pragmatický konflikt dvou lidí sledujících vlastní zájmy. ()
Súvisiace novinky
Disney o rok odsouvá hranou Moanu
Pokud jste fanoušci hraných verzí disneyovských animáků, následující první zpráva pro vás nebude úplně pozitivní. Plánovaná hraná verze animovaného snímku Moana (Odvážná Vaiana: Legenda o konci světa… (viac)
Comic-Con Prague 2024 odtajnil další hvězdné hosty
V pořadí pátý ročník festivalu popkultury Comic-Con Prague potěší nejen fanoušky legendární space opery Star Wars či ikonické Hvězdné brány. Na začátku dubna budou moci v pražském Universu potkat… (viac)
Zemřel Carl Weathers
Přichází smutné zprávy ze zámoří. Ve věku šestasedmdesáti let zemřel ve čtvrtek 1. února v kalifornském Los Angeles americký herec Carl Weathers, známý především svou rolí boxera Apolla Creeda z… (viac)
Příštím Star Wars filmem bude Mandalorian & Grogu
Lucasfilm na oficiálních stránkách Star Wars jen tak mimochodem odhalil, co dalšího nás ohledně vesmírné ságy čeká. Pod režijním vedením Jona Favreau a produkčním dohledem Davea Filoniho a Kathleen… (viac)
(Spoilery) Několik poznámek k prvnímu dílu: Inspirace westernem je zjevná na několika úrovních. Ať už jde o převládání písečných plání, krocení divokého “koně” nebo dramatické vstupy do salónů. Několik záběrů pak odkazuje k westernové ikonografii, ale chytrou volbu z toho dělá především spojení s hlavní postavou. Přeci jen námezdní lovci jsou hlavně lovci odměn, takže jejich životní styl se výrazně podobá pistolníkům, kteří chytají padouchy za finanční kompenzaci. Nemyslím si, že šel vybral lepší žánrový rámec, do kterého Mandaloriana zasadit. // Pak je tu práce s hodnotovým řádem Syndikátu. Úplný konec první kapitoly naznačuje, že protagonista není svou prací svázán definitivně a existuje tu jakýsi morální manévrovací prostor. Jedním z hlavních témat seriálu tak pravděpodobně bude deontická a axiologická kolize pracovní integrity a jejího pevného řádu s humanistickými hodnotami. Což není pro fikční makrosvět Star Wars úplně běžné. Vzpomeňme si na Bobu Fetta, jeho pracovní morálce se vyrovnala snad jen schopnost spadnout do Sarlaccovy tlamy. Lovení odměn ve filmech nikdy pořádně nerozporoval ani se tomu nevzpouzel. Mandalorian tak má blíž k seriálovému Fettovi v Klonových válkách, tam je ale hnán jiným typem osobní motivace. Chce zničit rytíře, který mu zabil otce, jenže Mace Windu mu pravidelně uniká. Mandalorianovo neuposlechnutí zadavatele vychází z opačného hodnotového spektra, ze soucitu. // Zmínit musím i obratnou mytizaci námezdního lovce. Bobba Fett byl ve filmech extrémně tajemný a unikavý. Až prequelová trilogie nahlédla na planetu Kamino, kde se Jangův klon zrodil. Seriál kráčí ve stopách prvních tří filmů – záhadný hrdina si nesundává helmu a je definován ve třech rovinách. (a) Nejméně psychologicky a percepční subjektivitou, kdy vidíme krátkou montáž vzpomínek a finální ušetření oběti. (b) Ve vztahu k profesi. Jako dominantní součást identity se jeví jeho způsob práce. Příznačná je v tomto ohledu hned první zakázka, muž z nové rasy Mythrol, ten slouží jako divákův průvodce, jehož ústy se dozvídáme množství klíčových informací o původu a práci málomluvného hrdiny. Vůbec celá úvodní sekvence je brilantně vystavěné seznámení se s novou postavou skrze její profesi a ne povahu. c) Zjevem. Protože si Pedro Pascal ani jednou za epizodu nesundá helmu, musí se pracovat s jeho kostýmem. A tady do hry vstupuje mandalorianské brnění. Nejde ani tak o jeho zbraně (plamenomet!), ale především rituální funkce. Dávní protivníci rytířů Jedi z planety Mandalore totiž své beskarové zbroje nadstandardně opečovávají a upravují, jsou esenciální součástí jejich identity. Je tedy dost možné, že odlití a formování náramenního chrániče bude pouze jednou z mnoha úprav protagonistova brnění. A nejde jen o vzhled, neopomínejme barvu! Ta totiž reprezentuje příslušnost. Boba Fett měl brnění zelené, šlo o symbol povinnosti, zatímco tento chránič je stříbrný / šedý. Znamená tedy truchlení a ztrátu, což podporuje i série flashbacků a vytváří další otázky ohledně protagonisty v transtextuální rovině. // Výborná je také jasnost první epizody. Bez sebemenšího zaváhání představí několik postav a jeden hlavní cíl s nečekaným cliffhangerem. Nic víc, nic míň. Dokonce si v některých momentech dává nádherně načas, takže sledujeme Mandaloriana jak prochází nádherně špinavými ulicemi. A z poslední minuty to vypadá, že by se z toho mohla stát sci-fi verze Lone Wolf and Cub! () (menej) (viac)