Propaganda - La fabrique du consentement
Propaganda - The Manufacture of Consent
Obsahy(1)
Každý den nás zaplavují miliony vzkazů. Jejich cílem je ovlivnit nás v tom, co budeme kupovat, jak budeme volit, které myšlenky budeme zastávat. Tyto vzkazy jsou všudypřítomné a utvářejí náš způsob vidění světa... Techniky masového přesvědčování se zrodily na konci devatenáctého století, kdy se množily dělnické vzpoury. Během první světové války si Spojené státy americké přivlastnily nástroje propagandy a za 50 let je hrstka myslitelů přetvořila v jednu z nejzajímavějších disciplín naší doby – public relations. Jedním z hlavních teoretiků továrny na souhlas je Edward Bernays, kterého v roce 2001 časopis Life označil za jednu ze 100 nejvlivnějších amerických osobností dvacátého století. Tento dokument zachycuje portrét Edwarda Bernayse za pomoci archivních záběrů a výpovědí a analyzuje úspěšnost jeho propagandistických metod. (Česká televize)
(viac)Recenzie (11)
Kapitalismus před postmodernou představoval marxisticky analyzovanou progresivní fázi mezi feudalismem a třídním bojem. Prý dialekticky odsouzenou k porážce. Postmoderní kapitalismus je ekonomicky aplikované freudiánství: technologie motivační sugesce, podvrhující kupujícímu falešné důvody k solidaritě s prodávajícím. V aktu obchodní výměny je zakódováno paradigma, že fundována kapitalistickými podmínkami je všeobecně výhodná. Kapitalismus jako takový je proto parazitická ideologie infikovaná hostitelům marketingovými triky. Primárním trikem je ono absurdně ahistorické schéma, podle něhož trh = kapitalismus, zatímco všechny jiné možnosti trhu, provozované od eneolitu, jsou v pomyslném měřítku velmi pochybné selektivní klasifikace podřadné nebo deformované. Moment kapitálu je z tohoto pohledu ideálem, do něhož si libovolný vyznavač neoliberálních pověr promítá právě takové definitorické nároky, jimiž může, aniž to leckdy vůbec ví, manipulovat veřejnost v zájmu vlastního modu vivendi. Propaganda se pak stává modem operandi. V české post-transformační bilanci vidíme, nakolik efektivní umí být reklama, jíž se konsumními výdobytky Západu podařilo ochromit pozornost k jistotám normalizačně socialistické ekonomiky (v té se – dnes nepředstavitelné – pouhou prací bylo možno mnohem dříve dobrat vlastního bydlení a rodina, četnější téměř o jedno dítě na matku, neznamenala ani luxus, ani sociální dávky). Kapitalismus na středoevropském příkladu ukazuje téměř nekonečné možnosti oblbování. Svým způsobem si ho zasloužíme, dokud jiné ekonomiky než této parazitní nejsme schopni. Zatím se vypořádal s každou „alternativou“ a už fakt, že můžeme mluvit jen o „alternativách“, vyvolává otázku, stane-li se vůbec někdy alternativou sám kapitalismus. Nacismus byl svérázným pokusem o politický darwinismus a třebaže se domníval vyvozovat svá východiska z přirozeného řádu, nevydržel ani dvě dekády. Komunismus natolik manichejsky přepjal svou vizi o spravedlivém uspořádání, že se nutně vydal cestami útlaku, v nichž nemohl porazit protivníka, který násilí běžně nepotřebuje a ponechává si je do zálohy pro ultimátní případy společenského střetu: když hrozí revoluce, když stávkují dělníci… Takže ne, antikapitalismus, pokud ho někdo relevantní ještě razí, se nemá jak zbavit kapitalistického protivníka. Uskutečnitelná není ani kdysi vážně míněná „konvergence“ mezi systémy, protože podstatou kapitálu je touha se namnožit, tedy i největší kapitál, jímž chce být každý kapitál, chce víc a každá společenská smlouva mu v tom od určité míry bude bránit, aby nepřerostl ji samu; z tohoto střetu pak vyplývá nutnost volit mezi systémy, protože může-li si ponechat centrální plánování a dominantní kusy ekonomiky, stát se stává „utlačitelem“ a kapitál hraje populární roli ústrky snášejícího věrozvěsta svobod. Oficiálně komunistické zřízení může kapitál nanejvýš tak inkorporovat v cosi, co nazýváme „socialismus s čínskými rysy“ a co má se socialismem společné jen ideály. ()
"Lidé nejsou schopni uvažovat racionálně. Z toho důvodu je není možné přesvědčit racionálními argumenty." - to je úryvek z dokumentu, popisující slova sociálního psychloga z přelomu 19. a 20. století, který takto definuje dav lidí. Bohužel při pohledu na to, co se ve světě děje o 120 let později, jsou to zlatá slova. Dokument sám o sobě je zajímavý díky ukázkám, jak ovlivňování davů začalo, ale čekal jsem trochu širší a dlouhodobější pohled, než jen zaměření na začátky "vynálezce" PR, Edwarda Bernayse. ()
Bežný dokument o praktikách médií (v prvom rade amerických), politikov či firiem, neraz ponúkajúcich svoje produkty manipulatívnym spôsobom. Môže byť, že historické reálie niektorých zaujmú, mne sa však miesto historických exkurzov akosi nedarí povzniesť sa nad každodenné propagandy dneška, o ktorých by sa tiež dalo natočiť množstvo filmov. V dokumente Propaganda - výroba súhlasu boli predstavené mnohé významné osobnosti, priestor dostal napríklad Noam Chomsky. Film neurazí, ale podobných som videl už tucty, tak ma extra neohuruje. ()
Dokument je bohužel řádově jednostranný a zaujatý. Dávám z toho důvodu pouze tři hvězdy, protože paradoxně sám informuje o něčem, co používá proti divákovi také on. S vykřičníkem "Jste ovlivňováni" křičí "Pryč od ameriky"... Kdyby to byla série, kdy se zaměří na aspekty manipulací v jiných zemích a režimech se stejnou měrou, pak prosím. Toto je ovšem Propaganda, která se tím sama netají a zcela cinicky si to napíše do názvu. ()
Brouzdám si takhle hlubinami internetu vyhledávajíc podnětné dokumenty. Do očí mě praští název: Propaganda, továrna na souhlas (2017, tohle by ČT dnes už nepustila). Pomyslím si, že je poměrně zajímavé, že má někdo potřebu dopustit se takové jedovaté věty i v názvu dokumentu. Nicméně, poznej svého nepřítele, praví se. A jsem přesvědčena, že pokud by dokument byl o úroveň výše, neměla by ČT žádný problém jej pustit. Nejedná se o univerzální návod na ovládání lidského podvědomí. Dokument nám vypráví příběh o tom, že v době informačního smogu v podstatě neexistuje nic, jako je svobodná vůle. Každý jedinec je deformován prostředím, kterým se obklopuje a právě to prostředí mu též filtruje pouze nějaké informace. Není to ale žádné tajemství, ať už hledíme na algoritmy, reklamy apod. Dokument nám ale nevysvětluje žádná psychologická či sociologická fakta, z větší míry se věnuje pouze člověku jménem Edward Bernays, která je považován za zakladatele "poradců pro komunikaci s veřejností", a který spolupracoval s velkými osobnostmi minulého století. Jednalo se v podstatě o první lobbistické služby, které byly veřejně zdokumentovány. Kromě faktů o Bernaysově životě (já jsem se s tím jménem setkala poprvé) se ale nedozvíme nic, co již nejsou veřejně známé informace. Dokument je ve své podstatě zajímavý, plynulý a relativně věcný. ()
Galéria (4)
Fotka © ARTE France
Reklama