Digimon Adventure Tri. Bokura no mirai

(komentář slouží jako souhrnné hodnocení celé šestidílné série) Protagonisté Digimon Adventure nám zestárli, jsou na prahu dospělosti, a společně s nimi se změnil i tón příběhu, kterého jsou součástí. DA: Tri je vážnější, vyspělejší a temnější; veselými barvami stvárněné dětské dobrodružství se překlopilo v šedě tónovanou melancholii, kde i vítězové utrpí ztráty a nic už nebude jako dříve, což jde ruku v ruce s vývojem (opět vrstevnatě a životně napsaných) postav. Zlepšila se úroveň animace, ta je chvílemi nebál bych se říct výborná, a fikční svět, ve kterém se série odehrává, významně nabral na hloubce a komplexnosti - a z toho plyne i zásadní, po necelých dvaceti letech stále přetrvávající problém, kterého se Digimon Adventure nedokázal zbavit, a tím je absolutní nevyrovnanost a nesoustředěnost vyprávěcího rámce. Scénář rozehraje několik vzájemně prolnutých dějových linek, pak se ale zasekne u rozvíjení charakterů a dojení emocí (kteréžto obojí zvládá poměrně na úrovni, aby nedošlo k chybné interpretaci), a podobně jako první Digimon Adventure i DA: 02 nakonec dopadne ve stylu "chystáme, chystáme, chystáme, počkejte si....do prdele, není čas, musíme to nějak narychlo dovyprávět". Některé dílčí příběhy pak skončí nedořečené, jiné se zase odbydou pár větami bez dopadu na centrální dějový oblouk a divák si pak klade otázku, proč tedy vůbec byly v rámci celého vyprávění otevřeny. Je to škoda, a dvojnásob po uvědomění, že v druhé části se více než třetina stopáže ztratila neúnosně infantilním a nevtipným blbnutím, a de facto celá pátá část se neúspěšně snaží vyvolat zájem o osobní příběh postavy, která je učebnicovým archetypem pasivního ufňukánka, a jejího Digimona, kteréhož příběh by se kompletně dal shrnout vousatou větou "byl stvořen zlý, ale můžeme v něm najít i dobro". Za nejsilnější části bych naopak označil jedničku, která funguje i samostatně jako fantastický, trochu mysteriózní kaiju film; poté pochmurnou a ve své zatěžkanosti velmi emotivní trojku, a pak závěrečný díl, který naplno tlačí na apokalyptickou atmosféru a přichází se záporákem, který je legitimně děsivý, a dětem, které se přišly podívat, jak že to vlastně dopadne s jejich oblíbenými veselými příšerkami, může přinést drahnou spoustu neklidných nocí. (hodnocení díl po dílu: Reunion 4/5, Determination 3/5, Confession 4/5, Loss 3/5, Coexistence 2/5, Future 4/5) (26.04.2020)

Hodnocení se vztahuje pouze k poslednímu filmu, nicméně okomentovat si dovolím celou sérii najednou. I když konec předposledního a hlavně pak poslední díl se rozjeli slušně, musím říct, že jako celek mě to moc neoslovilo. Za největší fail považuju redesign digizměny, ta původní byla taková svižnější, energičtější a dodávala ten pocit "bacha, teď začíná sranda", ta nová mi přijde zbytečně zdlouhavá a nudná, animačně se na jednu stranu snaží vypadat víc cool, na druhou stranu působí místy dost odfláknutě a vypomáhá si zakrýváním kde čeho i zbytečně dlouhými záběry na statický obrázek aby se vyplnil čas. Ale dejme tomu, to by se dalo přežít, nakonec se to neobjevuje moc často, což je ovšem další věc. Původní seriál je hodně akční, prakticky pořád se něco děje, pořád někdo s někým bojuje, tady se všechno zajímavé nechává na posledních 10 minut filmu. Další věc je síla digimonů, kde se v podstatě skáče jen mezi základní a nejvyšší evolucí, zbytek je jen mezistupeň do počtu. Taky mi přišlo, že v prvních 3 filmech se vlastně skoro nic neděje, teprve na konci třetího se dostáváme konečně do digisvěta a konečně začínáme trochu zjišťovat, o co vlastně cca půjde. Celkově asi chápu ten záměr, řekl bych, že se snažili celý dej udělat trochu dospělejší, protože předpokládají hlavně dospělé diváky, co se na to podívají z nostalgie, ale přijde mi, že se tím trochu vytratilo to kouzlo původního seriálu a ve výsledku stejně zůstali trčet někde mezi: Moc vážné pro děti, moc blbé pro dospělé. Ale tak koukat se na to dalo. (15.02.2021)

K celé sérii přidám jeden shrnující komentář právě zde. Myslím, že hodnocení jednotlivých částí přesně odpovídá kvalitě seriálu. Je to jako jízda na horské dráze. První část považuji za nejlepší, protože navozuje tajemnou a nostalgickou atmosféru. Následně seriál rozbředne v infantilitě, aby se postupem času pomalými krůčky posunul k nějaké zápletce. Kvalitní pasáž v digisvětě je pak přebita zklamáním v podobě poslední části. Seriál má totiž úplně stejné neduhy jako druhá série. O to horší je fakt, že tvůrci si chyby ve druhé sérii uvědomovali, takže je z dějové linky díkybohu vyškrtli. Místo nahrazení prázdného místa něčím smysluplným se však rozhodli, že udělají jakýsi reeboot. Nic horšího je napadnout nemohlo. Stupidní zápletku nevylepšíte novým zpracováním, ať je jakékoliv. Tím narážím na to, že v poslední části se dozvíme, že celá zápletka je vlastně o tom samém, co z kanonu vyškrtnutý film Hurricane touchdown. Do toho se ještě přimíchaly prvky z filmu Návrat Diaboromona a zrebootoval se proklínaný epilog druhé série. Suma sumárum, prostě se pustili tvůrci na tenký led. Další smutná podobnost s druhou sérií je v celkovém příběhu. Nevím, jestli to je problém všech japonských sériálů, ale navzdory kompaktní první sérii zde výstavba příběhu probíhala následovně. Vymyslely se desítky dějových linek, první část seriálu se nahradila balastem a když se blížila poslední část, tak si tvůrci asi začali drbat hlavy, že už jim zbývá jen 5 dílů a zápletek mají nedořešených tolik, že by jim zbyly ještě na další sérii. Tak si vzali inspiraci z druhé série a prostě si řekli: Tuhle zápletku ukončíme, tuhle ukončovat nebudeme s tím, že si jí necháme na příště, a zbylé dvě zápletky prostě neukončíme nijak, ať si je divák domyslí. Ve finále nám tak zbývá několik klíčových postav, které plátno opustili a už se nevrátili. Záporáci skončili neporaženi. Osud hlavních hrdinů zůstal v mlze. Čekal jsem důstojné ukončení příběhu a nápravu chyb po druhé sérii. Nedostal jsem bohužel ani jedno, proto nemůžu hodnotit výš než 3 hvězdičkami. (06.04.2019)