Utažení

"The Turning" je pre mňa nakoniec oveľa väčšia facka, ako som si sprvu myslel, že bude. Ani neviem či som od toho po recenziách ešte niečo čakal, no výsledok ma samotného skutočne prekvapil. V prvom rade skúsme povedať plusy filmu. Miestami v sebe vie uchovať nejakú atmosféru a má v sebe pár scénok, ktoré v skutočnosti fungujú. Mackenzie Davis je podľa mňa celkom okey. Brooklyn Prince pôsobí na mňa celkom prirodzene a som zvedavý v čom sa ako herečka objaví nabudúce. Inak je to podľa mňa väčší bordel, než som čakal. V prvom rade forma strašenia je dosť problém. Toto nie sú ani len skákačky, na ktoré som už zvyknutý. Toto je len obrovská kopa zvukov. A keď sa ozve, nič sa dokopy nestalo. Atmosféra vo filme je slabá a len miestami skutočne vidíme scénky, ktoré majú nejakú razanciu. Hoci to nemôžem označiť za tak zúfalé ako to bolo napríklad v prípade "The Grudge", ale aj tak to nemá moc čo ponúknuť. V prvom rade je tu záverečný moment alebo zvrat, ktorý je pre film len záverečná rana kyjakom do hlavy. Nemám absolútne šajnu čo som práve videl. Skôr to pôsobí, ako keby sme dostali, jeden záver a potom ďalší alternatívny záver. Je to ako sledovať "Bandersnatch. A čakáte na to, kedy uvidíte ešte minimálne 5 ďalších alternatívnych zakončení. Finn Wolfhard je podľa mňa vo filme strašný. Jeho výkon je maximálne neprirodzený a neveril som mu dokopy ani jednu scénku. A to hovorím napriek tomu, že je šikovný herec. Film pôsobí prázdno. Ako keby dokopy ani nechcel hovoriť príbeh. Ako keby len išiel budovať atmosféru a potom len zarazil na film koniec-nekoniec a máme hotovo. Pre mňa ako diváka je to len absolútny podraz. Toto nie je ako "Ghostland, kde ten zvrat fungoval pre príbeh a posunul ho na vyššiu úroveň. V tomto prípade to pôsobí ako keby tvorcovia vôbec nevedeli, čo vlastne chceli urobiť a tak sa rozhodli spraviť 2 rôzne verzie svojho vlastného príbehu. A iba mi tým napľuli do tváre. Ďakujem veľmi pekne, tento film si moju úctu nezasluhuje. Hodnotenie: D (12.04.2020)

„Nikdy neodejdu, nebo se rozloučím se životem!"„Vrazíš si do oka jehlu?" Jehlu spíše vrazili do oka divákovi autoři již po několikáté zfilmované literární předlohy. Takže kdo má nakoukáno nebo zná knihu, nemůže být zaskočen ničím, snad jen závěrem, který dává divákovi na vybranou. Vzhledem ke konstatování služebné: „Doufejme, že to co má vaše matka, není dědičné." , je více než jasné, jaký konec tvůrci preferují. Je smutné, jak černobílá verze z roku 1961 (Neviňátka) dokázala předvést strašidelný koncert s málem, a nejnovější jí nesahá ani po kotníky. Laciné lekačky, Davisová, která si nedokáže získat srdce diváka, se děsně bojí, leze pořád, kam nemá, pak se ještě více bojí, a pak jí z toho haraší, a legrační duchové k tomu všemu. Z ruky lezoucí po Davisové jsem měl doslova záchvat smíchu, vzpomenuv si při tom na Addamsovu rodinu. Solidní kamera, dobrá hudba (pokud nepadají činely) a fajnové sídlo s tajuplnou zahradou - to vše je na dvě hvězdy. Zbytek za to nestojí. (13.05.2020)

Má to komplikovanou vlekoucí se zápletku a podivný náhlý konec, který dělá celé vaše dívání nesmyslné. Hlavní vadou je scénář. Vyprávění by mělo být lepší, mnohem jasnější. Pozitivní věcí byly herecké výkony. Když příběh skončil, říkal jsem si proč jsem ztrácel čas a někoho nepožádal, aby mi film převyprávěl. (10.06.2020)

Na rovinu, díky vyústění, závěru, pointě, nebo jak tu strašlivou ohavnost mám nazvat, jsem byl hned po skončení filmu rozhodnutý, že tomu prásknu bez slitování Odpad!, jelikož tak nasraný jsem ještě při závěrečných titulcích snad nebyl. Co to sakra bylo za konec? Já ten závěr prostě naprosto nepobral, nepochopil, absolutně netuším, jak to jako tedy dopadlo, tohle je prostě totální scénáristické fiasko a selhání v jednom, a mě to jednoduše urazilo, protože věnovat devadesát minut něčemu, co nakonec žádný konec nemá, to naprosto odmítám respektovat a tolerovat. Po zklidnění emocí ale nakonec dám The Turning slušné dvě *, neboť až do toho prokletého závěru se nejedná o až tak nekvalitní podívanou, spíš naopak, jelikož když třeba konkrétně vezmu v potaz skutečně působivou a tajuplnou atmosféru, syrovější vizuální zpracování, pár fungujících napínavých scén, či v neposlední řadě tajemné postavy a hlavně jejich opravdu výrazné herecké představitele, v čele s démonickým mladíčkem Finnem Wolfhardem, tak to vše je zde na, v rámci možností a divácké vstřícnosti a jemné nenáročnosti, na docela vysoké úrovni a rozhodně tak nelze tuto podívanou považovat za nudnou, či vyloženě nepovedenou, přestože samotná zápletka žádné terno není, nepřekvapí, nestrhne, ale opakuji, především po technické stránce funguje vážně dobře. Několikrát zmiňovaný závěr se nicméně skutečně naprosto vymkl kontrole a tudíž jakýkoliv nárok na pozitivnější zážitek, či lepší hodnocení tak nepřichází v úvahu. (19.10.2021)

Konečně horor podle gusta náročného diváka, ve kterém se zlo drží v povzdálí. Je neurčité a nepoznané, přesto však permanentně citelné, takže můžeme zažívat stále vzrůstající tíseň a nepříjemný, neodbytný dojem, že "tohle nedopadne dobře." Floria Sigismondi dosud neměla s královským filmovým žánrem prakticky žádné zkušenosti, ale svůj hororový debut zvládla s bravurou, která mi vyrazila dech. Marně vzpomínám, kdy naposledy hororový snímek nabídl takovou porci psychologického pnutí. Mainstreamové publikum však bude nepochybně zaskočeno skutečností, že ho scénáristé nevedou za ručičku a všechno mu polopatě nevysvětlují (zvláště v závěru). Já musím naopak náročnost dané látky ocenit a mile rád porovnám svou vlastní odbornou interpretaci díla s významy, které v The Turning odhalili ostatní. Jakožto zdejší hororový expert uděluji snímku slabších pět hvězd a již nyní mohu autoritativně konstatovat, že půjde o největší překvapení letošní sezony. (04.03.2020)