Maják

Psychologické drama s hororovými prvky stojí na perfektně vybudované atmosféře a dvou skvělých hercích. Černobílý obraz k tomu krásně sedne, čtvercový formát už zavání jen předváděním své artovosti. Chválím i nejednoznačnost vyprávění, které se dá interpretovat různými způsoby. Ale na 110 minut už by to chtělo i nějaký děj s vývojem odněkud někam (70%). (22.01.2020)

Hrozně prázdná exhibice talentovaného stroje na hutnou atmosféru, které nelze upřít vystižení dobových reálií a záměrně zastaralých formálních postupů (statické záběry, detaily, expresivní herectví, precizní geometrická kompozice), ale divákovi lačnícímu po smysluplně organizovaném vyprávění či nějakých ozvláštňujících postupech nemá absolutně co nabídnout. Čarodějnice za něčím směřovala a utahovala smyčku kolem diváka, jenž si vytvářel určitá očekávání, Maják je zahleděný do sebe a od první do poslední scény se jeho nátura a nátlak na publikum nemění - a byť to samo o sobě není špatné a rozčilující, rozhodně to není nijak obdivuhodné a jakýmkoli způsobem podvratné (o což se přitom Eggers snaží). 60% (18.01.2020)

Rozumím tomu že z Majáku musela vyšší filmová šlechta chrochtat blahem, mě ovšem přišlo že filmu došel v druhé polovině dech. Spousta výjevů, očekávání pro věci příští, atmosféry spláchla bouře, která se nad ostrůvkem zabydlela. Herecké výkony jsou ovšem špičkové. Potřetí se na tebe Roberte Eggersi už vykašlu, evidentně netočíš filmy pro mě. 35% (04.02.2020)

Stejný, jako Čarodějnice. Režisér si libuje v atmosféře, ale zároveň z filmu dělá neprostupnou hradbu, kde Vám ztěžuje vše, jenom aby Vám zážitek z filmu výrazně znechutil. Po herecké stránce dvou rolí (Dafoe vs. Pattinson) absolutní skvost, ale v černobílém filtru a v prostředí, které je až strašidelně morbidní – a navíc se skrytým zlem, jak od Lovecrafta. Vlastně všechno, co se mi líbí, ale pro nepřístupnost filmu se těžce hodnotí líp, než třemi hvězdami. Nevšední zážitek to ale bezesporu je. (30.01.2020)

Maják je snímek, kde atmosféra je vším a příběh ničím. Po zajímavé a úspěšné Čarodějnici dostal Eggers volnou ruku a využil toho po svém. Dělá dlouhý nos na popkornové publikum s jeho představami o hororu plném lekaček a bubáků. Eggers je snad jediný režisér, který nejen o Lovecraftovi slyšel a něco si od něj přečetl, ale který o jeho práci zároveň přemýšlel a jeho teoretickými východisky se inspiroval. Už Sartre věděl, že peklo nejsou čerti, ale druzí lidé. Strčte dva ultimátní sociopaty na opuštěný ostrůvek, jednomu svěřte iluzi moci, druhého vystavte ponížení a výsledek se brzy dostaví. Neexistuje nic, jen samota a nuda okořeněné vzpomínkami na zvuk drtících se lidských kostí a na ztroskotané partnerské vztahy. Sexuální frustrace, zahořklost a stoupající hladina nenávisti, podepřená destilátem v krvi. Běsnění vodního živlu jitří fantazii, stejně jako pověrečné námořnické zkazky. Eggers působivě pracuje s mytologickými odkazy, s obrazem i zvukem a mazaně se vyhýbá doslovnosti. Chytrému napověz... Oba herci se mu odměňují skvělým živočišným herectvím, jaké se hned tak nevidí. Sečteno dohromady, Maják představuje jeden z nejpůsobivějších hororových snímků, jaké jsem měl možnost vidět. Celkový dojem: 95 %. (15.02.2022)