Star Wars: Epizóda III - Pomsta Sithov

To na co jsem se nejvíc těšil, nejvíc Lucas ošidil. Žádný zásadní vnitřní boj v Anakinově mysli se nekonal, jeho přechod na temnou stranu byl příliš uspěchaný, přestože na to měl Lucas celý film. Chtělo to více Anakina a jeho duševního zápasu a méně efektního Grievouse (ovšem jeho čtyři světelné meče v pazourách bylo hodně cool). Některé momenty slabší nebo vysloveně trapné (Obi-Wan na pískající ještěrce honící Grievouse, zdeformování Palpatinova obličeje, kdy se fatálně nepovedla maska při srovnání se výrazem císaře ve staré sérii), některé znamenité (celý souboj Obi-Wan vs. Anakin, krásně zahraná emocionální Obi-Wanova promluva k hořícímu Anakinovi, vyhlazení jediů), celkový emocionální dopad poměrně silný. Pořád si ale stojím za tím, že Lucas není moc dobrý režisér a měl to kormidlo svěřit někomu více zručnému. Tenhle díl není bez chyb, s proto s pěti hvězdičkami opatrně, ´Impérium vrací úder´ zůstalo králem........Ale stejně mám tuhle dnes již legendu jako celek moc rád....... (15.06.2005)

Epizoda III je zoufalou fugou, ve které se bloudící torzo řádu Jediů snaží poslepovat, co se dá, aby skončilo v naprosté deziluzi a agónii. Lucas sice dopřává divákovi plnými hlty svou velkolepou trikovou akci, ale téměř od počátku filmu stupňuje zlou předtuchu a zesiluje temný podtón, který zvukově i vizuálně vyvrcholí ve scéně, kdy Anakin v opuštěném Chrámu Jediů činí fatální rozhodnutí – pomoci svému svůdci Palpatinovi. Ačkoli je George Lucas režisérem veskrze průměrným, právě tato scéna a několik dalších (zejména likvidace Jediů) patří k emotivně nejsilnějším v celé šestidílné sérii. V Epizodě III se mu daří udržet rytmus i tempo, které ke konci bravurně stupňuje až do divokého staccata beznadějných scén, které tvoří pomyslný vrchol nové trilogie. Je v nich nezvykle naturalismu a zcela souzní s novou atmosférou, kterou Star Wars dostaly jednak novými epizodami, především však ale sérií počítačových her. Dojem je monstrózní, naléhavý, bezprostřední. Není mnoho co dodávat – Pomsta Sithů je důkazem toho, že všechny ty zaškobrtnutí předchozích dvou filmů stály za to, neboť udělaly předmostí opravdu velkolepému finále. Výtky – akční scény jsou až příliš natahované a trpí klasickým vizuálním obžerstvím digitálního věku, jehož je Lucas vůdčím duchem. Až příliš barev a efektů ústí v nepřehlednost. Hudba Johna Williamse tak trochu ustrnula, nicméně v klíčových momentech funguje. Ano a pak několik reminiscencí na neuvěřitelně škrobené milostné dialogy. Ale velmi málo. Málo na to, aby dokázali zruinovat epizodu, která se skutečně ve společnosti Nové naděje a Impéria vrací úder nemusí stydět. (19.05.2005)

Temná strana síly tomu sluší. Přesto si ani zpětně nemyslím, že dává větší smysl těm předchozím; právě naopak ve světle (pardon stínu) tohoto dílu o to více vyplouvá na povrch jejich naprostá zbytečnost. Obrovskou chybou je nevyrovnané tempo. Úvodních patnáct minut strhne monumentální bitva, poté následuje nudná hodina se škrobenými ochotnickými dialogy a nakonec se to v poslední hodině přepne ve vážné drama s přesvědčivými (pouze v rámci Star Wars universa samozřejmě) postavami. Velká škoda je, že přerod Anakina ve Vadera působí nevěrohodně a uspěchaně. Představa, že tato psychicky labilní postava by měla být tím samým ztělesněním živoucího charismatu z původní trilogie je směšná. Slabší momenty zachraňuje stylově přehrávající Ian McDiarmid. Největším faux pas je, že ač by to mělo být vzhledem k tragickému podtextu (nejen) citově vypjaté, tak naprostý opak je smutnou pravdou. Na plátně se sice děje něco technicky působivého, ale citově zcela chladného. (20.05.2005)

Od závěrečného dílu fenoménu Hvězdných válek určitě každý očekává o dost více, než jen prosté uzavření kruhu a toho si byl naštěstí vědom i George Lucas. Už po prvních minutách pocítíme, že do Episody III vložil značné usílí (pravděpodobně proto, aby se vyhnul mojí kritice jeho režisérských schopností :) ). Obrovské přestřelky, ale i menším souboje (Anakin vs Obi-Wan) jsou skutečně dechberoucí a konkurovat jim může snad jen Pán Prstenů, jedná se opravdu o (audio)vizuální orgie, u kterých si nedovolíte ani mrknout. Překvapil mě také Hayden Christensen, na rozdíl od Episody II se zde na něj koukalo docela dobře. Co už ovšem příjemným překvapením nebylo, byly některé stupidní dialogy (mezi Anakinem a Padmé). Možná bych měl také výhrady k ne zcela přirozené přeměně Anakina v Darth Vadera, ale dejme tomu... Skutečným hrdinou filmu se tak stal Obi-Wan. Celkově je Episoda III nejen vizuálně nejvíce omračující (což je s přihlédnutím na datum vydání logické), ale také nejtemnější, nejemocionálnější, akcí nejnabušenější a mojí nejoblíbenější. 9/10 (09.04.2008)

Jedna z filmových legend říká, že mezi třemi nejvlivnějšími filmaři 70. let, tzn. mezi Spielbergem, Coppolou a Lucasem byl zásadní rozdíl v přístupu ke světu filmu. Zatímco Spielgerg a Coppola filmem doslova žili, do vysílení sledovali ve filmových klubech představení uznávaných filmových klasiků, hluboko do noci vášnivě diskutovali s podobně postiženými o kinematografii a snažili se svět filmu někam posunout, Lucas byl nadšeným čtenářem pokleslých komiksů, divákem televizních space oper 50. let a filmová teorie mu byla bytostně cizí. Zato dokázal lépe než kdokoli jiný vystihnout podstatu popkultury a proměnu filmového diváka od 40. do 70. let minulého století, kdy se věk průměrného návštěvníka kinosálu stále snižoval. Zároveň docházelo díky sociologickým procesům a zbohatnutí společnosti ke změně pohledu na film. Plně se projevila infantilizace a vítězil koncept rodinného filmu zprůměrovaného k nižšímu standardu, aby ho pochopily co nejširší vrstvy potenciálních diváků. Tak vznikly Hvězdné války, kdy se pohádka obalila kosmickou technikou a žvásty tehdy populárního hnutí New Age. Lucas to celé natočil co možná nejvíc barvotiskově v infantilním duchu a naivně a právě proto to mělo tak pronikavý úspěch. To, co má úspěch, přitahuje pozornost a snahu o napodobování a v jisté fázi, kdy se stane kultem, už je prakticky nezpochybnitelné a samo o sobě to má punc kvality bez ohledu na podstatu. Viděl jsem první tři filmy slavné série ve věku, kdy už mi přišly motivy i zpracování a zejména ta "myšlenková nadstavba" k smíchu. Jinak to má ten průběh, že poprvé to vidíte tak v 8-9 letech a pak se železnou pravidelností, která se blíží někdejšímu vysílání ruského Mrazíka v naší televizi, opakovaně, takže s tím vyrůstáte a má to pro vás emocionální a nostalgickou hodnotu. I kdybych na tom vyrůstal, stal bych se prakticky s jistotou spíš příznivcem seriálu Star Trek, který přes svou šablonovitost, naivitu a myšlenkovou základnu, která vychází z multikulturalismu, představuje poctivý kousek žánru sci-fi. Hvězdné války mají s žánrem sci-fi společné jen ty vesmírné kulisy. Je to pohádková fantasy, která není ani chytrá ani objevná ani skvěle zrežírovaná. Pozdější 3 díly série jsou nabité triky, bombastické, ale stejně a spíš víc infantilní a navíc v nich ani není ten sebevědomý ironický nadhled, který čiší z každého šklebu Hana Sola. Ten v podání Harrisona Forda trošku připomíná daleko výrazněji uplatňovaný nadhled Indiany Jonese. Osobně mi celá série nemá co nabídnout a i když mezi jednotlivými filmy jsou pochopitelně významné nuance, to, co mi vadí, jako je zběsilé máchání zářivkami, žvatlání o síle a roztomiloučcí plyšáci okolo coby mimozemšťané, jsou typické pro všechny díly. Proto tento komentář platí pro všechny kousky série Hvězdných válek. Celkový dojem: 20 % za kulisy. (22.09.2012)