Z hříček o královnách
Réžia:
Oldřich DaněkScenár:
Oldřich DaněkKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jan F. FischerObsahy(1)
Rok 1601. Královna Alžběta Anglická (J. Štěpánková) má právě podepsat rozsudek smrti nad svým nedávným favoritem, mladým lordem Essexem, který se spojil s Iry a Skoty a bouřil lid proti královně. Sedmašedesátiletá Alžběta je osamělá, uvědomuje si konec své pošetilé, nepřiznané lásky k Essexovi a možná poprvé v životě i své stáří. Jen pár mužů jí zbylo – ti si sami říkají "královnina smečka psů". Alžběta zjistí, že jeden z nich měl rozsudek připraven již před procesem... V dalších rolích se můžete těšit na P. Kostku (W. Raleigh), F. Němce (F. Bacon) a O. Vetchého (R. Cecil). (Česká televize)
(viac)Recenzie (23)
Nejsem si jist, jestli je spravedlivé vylíčení Roberta Cecila jako toho, kdo stojí v pozadí neštěstí těch ostatních. Byl to ve skutečnosti právě on, kdo královnu přesvědčil, aby po Essexově spiknutí řada jeho účastníků dostala jen mírné tresty, přestože toto spiknutí bylo do značné míry zaměřeno proti němu. Do značné míry si tak ve své historické nepopularitě nespravedlivě nese důsledky rozhodnutí jiných. Stejně tak Alžběta nebyla jen pasivní figurou intrik jejích dvořanů. A zrovna první uvěznění Waltera Raleigha padá zcela na její hlavu. Navzdory Daňkově mistrovství dialogu tak mám jisté výhrady k obsahu. Takových osobností, jako Cecil, kteří nesou vinu za jiné, je v historii mnoho, o nich by bylo zajímavé psát. ()
Zdá se, že už i já sama začínám být postarší. Oldřich Daněk se ve svém dalším "královském" útržku, komorním, ironicky laděném příběhu o síle intriky, diplomatickém jednání a ovládání zaměřuje na okamžik, kdy je anglická královna postavena před rozhodnutí podepsat rozsudek smrti nad svým bývalým milencem. Essex je postavou, o níž se nejvíce jedná i mluví, aniž by se vůbec ukázala. I jeho zprostředkovaná tragédie vzestupu a pádu v sobě nese hlavní téma prosazování moci násilím. Autoritativní a inteligentní Alžběta Jany Štěpánkové je lovec, který dorazí to, co mu jeho psi nadeženou. Všichni zúčastnění z královniny smečky psů – Raleigh (Petr Kostka), Bacon (František Němec) a Cecil (Ondřej Vetchý) – právě skončeným soudem získali život, a přesto jim stále visí na vlásku, ostatně i na vlásku života královny. Obratný chytrý dialog plný sarkasmu a bonmotů spolu s královninými skvělými monology hýří hereckou příležitostí, kterou všichni jmenovaní beze zbytku využili. Přestože Daňkova inscenace chvílemi připomíná spíše strohou rozhlasovou hru, její síla spočívá právě v oné chladné a strnulé atmosféře, která tehdy obcházela celým Londýnem. ()
Ukázka toho, že i na malém prostoru dokáže několik výborných herců rozehrát velké drama. Ikdyž vše vypadá jen jako dohra událostí minulých, kterým už nelze zabránit, vyplouvá na povrch spousta myšlenek a emocí, pocity viny, spokojenosti, lítosti, nechutenství i sympatie. Pro mě nečekaně silný komorní snímek s přesahem. ()
Herci byli výborní. Ovšem podsouvat divákovi názor na Alžbětinu vládu takovým lehounce poťouchlým způsobem, je trochu nefér. Politika byla bojem o život i jindy a jinde. A Alžběta nebyla jenom zahořklá rozpolcená troska v síti intrik svých rádců. Byla silnou a dosti úspěšnou, byť kontroverzní, vládkyní. Svět je složitý a krutý. A my v něm. Všichni děláme, co můžeme... Nesuďme tudíž napříč staletími. Ani Alžbětu, ani její nevěrné věrné. ()
No prosím, jedna místnost, čtyři lidi a přitom tak nádherný výlet do kousku anglických dějin. Vybroušené dialogy, tanec na hranici vzájemného přátelství a nenávisti, otázka, zda jsme či nejsme na stejné lodi se závěrečnou kouzelnou větou "Možná že už hoří psinec." A cením si scénáristy Oldřicha Daňka, protože v hlášce "Ten skotský rachitik, co miluje chlapečky, se už vidí na mém trůně" je prakticky celý životopis budoucího anglického krále Jakuba I. ()
Reklama