TY - Série 1

Človek síce určité pasáže (z logického hľadiska) akceptuje len so sebazaprením, pričom toto určite nie je spracovanie o sériovom vrahovi podľa otrepaných šablón, no čuduj sa svete - ono to veľmi solídne baví. Ono totiž to romantično je tak pekne, temne podané, že bez váhania siaham aj po druhej sérii, nakoľko skutočne nemám ani potuchy, čo by mohla ponúknuť. P.S.: Pre ženy, pre široké, nenáročné publikum, ideálna voľba. (05.03.2021)

Mladý stalker ktorý by pre ženu ktorú miluje spravil všetko, doslova. Čiže aj zabil pár toxických ľudí v jej okolí len aby ju mal len pre seba a bol s ňou šťastný. Nebolo to zlé, hlavného herca nemohli vybrať lepšie a zvedavosť ma nútila pokračovať v sledovaní ďalej. Finále však mohlo byť viac prepracovanejšie ale už teraz som celkom zvedavá na druhú sériu najmä po prekvapivom príchode jednej konkrétnej postavy. Dúfam ale že zapracujú na svižnejšom tempe. (02.04.2019)

"Joe je nejmilovanější stalker Ameriky." Ne že by seriál tuhle větičku k propagaci využíval, ale ta inspirace Dexterem je tak okatá, že nelze než parafrázovat. A současně velký respekt ke všem, kdo se na první sérii podíleli, protože nezůstali jen u vykradeného konceptu, ale dokázali ho naroubovat na dnešní dobu (sociální sítě jako vstupní brána do života každého z nás), přitlačit v rovinně složitého vztahu k hlavnímu hrdinovi (mám Joea rád, ale rozhodně to kvůli některým jeho činům není tak snadné jako u Dextera) a současně to celou dobu příjemně šponovat. Jako scenárista skoro závidím, když někdo umí takhle dobře a vědomě ničit své postavy a přitom je nějak udrží ve hře. Po první řadě ohromná spokojenost, protože Dexter (podobně jako House nebo Jack Bauer) chybí a je vždycky fajn, když někdo převezme pochodeň. Jediné, čeho se u druhé série bojím, je protiváha. Protože v úsměvu a očích Elizabeth Lail jsem se přímo ztrácel a to byla veliká část celé hry. 85% (27.01.2020)

První série mě vyloženě nadchla a všech 10 epizod jsem dal skoro na jeden zátah, protože se od toho skoro nešlo odlepit (což je - řekněme si to - poněkud vysilující). Postava Joe Goldberga mě vyloženě fascinovala a hodně se mi líbilo, jakým způsobem ten seriál dávkuje informace o něm i dalších postavách. Btw. přišlo mi ale, že tam je poněkud rozpor mezi jeho vnitřními monology a tím, jak se choval navenek, protože zatímco z hlediska jeho myšlenkového světa se jevil až nečekaně bystře, cynicky a vypočítavě/chladnokrevně, navenek to "objektivně" byl vlastně jen nezajímavý loser bez přátel, co má hluboko do kapsy, je bez jakýchkoli zájmů (snad s výjimkou kalhotkového fetišismu a snahy chránit postavu malého Paca), a jediným středobodem a smyslem jeho života je absolutní fixace na Guinevere. Přijde mi, že ten rozpor tu postavu poněkud zatěžuje nevěrohodností, protože podle mě by někdo takový měl mít výrazně jednodušší myšlenky, nebo by naopak neměl působit jako takový loser. Současně jsem byl čím dál víc zhrozený z toho, jakých děsivých věcí se postupem času dopouští, a jak mu to všechno neuvěřitelně snadno prochází! V některých scénách mi přišlo, že se scenáristi už úplně utrhli ze řetězu, protože děj je občas daleko za hranicí jakékoli uvěřitelnosti či pravděpodobnosti, ale samozřejmě reflektuji, že je zde vše podřízeno výslednému účinku na diváka, a ten je prostě - alespoň v mém případě - velmi intenzivní. Pokud jde o hlavní ženskou postavu, Guinevere Beck, přišla mi neuvěřitelně fádní a nezajímavá (herecky i tím, jak je napsaná), a nechápal jsem, proč se Joe tak upnul zrovna na ni, protože Guinevere mi byla s každou další epizodou míň a míň sympatická, a osobně bych od někoho takového dávno utekl. Každopádně moc mě bavilo pokoušet se odtušit další vývoj, a celkově jsem to strašně prožíval, a po zhlédnutí poslední epizody mi je jasné, že musím vidět i další 2 série, ačkoli jsem na ně už slyšel nepěkné reference, ale když musíš, tak prostě musíš. (17.02.2022)

Své mouchy to samozřejmě má, ale chápu, že coby náběh k dalším sériím to mnohým stačí. Mazaný manažer newyorského knihkupectví Joe a jeho jediný cíl: srdce krásné začínající spisovatelky Beck. Přítel internet mu dal řadu indicií. Kdo bude stát v cestě, okusí obří terárium. Nejprve ale musí naše naivní blondýnka spadnout do kolejiště. A ona je vlastně docela prospěchářská koketka. Nevadí. Joe má jasno. Rozjezd je fajn, včetně vnitřních satirických monologů. Baví i vysmívání se narcistickému a sebestřednému životu nejen na sociálních sítích. Jenže postupně sklouzáváme k povrchní zábavě, kdy jsou v popředí šílené náhody a pořádná dávka štěstíčka. Co třeba ten táborák uprostřed lesa? Nebo zbavování se ukradených „talismanů“ během předehry? Nebo „půjčování si“ tašky s osobními věcmi během literární akce? Nebo producírování se po domě na venkově? Mohl bych pokračovat, ale tyhle „adrenalinové“ momenty prostě do reálného světa nepatří. Míra uvěřitelnosti v polovině první série klesá. S blížícím se finále ale tenhle sociopat na bílém koni zase začíná bavit. Ozve se minulost. Nejednou. Holt závislost je monstrum. (04.01.2022)