Reklama

Reklama

Civilizace a umění


Kult pokroku (E08)

(epizóda)
  • Veľká Británia The Cult of Progress
Veľká Británia, 2018, 59 min

Kamera:

Johann Perry

Hrajú:

Liev Schreiber (rozprávač)

Civilizace vznikají a zanikají. Zanechávají po sobě umění, základní projev lidství. Jaké změny zaznamenalo umění v důsledku společenských změn, které přinesla průmyslová revoluce? Průmyslová revoluce v devatenáctém století změnila svět. Mnohé tradiční kultury se staly obětí pokroku vědy a posouvajících se hranic moderní civilizace. I pro umělce to byla doba silného pnutí. Britský malíř Joseph Wright of Derby ve svém díle činí narážky na velké obavy té doby, že za vědu, stroje a pokrok bude třeba zaplatit vysokou cenu. Evropané devatenáctého století chápali civilizaci jako protiklad barbarství a měli tím na mysli svou civilizaci, kterou vybudovali na základě antiky. Dávalo jim to určitý pocit nadřazenosti. Pocit, že svým příchodem přinášejí do různých částí světa pokrok. Islámská kultura se tak například stala zdrojem exotických fantazií. Plátnem, na němž mohli dát průchod myšlenkám, které byly v evropském myšlení a společenských konvencích dlouho potlačovány. Delacroixův obraz Alžírské ženy je prvním pokusem zobrazit obyčejný život v islámském světě a i když byl dokončen v Paříži, kde malíři pózovaly pařížské modelky v exotických šatech, inspiroval celý žánr evropského umění devatenáctého století: orientalismus. Zrcadlily se v něm čistě evropské představy o Orientu a promítala se v nich touha po úniku z vřavy industriální Evropy. Touha po rozlehlém, otevřeném prostoru a po nových životních příležitostech byla také důvodem, proč malíř Thomas Cole odešel v roce 1818 z anglického Lancashiru. Namísto antických ruin, tak milovaných evropskými krajináři, nabízela jeho nová, mladá vlast – která neměla tak dlouhou historii jako Evropa – hory, kaňony a vodopády. Jevilo se, že místo dějin zastává v Americe velkolepá příroda. V základech Coleova díla byl ovšem zážitek, kdy na vlastní oči viděl ruiny římské říše. Měl obavy, že i americká příroda bude zničena při vytváření nového národa. Malíře Alberta Bierstadta to táhlo na americký západ a původní indiánské kmeny pro něj představovaly vzor harmonického vztahu člověka s přírodou. I další malíř si vytkl za svůj životní cíl zachytit mizející kulturu původních obyvatel Ameriky. Během pěti cest k západní hranici George Catlin namaloval portréty stovek domorodých amerických žen a mužů. Oproti zájmu o tyto obrazy, byly snahy původních obyvatel vyprávět svůj příběh prostřednictvím umění dlouhou dobu přehlíženy. Někteří dnešní indiánští umělci jako Edgar Heap of Birds či Dallin Maybee používají staré formy umění, aby vyjádřili svou zkušenost s moderní Amerikou, anebo se snaží propojit se prostřednictvím umění se svými vlastními komunitami a tradicemi. I na druhé straně světa vznikl výjimečný umělecký záznam zkušeností s přizpůsobováním se domorodců po příjezdu Evropanů. V roce 1874 přijel na Nový Zéland malíř českého původu Bohumír Lindauer, známý také jako Gottfried, který zdokumentoval mizející domorodé obyvatelstvo podobně jako George Catlin v Americe. K jeho velkému překvapení se Maorové vymykali všem představám. Od křesťanských misionářů se naučili číst a psát anglicky. Měli jakési své ambasadory, kteří žili mezi nově příchozími, a vytvářeli příležitosti pro obchodní a kulturní výměnu. Maorští náčelníci byli uchváceni věrohodností Lindauerových portrétů. Pro úspěšné maorské obchodníky, jako byl například Ta Rangiotu, bylo objednání portrétu u Lindauera známkou společenského postavení. Lindauerovy obrazy mapují maorskou kulturu v době velkých změn. Jeho rané portréty jsou připomínkou dob, kdy maorští náčelníci hrdě nosili svá tetování – tradiční formu umění, kterou Maorové nazývají ta moko a snaží se i dnes uchovat. (Česká televize)

(viac)

Reklama

Reklama