Anděl

Brilantní cvičení v dvojsmyslných dialozích a skrytých gestech. Přesto podivně polovičaté, kde melodrama a humor moc neladí - tedy v porovnání s jinými Lubitscheho filmy. Je vidět, že byl nějaký materiál vystříhán, protože některé scény jako by pořádně nenavazovaly. Pořád je to skvělé, jen místy trochu pocuchané. (20.12.2018)

Ti manzelia fakt byvali - vzhladom na rok 1937 - v krasnom domee, vyrezavania ... no proste genialne kulisy. Najprv to manzelom eviidentne klapalo, potom sa cosi posralo a zenska zacala uhybat manzelovi - proste si nasla milenca. Co cert nechcel, milenec a zenin manzel sa poznaju - a na zklade tohto sa moze odohravat film. Za se ba hovorim, ze je to vyborny namet na film, tempo je masakrozne dobre, nuda nehrozila, vycibrene dialogy tiez ma zaujali na maximum a nepustili cely film. Dejova linia nie je strhujuca, no udrzi divakovu pozornost, ba najdu sa aj skryte momenty nejakeho toho skryteho napatia- mnohe prezradi totiz neverbalna komunikacia a pohlady hercov a hlavne genialnej Marlene Dietrich. Ernst Lubitsch ako reziser sa ukazal v najlepsom moznom svetle : 94 % (24.09.2019)

Z dobové recenze ve Variety: "Dietrich is glamour in double dress. This time she is wearing eyelashes you could hang your hat on and every now and then the star flicks 'em as though a dust storm was getting in her way." Angel je špičkové melodrama se špetkou komedie, které velice silně graduje a končí naprosto úžasnou scénou, kdy se božská Marlene rozhoduje, kterému muži dá přednost. Posledních deset minut jsem málem nedýchal. 90% (07.10.2007)

I romantické melodrama může obsahovat jistou dávku cynismu a díky tomu se stát lidštějším. Ernst Lubitsch patřil k těm několika výrazným evropským filmovým tvůrcům, kterým se podařilo v meziválečném období úspěšně dobýt Hollywood a vnést do něj i pro něj kvalitnější způsob tvorby. Anděl je udělaný s láskou, cynismem, noblesou a precizní pečlivostí. Láska a osudové ženy jsou věčná a vděčná témata umění a filmové tvorby. Lásku vyhledáváme, po lásce prahneme, láska nás uspokojuje, láska nás bodá, láska nás nechává v trýzni němého osamění. Láska dodává tu správnou příchuť životu. Lásku velebíme a zatracujeme. Lásku využíváme a poddáváme se těm mámivým chvilkám, kdy si každý na chvíli může připadat jako král a vyvolený. Láska proklouzává mezi prsty a zanechává bolení hlavy. Láska je všemocný lék i zákeřně plíživý jed. Láska může mít trojúhelníkovitý tvar. Hlavní postavou a jednou stranou trojúhelníku vztahu je žena Maria Barker (elegantní Marlene Dietrich). Je to žena osudová a šarmantní, je ženou uctívanou, zanedbávanou i nespokojenou. Touží po hřejivém světle zamilovaných očí a uchvacujících slovech lásky. Pocity nespokojenosti vyplňují lechtivé příběhy pokušení, dráždění a chtíče. Láska je světice i nebezpečný zločinec na niterných lidských citech! Druhou stranou trojúhelníku je Mariin manžel Sir Frederick Barker (sympatický Herbert Marshall), úspěšný britský politik. Miluje, plní své ctihodně důstojné společenské a politické povinnosti, má uznání a respekt, a přesto ho zasáhne dosud neznámá forma pocitu strachu. Láska je rozmarná nevěstka, která trestá každé zaváhání! Třetí stranou trojúhelníku je Anthony Halton (zajímavý Melvyn Douglas), který hledá povyražení a zábavu. A nalezne spalující a dlouho nepoznaný cit touhy. Nechce se nechat odehnat mávnutím ruky a jako lovecký ohař se pustí po každé stopě. Láska je krutý posměváček! Z dalších rolí: Barkerův oddaný sluha Graham (Edward Everett Horton) a majitelka speciálního pařížského salonu a ruská velkokněžna Anna Dmitrijevna (Laura Hope Crews). Život nám občas předloží déjà vu. Zde snad až s cynickým pohledem připravuje pro muže kdysi dávno prožité a důvěrně spletité osudové toužení. Žena dokáže milovat dva muže, ale kdo to může pochopit? Láska je potřebná. Láska je vzrušení v podbřišku, podlamování nohou a pocit beztíže v objetí polibku. Kdo by se těchto prožitků chtěl vzdát? A to i přesto, jak ctihodný a chvályhodný je vzájemný respekt a úcta. Ale kde je ta závrať?! (11.07.2016)

Anděl se stal posledním filmem Marleny pro Paramount, kterým uzavřela svou první hollywoodskou etapu. Po úspěchu Maroka uzavřela slavnou smlouvu na sedm let a většinu z nich vyplnila prací na nejdokonalejších filmech světové kinematografie. Při té příležitosti se minimálně vzdalovala od svého maestra Joea, ale našla si také zalíbení ve spolupráci s maestrem módy Travisem Bantonem. Travis byl nekorunovaným králem studiových kostýmů klasického Hollywoodu. S Marlene vytvořil nejsignifikantnější róby její kariéry, zejména kohoutími pery zdobené ard deco šaty ze Šanghajského expresu, plavovlasou divošku z Plavovlasé Venuše, zhýralou Lily z Písně písní, samozřejmě odíval Kateřinu Velikou a v neposlední řadě pomohl k životu Conche Perezové, kterou po té předvedl ještě jednou v The Fashion Side of Hollywood. A po té, co se rozešly cesty Marlene a Joea, dospěl k finále i její vztah s Travisem. Věděli, že Anděl je jejich poslední prací a proto Mrs. Brown opět nenechali nosit ledacos, ale vždy jen přesně to, co si misanscéna žádala. A samozřejmě Lubičova hra, ve které Marlene oscilovala mezi seriózním Marshallem a naléhavým Douglasem, dávala mnoho zajímavých příležitostí pro to, aby byl děj vždy dopovězen také vizuálem. A hudba? Klasické hollaenderovské štěstí. Je nevýslovně zdrcující, že po takovém filmu byla Marlene na tak dlouhé dovolené, než se rozhodla znovu vrátit na plátno. Během roku 1938 mohla vytvořit ještě další diamanty. (05.08.2010)