Biela vrana

Příběhy o emigracích jsou nyní již několik let především doménou českých filmařů a stále tomu není konec. Do stejného námětu se pustila i Velká Británie v koprodukci s Francií a společně odvyprávěli příběh ruského tanečníka baletu Rudolfa Nurejeva, kterak se vzepřel sovětskému systému, využil hostujícího vystoupení ve Francii a požádal o politický azyl. Snímek je v obrazotvornosti nenásilný a i po umělecké stránce v oblasti jemného vyprávění vcelku sympatický s uměleckým dojmem právě kolem baletu. Na temnou politiku bolševického rozhraní v Sovětském svazu se samozřejmě patřičně kladl důraz v působnosti vyniknutí oné nepříjemné doby. Politika se do sportu dere i dnes, takže ve svém smyslu se od této dobové výpovědi zase toho až moc nezměnilo. Sovětský tanečník jede do Francie na vystoupení a v patách má neustále sovětskou tajnou službu. Nesmí profesně ani soukromě učinit nic nerozvážného, jinak sovětská rozvědka zakročí. Že to nebylo pro takového člověka nic jednoduchého je nám patřičně ukázáno, ale skutečně se zase až moc na pilu netlačilo. Přeci jen se nejedná o žádný thriller. Ve snímku je kromě poutavého umění vestavěna také psychologie jednotlivce, touha a omšelá doba. O homosexualitě Nurajeva se příběh zase až moc přehnaně nezajímá, což je na dnešní dobu až div.  Zmínka o tom však samozřejmě je. Snímek ale jinak libozvučně povznáší svou vůli o poctě svému hrdinovi, pro kterého byl balet elixírem života. Snímek je natočen tak, že každá scéna s Nurejevem po divácké stránce zahřeje, naopak ze scén ze strany sovětských soudruhů téměř zamrazí a scéna z letiště je nejnapínavější dějovou složkou na celém dějství. Natočilo se to zkrátka s plným respektem k Nurejevovi, který to v životě neměl jednoduché a osud mu to ani moc neulehčoval. Fascinující filmové vyprávění podle skutečných událostí. (28.01.2022)

Na filmu musím ocenit hned několik věcí: 1) Výborně vybrali malého a staršího Nureyeva - opravdu si byli podobní i vzhledově i povahově. 2) Film mě opravdu bavil. Byl zajímavý, rozporuplný a pořád měl kam gradovat. 3) Skvělý napínavý konec. 4) Výborně volená hudba a 5) Úžasně se zde prolínaly minulost se současností. Krom toho - herecké výkony byly bezvadné. (12.07.2021)

Je to citlive drama.Veskera pozornost rezisera se soustredi na Ivenka a detaily v jeho psychologickem portretu.Extrahuje barvy z jeho zivota,ktery byl zrejme tak cernobily jako ruska zima.Ale tezko rict,jak to odpovida skutecnosti.Film je plny malych radosti jako treba pohledy do baletniho studia,vecirek baletek apod.Samotny balet mi jako divakovi nic nerika a unavuje,jako kdyby se milovnik baletu dival na tancici 60 lete baletky. (15.01.2020)

Prostřihy časových flashbacků fakt nejsou pro mě, já vím říká se tomu velké umění, ale v tomhle případě to z mého pohledu byla jen hrátka o delší stopáž. Oleg Ivenko zahrál Rudolf Nureyeva dobře, ale mě tedy ten člověk příliš sympatický nebyl. Celkový hodnocení vylepšíil skvělě gradovaý závěr, jinak prostě některé filmové umění mě vysloveně nudí. (18.06.2019)

Velmi příjemný film, na který se hezky dívalo. Za odměnu pro diváka bylo perfektní a dramatické ztvárnění přechodu hlavního hrdiny do Francie. Jen těch pár vzpomínek bych možná vystřihl, zbytečně to protahovalo závěr. Možná mohli autoři nechat více prostoru osobě tanečníka, aby nepůsobil jen nesympaticky, ale trochu více se o něm divák dozvěděl. (04.08.2019)