Soukromá válka

Horečnatě natočený příběh novinářky z bojových linií. Hlavně ze začátku ostré střihy rychle prokmitávají její život na bojišti i v londýnském zázemí. Film nevysvětluje do detailů, spíš poskytuje portrét, kdy místo prudkého tahu štětce, několikavteřinovými záběry maluje osobnost odvážné, umanuté a problematické ženy. Bez těchto vlastností by však nemohla být ve své práci úspěšná. Vidíme i její odvrácenou tvář a pro mě mnohdy zarputilost, která překračuje hranice normálního rizika k dobrovolnému vystavení se smrti. Možná s přehnaným pocitem vlastní nezranitelnosti, možná s přijmutím skutečnosti, že svět takto krutý a bezmyšlenkovitě zabijácký prostě je. SHRNUTÍ: Atraktivní profese válečné zpravodajky ukázaná i se stinnými stránkami. (01.02.2021)

"YOU'RE NEVER GOING TO GET TO WHERE YOU'RE GOING IF YOU ACKNOWLEDGE FEAR. I THINK FEAR COMES LATER WHEN YOU'VE - WHEN IT'S ALL OVER." -------------- Do spísania zhrnutia minulého roka som čakal na zhliadnutie tohto filmu, pretože som očakával, že sa v ňom objaví. Všetko nasvedčovalo tomu, že sa bude jednať o masívnu bombovú jazdu. Producent, ktorý sa podieľal na oboch filmoch Sicario, trilógii o zabijakovi menom John Wick, mrazivom Wind River a mnohých ďalších akčných lahôdkach, úvodné tóny ako vystrihnuté z filmov Taya Sheridana, Rosamund Pike, Stanley Tucci a prostredie vojnového Iraku? Za takým filmom bežím s otvorenou náručou. Nakoniec z toho nebola žiadna jazda, ale príbeh právom psychicky zmrzačenej Ženy z toho, čo všetko videla a čím všetkým si prešla (áno, niečím, niečím zdrvujúcim, nie tými vašimi sračkami typu nechal ma priateľ, manžel ma podviedol s mladšou a krajšou, vyzerám ako trichechus, smiali sa mi v škole, poznámkami ma obťažujú šerední muži, príp. aj situáciami, ktoré sa neuskutočnili), s občasnými odbočkami do vojnou zmietaných oblastí s vysokým rizikom nebezpečenstva. Ale nebolo to ani zďaleka tak nudné, ako som to opísal. Z pozitív musím vyzdvihnúť zaujímavo spracované flashbacky, dobrý strih, zvuk, hudbu a kameru vo vojnových oblastiach (hlavne Líbya vyzerala fantasticky), kde každá z nich mala svoj look a určitý vizuál, ktorý ich od seba odlišoval, či už to bola Srí Lanka, Irak, Afganistan, Líbya alebo Sýria. Rosamund sa tento rok ocitla vo vojnovej vrave ešte v jednom filme a aj keď sa mi Beirut lepší nezdal, práve ona mi tam padla lepšie. Aby som to uzavrel, nedostal som síce čo som chcel, spokojný ale aj tak som. (25.01.2019)

Pokud člověk vidí tolik hrůz a není sadista, zákonitě se musí potácet na hranici příčetnosti a mnohdy i daleko za ní. Tohle chápu a Rosamunde Pike slouží ke cti, že tuhle polohu zvládla s bravurou. Jenže když na pět minut bojů přijde dvacet minut deprese, je toho zkrátka moc a je úplně jedno, že je to deprese oscarová. A když se k tomu přidá mesiášský komplex, je hlavní hrdinka občas na zabití. A to je škoda, protože pokud byl film pod palbou, tak se bylo na co dívat a našly se tu i fajn novinářské sekvence. Jenže soustředění se na vnitřní démony převládalo a podle toho to dopadlo. 55% (27.01.2019)

Zajímavé téma, ale je zpracováno dost povrchově. Heineman se snažil nacpat téměř celou kariéru Colvinové do nějakých 100 minut a u žádné z jejich reportáží se příliš nezdržel. Je to z velké části pohled do jejího osobního života společně s řadou zahraničních misí, kterých se zúčastnila a celkově to nedělá nějaký velký dojem. (11.02.2019)

Moc se mě líbila ta složka filmu, která řešila psychický dopad práce na Marii, tyhlety procházky peklem co tam podnikala a z mého vnímní úplně zbytečně, protože stejně s tím nikdo nic dělat nebude, dneska už snad v Evropě ani v USA nejsou politici, ale jen kupy zkorumpovaných hoven z nichž část tam je kvůli prachům, druhá se opijí mocí, příbývají jen zbvytečné instituce, komise a další a další, co nás den co den vypluchujou tunou slovních sraček a prázdných keců, no a svět jde stále blíž a blíž peklu, ale my máme velký placatý TV, bouráky, wellnesy a především nekonečné debaty o všem, protože všichni všemu rozumíme nejlíp na světě a výsledek je naprostá neschopnost a neochota něco se světem dělat. Já vím je to cynický možná, ale Marie zemřela úplně zbytečně její práce by měla smysl pokud by planeta řídili lidé z odpovědností a k úctě k lidským životům. Nicméně jako film skvělý. U Matthew Heinemana je vidět že je původem dokumentarista a tomu filmu ten dokumentaristický ohoz sluší. (27.10.2020)