Útek

Zajímavý filmový experiment s pro mě trochu překvapivým vyvrcholením. Příběh nesympatické mladé ženy se ztrátou paměti a její bolestný, nejspíš dočasný návrat k původní rodině. Několik opravdu silných momentů (skvěle atmosferické zachycení společného tance nebo schizofrenní moment na pláži) střídají průměrně ztvárněné rodinné trable. Celkově se jedná o opravdu zajímavý snímek, kterému chybí jen malý krůček k pořádné zábavě. (08.08.2018)

Ten film mi byl celou dobu tak vzdálený! Neustále jsem cítil, že celý ten námět s amnézií má být symbol něčeho, ale nedokázal jsem cítit čeho. (19.09.2018)

Polská tvorba v mém podání, tedy toho, co jsem zatím měla možnost vidět, vždycky přináší nějakou vlnu tajemna, nevysvětlení, absurdna nebo bizáru. A právě Útěk spojil všechno dohromady. Můžu nadšeně kvitovat atmosféru, která je dobře postavená, můžu kvitovat herecké výkony, ale nehodlám se spokojit s tím, že tohle má tak velkou díru ve scénáři, že smrtelník musí být hodně dobrý fantasta, aby to dal. Hlavní hrdinka jedná totiž trochu nepochopitelně, její rozhodnutí jí vlastně ani moc nevěřím, a rozuzlení je takovým plácnutím do vody. Jako kdyby někdo šel správnou cestou 45 minut, pak mu došel dech a nestačil se už nadechnout. A tak to alespoň doškytal do konce. (06.08.2018)

Nejsem feministka, ale vždycky mám zvláštní pocit zadostiučinění, když vidím film vytvořený ženami (navíc o ženě/nách) nebo jinými kinematografickými menšinami. Koprodukční Útěk (2018) splňuje nejen to, ale i touhu po filmovém napětí a postupně odkrývaném tajemství příběhu. Ztráta paměti je jevem pro většinu z nás nepředstavitelným, často vytrhujícím člověka z dosud těžce budovaného života a společnosti. Představte si, že byste měli začít od znovu, nepoznávali svého partnera/ku, děti, domov. Zní vám to jako horror? V rukách Agnieszky Smoczynské, režisérky bizarního muzikálu Vábení sirén (2015) a scenáristky Gabriely Muskały vskutku je. (Filmové listy, 2018) (09.08.2018)

Psychologické drama Útěk je značně znepokojivý film o hledání sebe sama po ztrátě paměti. Nelineárně vyprávěný příběh s hororovým nádechem udržuje diváka v permanentním napětí. Všudypřítomné a do velké míry neuchopitelné tajemno umocňuje nejenom přirozeně gradující hudba, ale i naprosto nepředvídatelný děj. Za povšimnutí také zcela jistě stojí provokativně naturální herecký výkon představitelky hlavní role. (75%) (14.10.2021)