Manželská historie

Tak tohle je tedy velké dlouhé zklamání plné skvělých herců. Kdybych měl ohodnotit žánry každý zvlášť, tak: vtip je zde tak na 2 hvězdy, drama je to zdlouhavé a z větší části nezajímavé a žádnou romanci jsem zde nezpozoroval. Každopádně i přes to, že mi film ale vůbec nesedl, nemohu upřít jisté kvality, které film dozajista má. Avšak osobní prožitek z díla je tak 50% a představuje další důkaz, že oskarové filmy často nebývají nic zvláštního. (20.01.2020)

Každý z nich nese svůj díl viny. O tom žádná. Žádný dlouhodobý vztah se neobejde bez potíží spjatých se stereotypem, stárnutím, neuspokojenými sexuálními potřebami.. nebo s komunikací. I když s ohledem na množství dialogů, které se na nás vysypou, tady problém asi úplně nebude. Ovšem se schopností řešit vzniklé konflikty konstruktivně už to tak jednoznačné není. U režiséra a scenáristy Noaha Baumbacha je patrné, že má nakoukané kousky Woodyho Allena: New York v popředí, cyničnost, neurotické postavy, smršť slov, momenty ze života. Úvodní výčet povahových rysů a specifických (často rozkošně milých) detailů obou manželů je velmi příjemný, dokonale naladí a dává tušit, že tohle bude upřímná a silná záležitost. Je, ovšem od té doby tak nějak přešlapujeme, mluvíme a mluvíme, přidáváme na ostrosti, moc nedojímáme a desítky minut přibývají, aniž by mě nějak dokázaly (jakkoliv) překvapit. U postav jsme blízko, ale nikdy ne tak, jak bych si představoval. Sledujeme boj sarkastických právníků, kteří se neštítí ušpinit ruce, vnímáme hledání osobní identity dvojice mimo společný život. Klobouk dolů nad herci, hádky mezi sebou odmakali na výbornou – i když cestě, jak se ke svárům dostali, jsem zrovna nevěřil. Herecky jsem rád hlavně za Scarlett Johansson, která se zhruba před 15 lety (ano, je to už tak dlouho) propracovala v jednu z nejzářivějších hereček své generace, jenže pak přišel útlum, vyloženě silné role se jí vyhýbaly (za mnohé můžou darebáci z Marvelu). Nyní znovu dokazuje, jak dokáže v divákovi jen ze svých gest (drobnými posunky, mírným otevřením úst) zprostředkovat dění ve svých myšlenkách. Odlehčující scény (opatrná předávka rozvodových papírů, pořezání se v kuchyni před sociální pracovnicí) jsou skvostné. Výsledek je trpce upřímný, ale pod kůži se mi úplně nedostal. 70% (11.12.2019)

Možná až zbytečně dlouhý a v poslední třetině zbytečně natahovaný, ale dokonale zahraný a občas až nepříjemně realistický pohled na rozpad manželství, které bylo na začátku prakticky bezchybné. Režijně film nijak nepřekvapí, ale scénář a již zmíněné herecké výkony, jsou pozoruhodné, přestože se jedná o rozvod, jakých jsou všude na světě tisíce a tento nijak nevyčnívá z řady. (03.02.2020)

Všechna nešťastná manželství jsou si podobna... Baumbach měl vždy slabost pro nadužívání "allenovských" propriet; od New Yorku přes neurotické postavy až po smršť slov vyplňujících 110 procent stopáže. Jenže nakonec to u něj bylo spíše o těch přepálených emocích a řešení hluboko zakořeněných problémů skrze papírem šustící nonstop dialogy místo skrze postavy. Což tentokrát neplatí, protože ústřední (ne)manželské duo je "jak ze života". Ano, Baumbach Drivera drží v rovině "pokračuj v tom, jak si hrál Sacklera v Girls" a Johanssonovou v rovině, do které jí stylizoval před dobře dekádou sám Woody, ale je to úplně jedno, protože oba jsou zcela přesní a zvládají vypjaté scény plné velkých emocí v podobě zničující spirály "teď už ani nepředstíráme, že něco řešíme, ani se nehádáme pro upuštění napětí a jen sekáme toho druhého do živého skutečnostmi, které říct vlastně ani nechceme a nejdou vzít zpět, jenže když on(a) takhle, tak já si to teda líbit nenechám", stejně jako tiché momenty vzájemného porozumění a respektu. Na nich dvou to stojí a padá. Až na to, že to na nich nejenže nepadá, ale dokonce ani nekolísá. Jsou suverénní. Navíc Baumbach vyrostl i jako scenárista a režisér. Ještě o film zpět by vedlejším "odlehčujícím" jednorozměrným postavám přinášejícím špetku humoru a frašky (matka, sestra, právníci) přisoudil o poznání větší roli, čímž by to celé poslal do kopru. Jediné kde to tu a tam zavrávorá je, že místy to jako "dokumentární záznam konce úřední i osobní roviny letitého vztahu" je přeci jen příliš hrrr. Manželská historie je tak ve výsledku kronikou očistce jménem rozvod. A to je samo o sobě natolik vypovídající, že netřeba zmiňovat více. (07.12.2019)

Takové to, když zapomenete že koukáte na herce, na film, a odevzdaně žijete situací, kterou prochází hlavní protagonisté. Křehká dialogová vztahovka, při vyprávění příběhu bravurně pracující taky s kamerou a střihem. První spověď Scarlett její právničce je snad nejbrilantnější scénou filmu. Herecky na úrovni dech tajícího výstupu Naomi Watts ve scéně herecké zkoušky v Mulholland Drive. Dále třeba střihová eskalace s gradujícím přibližováním se k vypjatým tvářím v hádce s vyvrcholením, ve kterém se řekne to nejhorší, co se vzápětí musí olitovat. V divadle by to bez těch detailů tváří nebylo ono. Dialogy tak autentické a povahy postav natolik přesně tvarující, že hrát je musela být tvůrčí extáze. A nejen Driver se Scarlett zde krasobruslaří. Laura Dern na malé ploše comebackuje v plné síle a Ray Liotta na ještě menší ploše výsostně kompenzuje absenci v Irishmanovi. Jako to nejlepší od Woodyho Allena, s dotekem srdce La La Landu. Za mě nevyhnutný Oscar za scénář. (24.12.2019)