BlacKkKlansman

Uznám tomu chytře zvolený retro/ aktuálně relevantní téma, ale osobně jsem čekal něco ještě peprnější, vtipnější, silnější herecky, divně působí tak nedecentní tečka s Charlottesville. Beru i cením, že Spike Lee poutá pozornost, mně to ale nesedlo ani jako současný sociopolitický komentář, ani po čistě zábavní filmový stránce. Patrná pachuť: samoúčelnost. (20.08.2018)

Spike Lee natočil rozhodně zajímavý film o prvním černém policistovi a jeho infiltraci ke Ku Klux Klanu,což je nevídaná a zároveň atraktivní látka, ale chyběly tomu koule. Mladý Washington hraje nečekaně dobře a pokud se z něj stane hvězda vůbec se zlobit nebudu, Adam Driver překvapil taktéž a Jasper Pääkkönen byl slizoun řádný. Film je na můj vkus až moc dlouhý a nenabízí žádné eye candy sekvence, emočně chladné, akčně prázdné, humor mě minul, ale přesto jsem se nenudil a se zvědavostí film bez problémů dokoukal. Cílovka však nejsem.60% (06.11.2018)

Spike Lee přesně ví, jak divákovi podat příběh tak, aby ho zaujal (a zároveň si o daném tématu zjistil mnohem více). To poslední platí hlavně v případě, že o situaci v zahraničí nejste nikterak informováni, a strejdu Trumpa považujete za spasitele světa. Ústřední příběh, který stojí na Johnu Davidu Washingtonovi a Adamu Driverovi má totiž koule. I přes pomalejší začátek, který stojí spíše na zajímavě podaném dramatu navíc servíruje jednu libovou černo-humornou scénu za druhou (díky tomu zaujme širší masy). Mezi nejlepší scény filmu tak nepochybně patří Ronovo telefonování do klanu, či Davidu Dukeovi, pořízení klubové kartičky, nebo Flipovi návštěvy v ústředí. BlacKkKlansman tak věrohodně podává působivou kritiku lidské osobnosti plné předsudků a nenávisti. Když navíc na začátek a konec doplní i nějaké ty reálné záběry (se kterými se nijak nemazlí, ale předhodí je před vás náhle a surově), většina diváků mu to bez problémů "sežere". Proto jdu na jasných pět hvězd... (14.09.2018)

Zrození národa je bolestivý proces.. Spike Lee už od počátku kariéry vysílá v pravidelných intervalech svůj „distress signal“ a protože tak činí inteligentně a s nadhledem, mám ho rád. Jako správný vypravěč sice nenechal pravdu, aby zkřížila cestu dobré historce, ale to vůbec není na škodu, když příběh Rona Stallwortha, černého rytíře bílé kamélie, je jen prostředkem k reflexi dnešní doby plné rukojmích strachu a názorových extrémů. V tomto ohledu mi přijde nejlepší scéna ještě někdy před půlkou, když seržant Trapp zmiňuje Archieho Bunkera ze seriálu All in the Family a „předpovídá“ budoucí vývoj směrem k obsazení Bílého domu. Polopatičnost Leeovi nevyčítám, naopak oceňuji, že se problém snaží nabídnout tak širokému publiku, že se nad ním zamyslí třeba i ti, co ctí „holy white Protestant values“ a přitom nejsou schopni kritického myšlení.. (09.11.2018)

Kdy, když ne teď? Loňský útok v Charlottesville, vzestup afroamerických sil v Hollywoodu a samozřejmě zase jednou Trump. Spike Lee si vybírá vhodnou dobu k pojmenování stále přetrvávajího rasismu ve Spojených státech a k odvyprávění angažovaného příběhů volí své typicky silné zbraně - nenápadnou, místy až ledabyle působící režii, dialogy na hranici absurdity a humor. V několika scénách běhá mráz po zádech a Lee nikoho nenechává na pochybách, že tohle prostě umí. Charismatický John David Washington v hlavní roli ukazuje potenciál a rozhodně o něm ještě uslyšíme. Se standardně dobrým Adamem Driverem tvoří sympatickou dvojici, kterou si okamžitě zamilujete. Stejně jako fakt, že Spike lee je neskutečně chytrý filmař a drží se o krok před divákem. Po všech stránkách fungující lahůdka. (05.07.2018)