Sklenená izba

Knihu jsem nečetl a tak nepolíben ničím, jen znalostí toho o jaký objekt s jedná jsem se včera podíval na tento film. Už od prvních záběrů mne zaujala hudba a nádherná až Malickovská kamera dávající důraz na detaily. Obě seveřanky mi svými obličeji zprvu nějak nevyhovovaly a chvilku mi trvalo, než mi jejich obličeje sedly. Film ve fiktivní rovině pojednává o samotném vzniku vily i o jejích obyvatelích napříč divokým dvacátým stoletím. Našim československým dvacátým stoletím. Stoletím první republiky (idealizované, protože ne každý byl pan továrník a bydlel ve vile), stoletím nacismu a druhé světové války, stoletím poválečných zmatků, stoletím nástupem komunismu, brutálními padesátými léty a uvolněným nádechem v letech šedesátých, stoletím ruské okupace v roce 1968 ... Stoletím, kdy se v zámcích chovali vepři, skladovala zemědělská technika a kdy se nechaly zchátrat objekty nedozírné umělecké hodnoty. Vila Tugendhat toto století naštěstí přežila, byť i ona si prošla tím vším a leckdy měla namále. Co říci k příběhu a samotným lidem ať už skutečným či filmovým? Myslím, že přes všechna příkoří dopadli ještě dobře. Ne každý měl možnost prchnout před hnědým morem a dočkat válku v pohodlí neutrální země. Většina našich Židů skončila v Terezíně a pak kdesi v Polsku, kde končily železniční tratě u vysokých komínů krematorií. Ani pro ty šťastné to ovšem nic nemění na bolesti s jako dotyční vzpomínali na vysněný dům tam za hranicí z ostnatého drátu a jak musel bolet návrat při deroucích se vzpomínkách na ty slunečné dny pohody před válkou, než se všechno zhroutilo. Vyprávění příběhu samotného mi úplně nesedlo. Jsou tam necitlivé střihy mezi jednotlivými klíčovými etapami děje tak jak šly dějinné události. Jako by někdo vyprávěl své dávné vzpomínky a pamatoval si jen významné úseky, vyhrocené okamžiky... Sledujeme hrdinku jak je schovaná před ,,osvobozujícími'' Rudoarmějci ve skříni a střih, jsme v padesátých letech... Jenže tenhle film je spíše o pocitech. Není to rodinná sága ani historický film... Je zvláštně melancholický, lehce smutný a zase mně u něj napadlo jak se tenkrát ve třicátých letech mohlo žít krásně kdyby se v Německu nedostal k moci ten knírkatý malíř. A jak se nám mohlo žít krásně dál, bez války, komunismu, morálního úpadku národa... Vila Tugendhat byla nákladně zrekonstruována a dnes se skví zase ve své téměř původní kráse. Morální stav tohoto národa se ani po 30 letech svobody doposud zrekonstruovat a obnovit nepodařilo... Dávám za 4 výkresy Me - 262 a divím se podhodnocení tohoto zajímavého filmu. * * * * * (27.11.2019)

Chtít ohodnotit špatně, stačí tvrdit, že o historii vzniku vily Tugendhat se dozvíme kulový, filmaři ukáží jeden záběr z domu když se "staví" (jsou tam jen sloupy a pár skel, asi vzniklo počítačově) a ostatní jsou bolavé paměti jedné milionářské rodiny, jimž válka nevzala vlastně nic, protože ve Švajcích mají ještě daleko lepší zámek, on zahýbal už před protektorátem a ona se nemohla rozhodnout, jestli není víc na holky. A nuda, nuda, natahovaná nuda. Jenomže mně se skleněný pokoj líbil. Kamera, hudba, střih, atmosféra, pomalu se vyvíjející zápletky. Jistě, s nástupem Klémy to jde do kytek a pak už je to reálná nuda, ale za ten prvorepublikový začátek, já prostě pískat a házet šutry nebudu. Jo a počítejte s tím, že Roden tam skoro nebude, tohle je švédsko-dánsko-holandská záležitost s téměř nemluvícím Hofmannem. Dabing resp. postsynchrony ruší, ale nejsou tentokrát vyloženě škodlivé (jako jindy bývají). Film se předpokládám natáčel v angličtině. (28.10.2019)

Naprosto výborné a troufám si říct, že za mě geniální film. Výborný scénář i režie, inteligentní, na úrovni, pravdivý, autentický, hercům vše věřím, dramatický, věrohodný - krásně vykresluje několik etap naší historie - první republika, 2. světová válka, komunismus až po chvilkové uvolnění v roce 68 a pak opět studená sprcha.... Film určitě potřebuju vidět ještě jednou, velmi profesionální zpracování, ze scény s letadlem mě mrazilo po celém těle. Krásné přirozené intimní scény (např. korále super zachycený detail okamžiku) a oceňuji, že tyto scény nebyly laciné jako je to u většiny dnešních filmů, uvěřitelná lidskost, hloubka. Mrzí mě absolutně neadekvátní a nezasloužené podhodnocení zde a přeji filmu, když není pochopen doma, jak to již občas v zemi české chodívá (ostatně celkem vtipné, že ve filmu je to také ukázáno :), ať má alespoň úspěch v zahraničí! Děkuji za tento jedinečný filmový zážitek a skvost. Film natočený s láskou i vášní a je to na něm vidět. :) ;) (Abych jen nechválila. Chybělo mi tam, že jsme se nedozvěděli, co se stalo s dcerou Liesel. Mluvila tam ke konci jen o manželovi....a dcera se jakoby vytratila bez jediné zmínky. A ještě jedna velká výtka. Po scéně, kdy se Hana ukrývá před vojáky, kteří rozkopnou dveře. Tak v kině bylo na pár vteřin černé plátno. :( Nevím, zda chyba na straně promítače či ostrý střih.... ) Velmi by filmu slušelo nějaké ocenění a ne jedno! Když ne v ČR, tak jistojistě v zahraničí. (15.07.2019)

Po filmařské stránce dobré, ale co pak ten zbytek? Stejně jako většina českých filmů to nemá žádný pořádný příběh a jde zde jen o vztahy mezi lidmi, které jsou mimochodem strašně nezajímavé. Vyprávěné je to ploše, bezemočně a místy docela zkratkovitě. Do toho je zde přidané současné moderní téma homosexuality, které je v dnešní době už snad v každém druhém filmu. Celý ten film je příšerně nadabovaný, díky čemuž vůbec nemůžu ohodnotit herecký výkony, jelikož ten dabing je spolehlivě zabil. Vilu sotva uvidíme, ale to je mi tak nějak jedno, jelikož slávu a oblibu téhle budovy nechápu. Když pojedu do Dejvic, uvidím hromadu podobných vil. V Brně je mnohem víc krásnějších památek, ale o jejich historii se evidentně žádný film nenatočí (myslím fakt film - NE dokument). A pokud se to snažilo být umělečtější, jakože jo, měl Ševčík hodně ubrat na hudbě, pořád se opakovala a byla tam tak často, že mi začala lézt na nervy. Prostě další český film, na který si za pár let málokdo vůbec vzpomene, ovšem tenhle takhle skončí právoplatně. Jak vidím, tak rok 2019 je pro české filmy ještě horší než obvykle, aspoň jsem teda zatím neviděl z našich končin nic pořádného. Tohle je sotva na 2* (01.01.2020)

Juliu Ševčíkovi se naštěstí povedlo do hlavních rolí obsadit dvě výborné herečky, což jediné jeho film zachraňuje od nejhoršího. Takhle se na toto melodrama koukat dá, ale stejně se jen těžko ubráním dojmu, že jde o film dokonale prázdný. A titulní skleněný pokoj v něm víceméně nehraje žádnou důležitou roli. Příběh by se mohl beze změn odehrát v libovolném jiném domě. Snahy o evropské obsazení herců i štábu vítám, ale chtělo by to nejdřív najít látku, kterou má smysl natočit... (18.05.2020)