Green Book

Niekedy mám potrebu vymedziť sa voči niektorým komentárom a nekomentovať priamo film. Takže: toto nemá ani byľku spoločné so Šoférom slečny Daisy. Daisynho šoféra som sa totiž pokúšal pozrieť minimálne 3x a vždy som v dôsledku otravnej nudy do polhodiny rezignoval. Ten film nezaujal, nemá žiadnu šancu na reparát. Užívateľ Maq sa zase vymedzil radikálne a prirovnáva Zelenú knihu k pornu. Tak to pŕŕŕ. Od porna nečaká nik príčetný v prvom rade príbeh, ale sex a sledovanie kopulačných pohybov zdurených pohlavných orgánov. Najlepšie v detailoch a polocelkoch. Tiež nie je pravda, že všetko čo divák Zelenou knihou dostane je vopred dané a očakávané. Veď ak by to tak bolo, neužil by som si príbeh ani jednotlivé, niekoľkokrát skvelé vypointované scény a humor. No a predovšetkým, silné emócie, ktoré film vyvolá. Niekedy mám pocit, že na túto najzákladnejšiu zložku filmového epického diela sa zabúda a hodnotí sa ako nejaký neživotný technický konštrukt. Nuž ale, veď často aj ten vyvolá silné emócie, či nie? Napadá ma v rýchlosti po vygúglení (aby som geograficky príliš neodbehol od lokácií, kde sa film nakrúcal ) napríklad Mercedes-Benz Superdome v New Orleanse. (20.06.2020)

Skutočné filmové pohladenie...Konečne dostal Oscara film, ktorý ma skutočne nadchol a nemám výhrady, hoci blbé pripomienky na adresu akademikov, ktorí posledné roky odovzdávali Oscarov filmom, ktoré boli ledva priemerné by som mal...Mortensen a Ali si perfektne sadli a tešil som sa na každú ich spoločnú scénu, kde rozdielnosť ich názorov na všemožné témy vás jednoducho dostane. Raz salvou smiechu inokedy zamyslením nad danou situáciou...Nádherný film so všetkým, čo k dobrému filmu patrí. Užíval som si atmosféru 60-tych rokov, výborný soundtrack, skvelý príbeh, výborné herecké výkony a fantastické Mortensenove dopisy pre manželku...Tento film rozhodne stojí za váš čas a pripomenie prečo máme radi filmy. 100%. (20.06.2019)

Nalézání Lessníka ryloudyt, ovšem s korektním apgrejdem dle nejnovějších sluníčkářských geopolitických trendů. V Nalézání učil velký bílý kulturní Šón driblujícího negra artikulovat a nepolámat moc pastelek při podepisování se. Světopořádek se ovšem za těch 19 let konečně dostal do nedemagogických kolejí multikulti štěstí, od zrušení otroctví se to tu ve skutečnosti začalo hemžit renesančními senegalskými vzdělanci a zanedlouho i 1. Římskokatolická a.s. bude nucena veřejně přiznat, že Ježíš byl jasný Afroizraelita a gej, načež vypukne na trhu barev – laků krize s ebenovou hnědí a fuchsiově růžovou na bederní roušky, protože při tom počtu pohádkových model k přestříkání to Balakryl nebude stíhat vyrábět. A tak nám nyní citlivý čokoládový homointelektuál konečně korektně kultivuje lopatisticky buranskou rasistickou bílou hubu, až jako obvykle převede Mekkárty Zázračného Štefana bez úrazu přes přechod a eben se slonovinou splynou v perfektní harmonii sdružených barev Benetonu. Každopádně, ač kýčovitě vykalkulovanou a s demagogicky prvoplánovým pohádkovým afrorasistickým podtextem, jedná se o veskrze příjemnou a místy i vtipnou záležitost, kde každou další přesně očekávánou rektobolnou scénu vyhlížíte s netrpělivostí otylé hospodyňky, až ji konečně zhasne kontrolka nahřívání na žehličce. Maršmelous Ali definitivně vyvrátil, že si Čokooskara za toporný štěk v Můnlajtu zasloužil jen proto, že překročil povolenou dávku pigmentu po hysterickém ječení xenofobní krávy Džády Pičr Kovářové, a je zde jednoduše naprosto skvělý a xežrání. To naopak mohutně přemejkapovaný a pouťově dobarvený dánský Čaroděj první kategorie, ač jinak velmi solidní herec, s tímhle partem šlápl do hovna, brutálně to nedával, přičemž s přiblblým akcentem, retardovanou gestikulací a urputným přehráváním vypadal, jako by se Funes snažil o Kmotra, a toho mafiánského ranaře spíše parodoval. A to je přitom v Holém údu nativních Italů skoro jako židů. Asi jim v tom ty jejich rasistické odbory zakázaly hrát. (28.01.2019)

Jestli Americká krása nabízela sofistikovanou, mnohdy nenápadnou a ladnou kritiku americké střední třídy, pak Green Book v podobném hořko-sladkém ladění ukazuje problematiku rasismu USA 60. let. Neokázale, bez asistence patosu, vtipně a tak akorát s nadhledem. Viggo Mortensen dominuje se svým De Nirovským akcentem a buranskou dikcí, Ali dostal Oscara, jelikož je černoch. Na to, že většinu filmu tvoří interakce dvou osob, je to extrémně svižné, svěží a zábavné. (03.03.2019)

„Čůrat do lesa chodí zvířata,“ reaguje černošský pianista na pobídku bílého šoféra, který se s ním kvůli potřebě jít na malou vrací desítky minut do hotelu. Vážený umělec, kterého o přestávce všichni plácají po ramenou, totiž na běžnou toaletu nesmí. Je mu nabídnuta dřevěná bouda „támhle za tou borovicí“. Jsme v šedesátých letech a Viggo Mortensen (po kouzelném dramatu Tohle je náš svět opět výtečný) doprovází svého dočasného černošského šéfa na turné po americkém Jihu. V ruce má přitom takzvanou Green Book, která seznamuje Afroameričany s několika pravidly, protože okolo je stále plno rasismu a nenávisti. Bývalý vyhazovač, rekordman v počtu snězených hot-dogů a užvaněný newyorský Ital je vedle distingovaného jazzového klavíristy pochopitelně trochu vidlák, takže se dá očekávat řada milých momentů. Ano i ne. Protirasistická road movie je totiž skrz naskrz průhledná a postupně si odškrtává všechny očekávatelné položky, až se všichni společně obejmou na Štědrý večer. Horkokrevný řidič samozřejmě v lecčems zkrotne, prokáže svou mazanost a dobrosrdečnost, uznávaný umělec zase upustí krapet ze svých pevných zásad. A společně hoši vypustí několik těch „pravých životních mouder“. Malý, nenápadný a skvěle zahraný. Vždy se mezi těmi „velkými“ filmy v oscarové sezoně objeví nějaká milá nezávislá vlaštovka, která potěší umělečtěji zaměřené publikum. Příjemně ubíhající kousek o nečekaném přátelství a rozdílném vnímání hodnot nicméně těžká témata jen olizuje: ať už je to samotný rasismus nebo naznačená umělcova sexuální orientace. Autor taškařic Něco na té Mary je nebo Blbý a blbější si zřejmě hodlal splnit sen a zkusil něco vážnějšího, místy příjemně těší diváky zdánlivě nenápadnými gesty a několika úsměvnými momenty, ale jinak opravdu není nějak zajímavý nebo dějově hutný. Oslavovaný Mahershala Ali mě úplně nestrhl. A omlouvám se, ale mnohé „překážky“ opravdu působí až uměle. Stejně jako těch 85 procent tady!! (18.01.2019)