Wiener-Dog

Fuck Damien Hirst! Amerika Todda Solondze je místem odpornějším než Guantanamo a Solondz v tom jistě shledává jisté zadostiučinění. Jak tvrdí očividně deprimovaní Mexičtí hudebníci postávající u benzínové pumpy: We prefer Mexico. (...) In America, so lonely. And sad. And depressing. Like a big, fat elephant drowning in a sea of despair. Sometimes it's just too hard to lose weight. Symbol jezevčice, putovní psa, který jde z ruky do ruky, pomáhá Solondzovi propojit jako v jiných filmech nesourodou skupinu různě stižených duševních mrzáků. Ukazuje nám je proto, abychom pochopili, jak hluboko dokázala Amerika klesnout a proč se bárka stále více naklání: Člověk je ubohé, naprosto beznadějné stvoření a pro Američany to platí dvojnásob. Současnost navíc nahrává sžíravě soucitnému Solondzovi na několik hodně ošklivých satyrickým smečí. Pro vyřízenou Ameriku je ovšem příznačné, že se podařilo snímek realizovat v produkci Amazonu a ke stvárnění nebožáků sehnat zajímavou snůšku různě kultovních herců, z nichž nejlépe obsazeným je Kieran Culkin, jehož filmový bratr trpí Downovým syndromem :-) Kolik dalších se ucházelo o roli, kterou nakonec ukořistila Woodyho zrádkyně Greta Gerwig (ten ostatně též přijde na přetřes), lze načíst v zajímavostech. Na kytárku brnká Devendra Banhart a smyčce pokryl Debussy. Sranda se vším všudy. (20.04.2020)

Celých 10 rokov bol Solondz popredným tvorcom amerických "drám vzťahových kríz", ktoré boli pozoruhodné predovšetkým blahosklonnosťou k tým najbizardnejším ľiudskýn slabostiam a úchylkám. Po prepadáku Život počas vojny, som veril, že sa vracia do starých koľají. On ale prehodil výhybku a posúva sa smerom, ktorý ma znepokojuje. Celý film som mal pocit, že za z neho stal americký Seidl, lenže ten aspoň udržuje zdanie opravdivosti vo svojej tvorbe. Na rozdiel od Wiener-doga, ktorý je zle vybudovanou, pseudokritickou pózou a celý čas poučuje diváka. Neveril som postavám, ešte menej dialógom. Kladne hodnotím iba prvú poviedku. (01.09.2016)

Vyzdvihávám především elegantnost a um kamery Edwarda Lachmana! Wiener-Dog kombinuje prvky surrealismu a suchého humoru. Režisér se zaměřuje na téma postav, které jsou se svým osudem smíření, ale nežijí zrovna "inspirativně" s nějakým smyslem života. Solondzův film reflektuje naprostou frustraci tvůrčího procesu. Zatím co se plynně člověk "prokousává" sledováním filmu, přijde moment, kdy už vtipnost končí, nastává dramatická scéna. Oceňuji scénu matky s dítětem, ve které se dítě ptá na smrt a matka chlapce poučí, že smrt je vlastně dobrá věc a že se s ní musí smířit.. Wiener-dog sleduje nadále pomíjivou povahu světa, který je nepohodlný. Abych ohodnotil film více než třemi hvězdami, musel by režisér rozvinout více jednotlivé příběhy a vytunit ještě více svůj bizarní smysl pro humor, který nabídl ve skromné porci. (03.09.2016)

Film je tvořen čtveřicí povídek více méně bez nějaký spojitosti. První povídka bylo akorát neustálý blábolení matky se synem o smrti. Nějak mě to nebavilo a navíc mi to ani nepřišlo nijak vtipný snad kromě historky o psovi jménem Mohamed. (2 hvězdy) Ve druhý povídce se objeví Dawn Wienerová, která byla hlavní postavou ve filmu Welcome to the dollhouse. Na to jsem se hodně těšil, protože v tom původnim filmu byla taková správně asociální a cynická. Tady je naopak milá, hodná, přátelská. Prostě pravej opak. Spíš mě víc pobavil Kieran Culkin. Jako najdou se tu i nějaký vtipný momenty, ale zároveň žádnej zázrak. Nenadchne, neurazí. (3 hvězdy). Třetí povídka mi přišla rozhodně nejlepší. Danny DeVito hraje jakýhosi neúspěšnýho scénáristu a profesora na filmový škole. Tady jsem se během těch cca 25 minut několikrát zasmál. (4 hvězdy). No a poslední povídka mi přišla celá nějaká zhulená. (2 hvězdy) Celkově jsem od toho teda čekal víc... (12.11.2017)

4 poviedky, ktoré spájal hlavný protagonista - malý jazvečík. Všetko sa to nieslo v takom depresívno-ironickom rytme plnom beznádeje, proti čomu nemám žiadne výhrady. Akurát, že každá z poviedok dosahovala inšie kvality. Mne osobne sa najviac páčila hneď tá prvá poviedka, najmä tie dialógy medzi mamou a synom nemali chyby. Tie ostatné už boli tak trochu priemerné, hoci aj tam sa vyskytovali sem-tam veľmi dobré dialógy, ktoré tomu dodali svižnosť. Ale po scenáristickej stránke som čakal predsa len niečo lepšie. (21.11.2016)