슬로우
Slow
Obsahy(1)
Ji-won Lee (Dong-yeon Kwan) je intelektuálně průměrným středoškolákem, mladým a stále ještě naivním, očekávajícím od života velké věci, ne-li přímo zázraky. Že to jsou ale ty malé věci - ty drobnosti - které mu z života dělají tak krásný příběh plný lidských obrazů a každodenních zvratů, na to musí ještě přijít. Jenže dospět do takového bodu, nato nestačí jen několik málo pádů nebo životních proher, omylů a opětovných radostí z dosažených výher. Jeho snem je dráha profesionálního baseballisty. Sportovce s klubovým zázemím a lákavým finančním ohodnocením, renomé a velkým majetkem. Jenže to je sen každého mladíka, přesvědčujícího sebe sama, že právě on je tím vyvoleným. Ji-won je psychicky nestabilním, v jehož uzavřeném chování lze objevit skličující prvky afaziologie, díky nimž se vědomě distancuje sociálnímu prostředí a omezuje se jen na dosažení svého cíle - ať už reálného, či nedosažitelného. Ať už se ale snaží sebevíc, vždy je tu někdo lepší. Možná ale být tím nejlepším není to, co od života čekáme, protože někdy stačí pochopit, že ke štěstí, k radosti - k triviálnímu pocitu z úspěchu - stačí mít někoho, být s někým, komu na nás záleží a kdo o nás projevuje zájem a starost. A když Ji-won zjistí, že se jeho nesoustředěná mysl dokáže ve společnosti mladé hudebně nadané dívky Jeong-yeon Kim (Soo-ji Jeong) uklidnit jako rozčeřená vodní hladina, přestává snít a začíná hledat už jen ji. (Conspi)
(viac)Recenzie (1)
Tak obyčejné, ale přesto tak divně podmanivé a skličující současně. Jeden by si chtěl myslet, že vše skončí přesně tam, kde to začalo. A zatímco ústřední postava - jihokorejský mladík Dong-yeon Kwak - strhává veškerou pozornost na sebe sama, neboť on představuje ono absolutno celého příběhového konceptu, je to právě ten pocit z okolního prostředí, který jsem během sledování měl, že ten člověk tam vlastně vůbec nepatří, do toho předneseného světa, že je součástí něčeho úplně jiného, pozoruhodnějšího, ale o mnoho obyčejnějšího. ()
Galéria (4)
Fotka © KBS
