Dobré ráno, Vietnam

S filmem Dobré ráno, Vietname se v mé hlavě pojí tolik problémů, které ani netradiční nápad zobrazení vietnamské války z pohledu dídžeje v podání jindy mě vcelku oslovujícího Williamse nedokáže zastínit. Předně je pro mě záhadou, že postava žvanícího, meloucího moderátora může někomu připadat vtipná. Jeho žvanění je sice pohotové, ale jalové. Komedie pointy obvykle nestaví na postavách se smyslem pro humor, často právě naopak. Jeho postava, Cronauer, je neskutečně otravná. Nejenže ji hraje komik Williams, ona sama je komikem, ale ne povoláním, pořád! Člověk, co všechno, resp. prakticky všechno obrací v žert, je nesnesitelný. Film to ale nereflektuje, Cronauer je dobrými lidmi bezvýhradně milován. Je jen pár momentů, kdy se Cronauer vzepře tomuhle strašnému povahovému rysu. +++++ Dle distributora nabízí film "lidský příběh", dle Subjektiva "příběh tak lidský, že už v něm není prostor pro lidi." Sluníčkový Cronauer se snaží být na každého taaak hodný, nedomýšlí ale důsledky svých činů a film se jimi nijak nezabývá. Může tedy vesele zvyšovat morálku vojáků, kteří možná nevědí, zač bojují, balit vietnamskou dívenku, pochopit kluka z vietkongu a učit vietnamce anglické idiomy, včetně sprosťáren. Umožňuje vojákům zapomenout na útrapy války, takže si nikdy nemohou říci jako Rostov z Vojny a míru: "Proč já jsem sem vůbec chodil." Jednou se pokusí prolomit cenzuru, ale v dalším momentu už zase dělá vojákům radost a pozvedá morálku. Srovnejte jej s rozkladným Švejkem říkajícím: "Lidi nestřílejte, dyť tady jsou lidi." Cronauer se nesnaží věci pochopit, snaží se je obejmout a z filmu jako by vyplývalo, že je to tak vlastně správně. (12.09.2014)

Trochu jiný pohled na hrůzy Vietnamské války. Pohled očima člověka naplněného humorem, entuziasmem a láskou k druhým, kterou aplikuje přednostně a za jakýchkoli podmínek. Pohled o to více působivý a autentický, že i do duše takového člověka si válka nakonec prokouše svou jednosměrnou cestičku. Zahráno mistrně, natočeno zkušeně a napsáno tak, aby se na film mohli dívat s trochou benevolence i občané Vietnamu, s důrazem na přátelství, kterému by neměly bránit žádné jazykové bariéry nebo kulturní a rasové rozdíly. Ale plný počet udělit nemohu, bez Robina Williamse by totiž dobrá polovina humorných situací vyzněla jaksi vniveč.. 85% (29.05.2014)

Barry Levinson přináší jiný pohled na vietnamský konflikt, který ukazuje pohledem rozhlasového DJ. Absurditu a krutost této války Levinson zprostředkoval na výbornou aniž by se vypravil na bojiště, potěší i výborný výběr dobové muziky a Robin Williams zde skvěle ukázal komediální talent, který ho později proslavil, bohužel se nemohu zbavit dojmu jednotvárnosti a občasné nudy. (26.02.2010)

Tenhle film si rozhodně nezaslouží tak vysoké hodnocení. Nic na něm není. Disponuje úplně obyčejnou režií, netradičním pohledem na válečný konflikt a ukecaným Robinem Williamsem. Český dabing rozhodně nedokázal věrně zachytit improvizační schopnosti zesnulého herce. V původní verzi je zážitek odlišný. Jenže je zde ten problém s ukecaností, která přece jen je přehnaná. Pro našince je film úplně nevtipný. Nevím, jak to mají Američané, ale Williamsův kulometný projev, šklebení se, všelijaké pitvoření, to moc vtipu nepobralo. Tenhle film si dovedu představit jako dobrou divadelní hru. Jako film to nemá ty správné grády a ostré filmové náboje. Hudební složka oslní pamětníky. K těm se já neřadím. Robin Williams na vlnách armádního rozhlasu je svérázná figurka s originálním rozměrem. Wiliams uměl lidské charaktery ztvárnit. Jenže pozor, film má dvě hodiny a výplň až příliš řídkou na to, aby dokázala diváka válečným humorem nepolíbeného, spolehlivě neznudit. S tímhle dramatem jsem se spolehlivě míjel, i když snaha hlavního herce byla velmi urputná. 40% (28.07.2015)

V podstatě celá Vietnamská válka v kostce - naivní americký prosťáček přijde do Vietnamu, chvíli dost dobře baví sebe i všechny kolem, pak narazí na realitu, a rychle se spokojeně vrátí domů, zanechávaje za sebou něco málo mrtvých a menší kulturní obohacení místních domorodců (= umění nadávat a baseball). Přijít sedmnáct let po MASHi a rok po Četě s něčím takto relativně plytkým, tím Levinson s Williamsem prostě nemohli moc ohromit už tehdy, a zábavnější než sledovat celý film, by bylo jen poslouchat Williamsovy rádiové výstupy. To jediné jsou tu totiž opravdu vtipné. 6/10 (13.08.2014)