Benedetta

Nápaditý filmař Paul Verhoeven byl vždycky prasátko a dřevěná (dobře opracovaná) soška Panny Marie nabízí různé možnosti. V Hollywoodu zanechal několik skvostných kultů i chytrých satir a možná s vědomím, že se blíží všechna ta pološílená společenská hnutí, pláchnul do své domoviny. Když se do toho (kdekoliv) téměř pokaždé obul, divák plesal radostí. V Evropě hned zaujal Černou knihou a i jeho další kousky stojí za pozornost. Tentokrát třiaosmdesátiletý (!) tvůrce nabízí cynický příběh odehrávající se v 17. století v klášteře v Toskánsku, do kterého vstupuje dívenka, která pocítila, že má k Bohu blíže než ostatní. V dospělosti, kdy postupně vnímáme zkorumpovanost církevního řádu, se sblíží s nespoutanou Bartolomeou a Verhoeven rozpoutá nejen tuhle lesbickou provokaci. Boří divácké představy o jednotlivých postavách a jejich morálce. Černý humor mu i v pokročilém věku nechybí, jeho drama je vtahující, energické a přesvědčivé, znovu se nebojí „vysmívat“ velkým tématům. Navíc je to celé umocněné skvělými herci, ať už jde o odvážnou Daphne Patakiu nebo Virginii Efiru. Prostě žádná senilní historická báchorka… (07.12.2021)

Snáď iba Paul Verhoeven dokáže spracovať vo filme prvky sexuality, homosexuality a náboženstva, dať to dohromady a ponúknuť divákovi výtvor, ktorý neurazí a na ktorý sa veľmi dobre pozerá. Rovnako aj samotný príbeh zaujal. Na druhú stranu, u tohto režiséra som zvyknutý na onakvejšie diela, ktoré sa neboja ísť ešte do väčšej hĺbky. Napríklad Turks fruit. Ak ste sa namlsali týmto, rozhodne vyskúšajte turecké ovocie :) Nadpriemer. 75/100 (23.12.2023)

Verhoeven celou svou tvorbu zasvětil tomu, že do sakrálních (žánrových) světů navracel profánní (excesivně fyzické i emocionální) aspekty, které z nich byly vytlačeny předchozí tradicí. Jeho (snad jen prozatím) poslední film pak představuje skvostné završení této tendence, když po hollywoodských žánrech i národních historických milnících a lokálních společenských fenoménech obrátil svou pozornost k samotné církvi. "Benedetta" tak přináší jízlivě úsměvnou dekonstrukci církve jako pragmatického aparátu založeného na iluzi naděje. Stejně jako v předchozích filmech také tentokrát Verhoevenovo dílo nabízí zdánlivě jednorozměrnou podívanou. Ale za touto žánrově zcela funkční a pro mnohé pobuřující, zavilou i zábavnou povrchní vrstvou se jen o stupínek hlouběji nachází širé pole podnětných rovin. Pro někoho tak "Benedetta" zůstane cynickou či dokonce exploatační a objektivizující prasárničkou, ale pro jiné bude  mimo jiné důmyslným portrétem úžasně mnohoznačné titulní postavy. Skrze ni se osobní i organizovaná víra odhaluje jako nástroj institucionální i osobní moci a paradoxně v rámci určitého dějinného kontextu i možné emancipace, byť pouze ve smyslu kariérním a existenčním, ale příznačně nikoli co do osobní svobody. A také skrze vývoj hrdinky ukazuje, že spirituální jurodivost a tělesný orgasmus k sobě mají blíže, než si mnozí chtějí přiznat. (03.09.2021)

Na Benedettu jsem se poctivě nachystal svědomitým projetím filmografie holandského řezníka od roku 85, kdy natočil Maso a krev. Pokud by Benedetta měla být jeho posledním filmem, tak by to bylo více než symbolické, protože v morovém středověku to prakticky začlo a teď se i uzavřelo. Benedetta nese všechny charakteristické rysy mistrovy tvorby. Vyprávění je poutavé, erotično více než přítomné a samozřejmě rovnou takové, aby se o něm chvilku mluvilo a hned tak nezapomnělo a krev projistotu nesmí chybět taky. Neodhalil jsem úplně recept jak Verhoeven točí filmy, ale jeho kouzlem bude určitě velká dávka upřímnosti a "opravdovosti" scén. Co má být hnusné, je hnusné. Co má být krásné je krásné. Benedetta by mohla být víceméně povedenou rozlučkou. Proč by ne? 65% (02.02.2022)

Nic proti námětu, zpracování do velké míry upoutalo pozornost, ale trochu mi v tom chyběla syrovost, smrad a špína od Toma Tykwera, kterou uměl prodat v Parfému - Příběhu vraha a taky očividně chyběl odhadem asi dvojnásobek rozpočtu - podle IMDb je Benedetta za 24 mil. dolarů, Parfém stál toho času 60 mil. dolarů. A podle stejného zdroje si Benedetta nevydělala, Parfém ano. Nejsou si oba filmy příliš vzdálené, zejména, co se hlavních postav týče. A bylo fajn si dát po řadě hollywoodských produkcí pěknou francouzštinu. Co se týče vzruchu a protestů okolo uvedení, tak není o čem. Ano, puritáni žijí s klapkami na očích a nechtějí si ani připustit vyobrazení něčeho, co je v kontextu církevních hříchů jen kapka v moři a velmi uvěřitelná kapka. To bych hned mohl připomenout Spotlight, který ani nemusí do středověku, aby zalomcoval přesvědčením dokonalé čistoty nejen církve, ale celých komunit. Na Benedettu jsem vánočně navázal Kmotrem III, ten církev taky nešetřil. (26.12.2022)