Veža. Jasný deň.

Začátek vypadal velmi nadějně, když se však děj nikam neposouval, tak jsem pomalu ztrácela zájem nejen o postavy samotné, ale i o znepokojivou atmosféru plíživého napětí s náznaky těžko specifikovatelných děsů. Nehledě na podivnou závěrečnou desetiminutovku, kterou jsem skoro vůbec nepochopila, ovšem to je asi jen můj problém. Nicméně ta krajina rozcuchaná větrem, v níž se velká část filmu odehrávala, mě doslova uchvátila, poněvadž byla opravdu nádherná. (50%) (22.03.2022)

Film Věž. Jasný den hezky balancuje na hraně filmu o rodinných tajemstvích (a drobných peklech domácího krbu) a hororem. Atmosféra plíživého zla je tady opravdu hodně povedená, problém jenom je, že těch náznaků, které by divákovi daly do ruky interpretační klíč k roli postavy Kaji, je velmi málo. Oproti tomu oceňuji drobné narážky, které režisérka divákovi podsouvá (povšimněte si např. že Kajina dcera dostává jako dárek k přijímání knihu s titulem Trickster). Konec filmu je natolik zvláštní, až mě napadá, jestli to vlastně není míněno jako alegorie současného stavu polské společnosti, která (většinově) následuje slepě silného vůdce. Celkově jde o poněkud nevybalancovaný snímek, ale jako debut (v žánru, který je pro střední Evropu netypický) je to velmi slibné. (06.08.2018)

Je o mě všeobecně známo, že nemusím jednoduché relaxačky, naopak mě baví filmy, které by někdo možná zařadil do kategorie "makačka na bednu". Nevím, jestli to bylo mým rozpoložením nebo byly náznaky příliš mírné, postupem jsem se ztrácela v ději a tím opadal i můj zájem. Třeba někdy jindy v jiné dimenzi ...? (25.11.2021)

Upřímně, nechápu, co mi tím režisérka chtěla říct a obávám se, že to pořádně nevěděla ani ona sama. Psychologický ten film fakt není - o postavách víme strašně málo a když už se jejich charaktery po hodině a půl někam trochu posunou, přijde totálně mindfuck závěr, po kterém má člověk pocit, že sleduje úplně jiný film. V souvislosti s tím závěrem by se sem spíš hodil žánr mysteriózní, který i celý film vystihuje líp. Většinu času sledujeme Kaju, která na 6 let zmizela bůhvíkam (btw není řečeno kam, dokonce ani není naznačeno, kde mohla celou tu dobu být), divně se chová a přijela za rodinou za účelem prvního přijímání své biologické dcery, která si ji ale kvůli jejímu zmizení nejspíš nepamatuje. A ani Kajina sestra, Mula, a ani nikdo jiný z rodiny, nechce, aby si na svoji pravou matku vzpomněla. Tohle by mohla být slušná zápletka na pořádné drama, jenže tenhle film se nikam neposouvá, nic neodhaluje, jen dává pár droboučkých náznaků, ze kterých člověk něco pevného nespojí i kdyby se hodně snažil. Za (skoro) dvě hodiny se toho stane dost málo, holka na to svaté přijímání nechce, Mula má ze své sestry strach, ale nakonec se - bůhvíproč a bůhvíjak - smíří, proběhne svaté přijímání, slaví se a pak přijde ten mindfuck na konci, co to posune do úplně jiného žánru. A fakt netuším, jestli jsem ho dobře pochopil. Jakože po smrti nic není a všichni budeme donekonečna bloudit? A Mula přijela proto, aby to ukázala všem ostatním a zbavila je falešných křetanských nadějí? Fakt netuším, na to tam nejsou skoro žádná vodítka. Přitom by mohla být, kdyby to nebylo vycpané tolika vatoidními scénami a scénář by byl líp promyšlený. Přitom prvotní námět není špatný, nějaká atmosféra tam je, herecké výkony nejsou špatné a závěr je dobrý i filmařsky (fakt nemusím tu kameru ve stylu Dogmy 95, nevidím na ní nic uměleckého, bohužel je takhle natočena většina filmu, kromě závěru). Rád jsem to viděl, ale ten film prostě nefunguje jak má. Nic nepředá, nic neřekne, nic nenaznačí a krom šoku ze závěru nic nezanechá. 2* (10.11.2020)

Filmy, při kterých by se vám mělo hulit z bedny ve snaze pochopit, uchopit můžu. Tenhle kousek od severních sousedů se vás snaží plíživě znepokojovat nad jednou rodinkou polského venkova. Členem je i osoba o které víme pouze to, že je biologickou matkou dívky, kterou vychovává její sestra. Gradující schíza, podporující pár ne zcela vysvětlitelných momentů hraje s divákem slušnou psychologickou hru. Film, který se jakoby nikam neposouvá se v závěru posune do nevysvětlitelna. (21.11.2023)