Zrodila sa Astrid

Vítám každý životopsiný film, který nejde tou nejvyšlapanější cestou a tenhle to naplnil aspoň tím, že ukázal pouze část autorčina života, její dětství/mládí, ještě před tím než začala opravdu psát. Popravdě, kdyby to nebylo o známé spisovatelce, mohl to klidně být i film zobrazující předválečnou tvrdou dobu na švédském venkově. Nic víc se asi napsat nedá, kromě toho, že si Astrid hned zkraje hodně pomotala život, ale dokázala se s tím velmi statečně poprat, s pomocí vcelku chápavé rodiny (na tu dobu a poměry) i se štěstím na lidi kolem sebe (pečovatelka Marie a nový šéf). SHRNUTÍ: Samostatnost bylo spisovatelčino velké téma a jak je vidět, musela se ji naučit už hodně brzy. (27.03.2023)

Dejovo zamerané iba na ťažké začiatky a osobné starosti spojené s materstvom tejto veľkej spisovateľky, ktorá svojimi knižkami spríjemnila aj moje detstvo... klobúk dole pred ňou. Preto ani neviem, či sa sem hodí nálepka "životopisný", keďže tu divák dostane informácie iba z úzkeho vekového profilu života (zhruba od 16 do 30 rokov). To ešte ani Lindgrenová nebola. Mňa by však skôr zaujímal prierez jej tvorbou, ako sa rodili jej nápady, ako písala knižky, kde čerpala námet.... O tomto sa tu divák nedozvie ani slovo, čo sa mi zdá veľká škoda. Slabší nadpriemer. 70/100 (04.03.2019)

Zklamání. Na první dobrou bych řekl, že Astrid Lindgrenová je zajímavá postava, která si zaslouží životopisný film a vlastně jsem se tu dozvěděl akorát to, že když se jí narodil syn, tak že to měla v hlavě pomotaný a chvíli trvalo, než si zvykla na to, že je matka. Skoro bych řekl, že to je takový vzorový feministický námět ze života Astrid Lindgrenové, ale prakticky to bylo dost o ničem. (23.06.2021)

Než se zrodila Astrid Lindgrenová žila, byla ve švédském městečku Vimmerby jedna mladá zprvu copatá dívka Astrid Ericssonová. Osud, jak se z tohoto životopisného snímku  dozvídáme,  ji nachystal dosti nelehký start do dospělosti v podobě těhotenství s ženatým kolegou z místních novin a následného odloučení od porozeného synka, kterého musela nechat u pěstounky v Kodani. To, jak to celé nakonec zvládla, je jistě hodno ocenění a obdivu. Samotný film lze též v zásadě ocenit, protože ten prvopočátek spisovatelské dráhy autorky knih jako Děti z Bullerbynu či Pipi dlouhá punčocha jistě stojí za to vyprávět. Způsob vyprávění je přitom v zásadě klasický: Stará Astrid Lindgrenová si čte různé gratulace od dětských čtenářů svých knih a u toho vzpomíná na své mládí. Různé citace z těchto dopisů pak oživují i další průběh filmu, patrně asi proto, aby divák blíže seznámený s její četbou chápal, jak tyto některé příběhy z jejích knih souvisí s jejím těžkým osobním životem. Mě osobně v tomto směru zaujalo to, že svému synkovi říkala Lase, tedy stejně, jak se jmenuje jedna z klučičích postav již zmiňovaných Dětí z Bullerbynu. Každopádně se mi snímek celkově poměrně líbil a díky němu mi je tato věhlasná autorka dětských knih hned bližší. (05.11.2022)

Docela síla, člověk by po vzoru většiny životopisných filmů čekal něco ve stylu- napsala Pippi Dlouhou Punčochu a vydalo se jí 20mil. knížek a žila šťastně až do smrti, a ehle ono je to ještě před slavnou kariérou a je to tak seversky chladné až těžce depresivní, že to fakt stojí za to. Začátek sice trochu nuda, na druhou stranu film se snaží být nepředvídatelný a hlavně se zaměřuje na vztah k jejímu synovi Lassemu, který ji prvně jako matku odmítá...Moc silný film...90% (11.11.2020)