Utøya, 22. júla

Vynikajúca expozícia, ktorá napína a napína, kedy to už dojde a aké peklo nastane. Prvých 10 minút tohoto pekla je skutočné peklo a očakával som, ako bude stupňované a čím ma dokáže prekvapiť vývin situácie. Lenže až do konca hlavná hrdinka s občasnými spolusediacimi, spoluležiacimi a spoluutekajúcimi väčšinou leží a sedí a rozpráva sa s ďalšími ľuďmi v šoku. Film tak nijak negraduje, pričom nám Poppe jasne naznačuje, že motiváciou dievčaťa je nájsť sestru. Ale príde len k ďalšiemu vysedávaniu s ostatnými a dialógom občas ako z maturitného večierku. Nakoniec film pôsobí najlepšie ako upútavký na Greengrassov plnohodnotne filmový príspevok k téme, aspoň v to dúfame. No a záver je podľa mňa slušný podraz na diváka. Film rozhodne nebudem hodnotiť podľa aktuálnosti témy, pretože si myslím, že si táto udalosť zaslúži informatívnejšie bohatšie spracovanie. Kombinácia príprava-realizácia-vyšetrovanie-súd by mi sadla viac. (16.09.2018)

Považuju za problém, že není moc velký rozdíl mezi tím o tomhle filmu slyše a pak ho vidět - jeho zhlédnutí nepřidává nic k vědomí, že tento koncept existuje a byl realizován, ale v rámci toho nevychází z očekávání, spíš je upřímně řečeno ani nedorovnává, protože "žánrové" berličky narušují dost často tu úpěnlivě budovanou autenticitu. (01.09.2018)

Film sa nepokúša nič vysvetliť. nie je v ňom tipická dejová stavba- chýba záver a meno útočníka a mimo 1 vety ani jeho motivácia sa vôbec nezmieňujú. Možno tým pán režisér chcel poukázať na nezmyselnosť podobných činov, neviem. Čo je skoro isté, je že americký remake bude lepší ako tento film, lebo on nepochybne bude viac pracovať s emóciami divákov. Toto mi prišlo ako čistý a morbídny voyerizmus. Do kina sa na to neoplatí chodiť. (19.09.2018)

Důkladná lekce v laciném vypravěčském nátlaku na diváka. Věřím tomu, že pokud je sledující výrazně citlivé povahy, tak ho to skolí, a nemohu tomu upřít minimálně důrazné zobrazení zdánlivé nekonečnosti 72 minut hrůzy - to je ale možná způsobeno spíše tím, že je koncept filmu totálně nudný a řada pasáží nekonečných hlavně pro diváka. Takhle silné a objemné téma bylo přetaveno do plochého vyprávění bez argumentu, které se snaží publikum pouze vyčerpat a nepodněcovat v něm žádné interpretace ani zvědavost. Mnohdy je to díky zvolené formě správně autentické a mrazivé, ale většinou jen zdlouhavé, povrchní a nezajímavé - a to je u takového námětu prostě hrozně špatně. 22 July Paula Greengraase je daleko intenzivnějším zážitkem, neboť se svéhlavě nesoustředí jen na efekt a nebojí se zasadit celé události, včetně utrpení nevinných obětí (pro nějž nemohu nalézt dostatečně lítostivá slova) do značně naléhavějšího a vyzývavě argumentačního kontextu (a ne, film neobhájí ani námitka, že má jít jen o syrový popis drastických událostí na ostrově - i takový popis přece potřebuje osobitě komunikovat s divákem a nenechávat ho půlku dění odzívat). 50% (22.04.2020)

Co se stalo je smutné a tragické, to je věc, co bych chtel zmínit především. Ale z hlediska filmu jsem byl zklamaný. Schovávající lidi v lese nebo za skálou.. atmosféra dobrá, ten strach a obava přežít je jediné co diváka dokáže chytnout, ale jinak to dobrý film moc není. Kdyz to srovnám s filmem hotel Mumbai, tak se to vůbec nedá srovnávat. Vic než 3* dát nemohu. Ty 3 hvězdy za tu atmosféru, která nebyla špatná a i přes to, co jsem psal, tak me atmosféra, strach a obava ve filmu vtáhla a soucítil jsem s přeživšími a to film zachránilo. Ale i tak jsem čekal od tohoto snímku víc. (01.04.2020)