Kapsy plné dynamitu
Giù la testa
A Fistful of Dynamite
A Fistful of Dynamite
Réžia:
Sergio LeoneKamera:
Giuseppe RuzzoliniHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
James Coburn, Rod Steiger, Rik Battaglia, Antoine Saint-John, David Warbeck, Corrado Solari, Romolo Valli, Franco Graziosi, Rosita Torosh, Giulio Battiferri (viac)Obsahy(1)
Nenosí kolty a své nepřátele kosí účinnějším způsobem... Juan Miranda je chladnokrevný zloděj a šéf početné rodiny, která se živí okrádáním náhodných pocestných a přepadáním dostavníků. V době, kdy kolem něho doslova „vře“ mexická revoluce, zajímá se jen o to, jak rychle naplnit vlastní žaludek. Zlomyslná náhoda mu jednoho dne postaví do cesty muže, s jakým se ve svém životě ještě nikdy nesetkal: John H. Mallory jezdí na motocyklu, z ničeho a nikoho nemá strach, přímo ďábelským způsobem zachází s dynamitem a dělá jen to, co chce. Na rozdíl od všech členů své tlupy Miranda rázem pochopí, že to je ten správný člověk, který mu může pomoci splnit dlouholetý sen. Tím není nic jiného než vykradení velké banky v městě Mesa Verde. A tak se pokusí Johna H. Malloryho pro svůj záměr získat. Ten však má naprosto odlišné plány, o nichž ale příliš nemluví. Přesto se cesty obou rozdílně uvažujících mužů spojí… Western natočil producent a režisér italského původu Sergio Leone, který se proslavil tím, že na jedné straně bořil zaběhnutá schémata žánru (ve filmech Pro pár dolarů, Pro hrst dolarů navíc, Tenkrát na Západě), aby jim současně vrátil původní jednoduchost a humor. Také v tomto příběhu, v němž revoluce v Mexiku a motivy terorismu mají důležité místo, rozhodně nechybí drsnost, neotřelý pohled na westernové postavy, prvky nadsázky i černě laděná komika. Hudbu napsal známý skladatel Ennio Morricone. Postavu svérázného a nevypočitatelného Johna H. Malloryho ztvárnil James Coburn (Sedm statečných, Náš muž Flint), úlohu živočišného Juana Mirandy vytvořil Rod Steiger (Zastavárník, V žáru noci, Takhle se s dámou nejedná). (Česká televize)
(viac)Recenzie (231)
Sergio Leone začínal jako béčkař a béčkařem, ovšem v tom nejlepším smyslu slova, zůstal prakticky až do konce své kariéry, snad s výjimkou jeho nejslavnějšího filmu Tenkrát v Americe. Béčkařem myslím v tomhle smyslu režiséra, který pracuje s omezeným rozpočtem a tomu přizpůsobuje svoji práci. Navíc režiséra, který nenatáčí s primární potřebou získat nějaký ten festivalový vavřín a myslí především na diváky. Leone pracuje s typickými žánrovými rekvizitami a typickými modelovými situacemi, ale používá je po svém. Inovuje a především posouvá film z jednoduchého schématu souboje pistolníků do společenského konfliktu země zmítané sociální nespravedlností a občanskou válkou. Leone patřil k italské levici, která v 70. letech v italském filmu drtivě převládala. Už v první scéně z dostavníku detailní záběry kamery na cynické zbohatlíky, jejich ústa nacpaná jídlem, arogantní gesta a zejména jejich povýšenecké dialogy dávají znát, na čí straně jsou jeho sympatie. Film je jednak o vznikajícím přátelství dvou povahově i původem naprosto rozdílných mužů, jednak o snaze nastolit spravedlivější společnost v zemi ovládané diktaturou a zvůlí. Béčkové kořeny Leoneho umožňují, aby svůj film odlehčoval humornou nadsázkou a řadou dobrodružných prvků, které pomáhají prodat téma co nejširší skupině filmových diváků. I přes velmi dobré řemeslo film není dokonalý a do puntíku promyšlený, některé dost zásadní momenty Leone neřeší a pokulhává logika děje, např. je s podivem, že se oba hrdinové dokážou dostat do přísně střeženého vojenského transportu, který převáží do bezpečí šéfa provincie i s jeho pokladnou. Nebo jiná situace když zuří urputná bitva a oba hrdinové se ocitnou tváří v tvář svému úhlavnímu nepříteli, v ten moment bitva zázrakem utichne, to si nejspíš chlapci dali cigáro a kafe, a když westernová konfrontace skončí, bitva začne znovu v plné parádě. Pro fanouška vojenské historie je taky úžasné, jak Leone vyřešil otázku uniforem a vojenské výzbroje. Převzal jednoduše vybavení italské armády z 2. světové a šoupnul ho do svého filmu. Leone se sice nezmiňuje o přesném datu, do kterého svůj příběh zasazuje, ale z logiky viděného je jasné, že se odehrává na přelomu let 1913-1914 za vlády diktátora Huerty už proto, že v polovině roku 1914 přestala mexická federální armáda úplně existovat. Tehdy pochopitelně mexická armáda nebyla motorizovaná a už vůbec neměla obrněné vozy. Po herecké stránce výborné, celkem logicky excelují James Coburn a Rod Steiger v hlavních rolích. Celkový dojem: 85 %. ()
Revolution means confusion.. Otec tisíce synů Steiger je de facto Tuco, terorista IRA Coburn zase Blonďák. Krásnoočko sice chybí, ale kdo nebo spíše co je tady za zlého, je myslím jasné. Motiv pragmatického spojenectví (tady se měnící dokonce i na přátelství) zůstal zachován, Leoneho nezaměnitelný rukopis přinese spoustu pamětihodných scén, nechybí ani Morriconeho protentokrát velmi rozpustilé tóny (shon, shon, shon). Postupem času se z toho stává i žaloba dopadů revoluce na délku lidského života a zjizvenost svědomí jejich aktérů a jako v nějakém reverzním Pygmalionu zde jednoduchý Mexičan něco naučí o životě chytrého Ira. Do toho výbuchy, kulometná palba, popravy u zdí či ve speciálních jámách a je tu víc tuhých než ve Starship Troopers (server Moviebodycounts dokonce řadí Pro hrst dynamitu na 7.místo v žebříčku filmů s nejvyšším počtem mrtvých).. ()
Sergio Leone snad ani není schopen natočit špatný western. Vlastně jak by taky mohl, když ho lze právem nazývat jednou z legend tohoto žánru. Má na to nezpočet důkazů včetně tohoto filmu. Paráda... ()
Popri vsetkych tych slavnych Leoneho filmoch sa na tento kusok akosi zabuda. A to veru nepravom. A Fistful of Dynamite je Leone vo svojej plnej sile, tak ako ho pozname z filmov ako Dobry, zly skaredy, alebo Vtedy v amerike. Nenapodobitelne ustredne duo antihrdinov (James Coburn tu ma jedno z najposobivejsich nastupov hrdinu na scenu v dejinach kinematografie), poetika za zvukov Morriconeho lubivej hudby ktora vhana slzy do oci a osudovy epicky pribeh podporeny monstroznou vypravou. Fanuskovia westernov (a predovsetkym fanuskovia Leoneho), ktori tento kusok nevideli, prichadzaju o skutocnu perlu zanru. Sam som tento film dlho prehliadal a mam skutocnu radost, ze sa mi (stastnou nahodou) dostal do ruk. (10/10) ()
Takový asi nejujetější western Sergia Leoneho. Již první záběry filmu, cesta dostavníkem a přepadení nám dávají vědět že půjde o nevšední zážitek. Seznámení hlavních hrdinů je velice zajímavé a dynamické a pak už se rozvíjí napínavý příběh o přepadení banky a touze splnit si svůj sen. Sergio Leone do tohoto snímku přimíchal nejvíce politických událostí, oproti svým ostatním filmům. Hudba Ennia Morriconneho je opět skvělá a má více různorodých motivů, než kdy jindy. Je sice trochu jiná než u "Dolarovek" nebo "Tenkrát na Západě", ale tenhle western je taky trochu jiný. Dává větší důraz na dobrodružství, oproti soubojům tváří v tvář. Rod Steiger a James Coburn odvedli velmi dobré herectví a jejich postavy jsou sice trochu podobné, ale na druhou stranu i velice odlišné od předchozích Leoneových hrdinů. "Kapsy plné dynamitu" sice jedou ve svých kolejejích (motorka, dynamit, tank, kulomet), avšak Sergio v nich použil i některé prvky ze svých předchozích snímků a některé působí zase jako předzvěst "Tenkrát v Americe" (např. touha splnit si svůj sen). Poslední western Sergia Leoneho (a předposlední film) je velice zajímavý a atraktivní a v ničem nezaostává za jeho ostatními snímky. ()
Mravce, pobiehajúce po kôre stromu v neustálom pracovnom nasadení, náhle zmätie silný prúd mužského moču. Z tiel drobných živočíchov sa stávajú topiace sa škvarky v žltej spenenej vlne. Úvodná scénka, spolu s Maovým citátom o revolúcii ako akte násilia predznamenávajú ďalší dej. Životy hrdinov sa totiž prepletú s práve prebiehajúcimi revolučnými bojmi v Mexiku. Chaotickú situáciu chcú využiť čisto zištne pre vlastné obohatenie sa, ale vlna revolúcie ich mohutným prúdom strhne, podobne ako šťanka bezbranných mravčekov v úvode. Drsný humor je prekladaný smutným divadlom popráv nevinných na jednej či druhej strane. Nad touto biedou sveta sa pohybujú hlavní hrdinovia – silné osobnosti vybavené schopnosťou prežiť a vôľou zvoliť si svoj koniec. Sústredenie kamery na detaily tvárí, pohľady doširoka roztvorených očí, bradaté a spotené telá, množstvo mŕtvych, vlak ako hýbateľ deja, hrdina s predmetom, ktorý mu zaručuje bezpečnosť (v tomto prípade skúmavka s nebezpečnou výbušninou) : to všetko sú overené známky režijného rukopisu Sergia Leoneho. V tomto svete nemajú miesto ušľachtilé myšlienky idealistických anarchistov, ba ani existencia rodového klanu, ako záruk prežitia. Strata ideálov, či rodiny totiž vedie aj silné individuality, schopné vzdorovať nalinkovanému osudu, veľmi často k opusteniu seba samého a ponechaniu života silám fatálneho behu. V tom najlepšom prípade môže ostať v hlave nepochopiteľný otáznik nad všetkým, čo sa práve prihodilo, ako základ celoživotnej skepsy k akýmkoľvek spoločenským hodnotám. ()
Šílený western Sergia Leoneho (jestli jde tato dobrodružná podívaná westernem nazývat). Leone se nezapře v žádných z jeho klasických dlouhých záběrů a jeho styl o špinavých zpocených chlapech ze Západu, dává hned od začátku tušit (močící muž), kdo sedí v režisérském křesle a na co se máme připravit. Výborný James Coburn a především Rod Steiger, který se zde opravdu vyznamenal. S nejlepšími filmy tohoto italského génia nesrovnatelné, ale určitě působivé a stojící za zhlédnutí. ()
Jen o chloupek horší než Leoneho nejlepší kusy a (distributory i diváky) neprávem opomíjený klenot. Tyhle kapsy jsou kromě dynamitu plné především nezapomenutelných scén (úvod v dostavníku, banka v Mesa Verde, most, jeskyně, dechberoucí flashbacky), napětí i typického humoru, a precizní režie jednoho mistra spolu s hudbou mistra dalšího a sehranými Steigerem a Coburnem z nich dělají perfektní podívanou. Při některých monumentálních záběrech a davových scénách si člověk řekne, jak skvěle by asi vypadal Leoneho Leningrad, kdyby vznikl. ()
Tak vďaka odvysielaniu na tv Barandov som konečne zmazal svoj veľký rest, pretože tento Leoneho western je dosť nedostupný. Už v úvode ma dosť rozčuľovali zbytočne rýchle a hlboké prestrihy na oči, zuby a ústa, ale potom sa to už iba zlepšovalo. Komediálne ladený western síce nieje to najlepšie od Leoneho, ale jeho rukopis je čitateľný. Pochvalu si zaslúžia veľké davové scény a explózie, najmä vlaku v závere. Z dvojice Coburn-Steiger, mi bol Steiger podstatne sympatickejší, ale na to, že som videl rozšírenú verziu mi prišlo zvláštne, že sa divák o minulosti hlavných postáv veľa nedozvie. Rozšírená verzia vlastne príbehu ani postavám vôbec nepomohla, iba ho zbytočne natiahla. Filmu i atmosfére výborne pomáha Morriconeho hudba. S dlhými filmami S. Leoneho nemám problém, zvlášť, ak všetko klape ako má. Tento western, ale nieje úplne bez chýb, miestami sa to vážne vlieklo, preto si myslím, že kratšia verzia by filmu i mne sedela viac. Slabšie štyri. 70%. ()
Nemá to tak ideálne vyladené tempo ako najlepšie Leonovky a tie minimálne štyri falošné konce tiež nepotešili, no inak je to skvelé. Epické, vtipné, strhujúce a v mnohých momentoch až mrazivé. A Morricone opäť raz hviezdi. 9/10 ()
Nesedlo mě to, strašně jsem se ve flashbacích ztrácel. Začlo to poměrně zajímavě, ale hlavní postavy mě zase tolik k srdci nepřirostly a téma Mexické revoluce mě nechává zcela chladným. Navíc obsazení hlavních rolí pro mě postrádalo ten správný tahák. Coburn film táhnout nedokáže a Rob Steiger? S tím jménem jsem se poprvé seznámil až tady. Pro mě bezejmenný western. A po 4 skvělých kouscích, Sergio Leone poprvé šel s kvalitou dolů. 60% ()
Geniální western plný krve a střílení tak, jak to má být.... originální způsob odstraňování nepřátel dynamitem, kterého má James plné kapsy a šílený vrahounek v podání Roda dělají neobyčejnou podívanou podpořenou ještě skvělou hudbou Mistra "M"... ()
Pro mě nuda, u které jsem se občas pousmál, chvílemi ji sledoval se zaujetím, ale po většinu času se nudil tlačil čas dopředu, aby to už proboha skončilo. Nelze nic vytknout režijnímu stylu Leoneho, hudbě Morriconeho (ačkoliv zde mě nějak neoslovila), ani hereckým výkonům, ale dějově mi Kapsy plné dynamitu moc nesedly. ()
Tenhle kousek jsem viděl z Leoneho filmografie až jako poslední. Bál jsem se ho a po jeho shlédnutí plně chápu rozporuplné hodnocení ostatních. Ale stejně je to Leone a i divný a ukecaný Leone je vždy o několik řádů lepší než kdokoliv jiný. A Kapsy plné dynamitu jsou dokonalým přemostěním mezi Hodným, zlým a ošklivým .. následným Tenkrát na Západě .. a závěrečným Tenkrát v Americe. Svědomí Ameriky dokonáno jest. ----- ( a moc rád bych viděl původní 160minutovou verzi). A ano mělo to až moc vrcholů. ()
Je škoda, že mexické revoluci vím kulový, protože mám silný podezření, že s aspoň minimální znalostí historických souvislostí bych šel asi na plnej. I tak je ale Fistful Dynamite pozoruhodný snímek, protože při znalosti dřívějších Leoneho westernů budete překvapeni měrou svéráznosti tohoto, přičemž to stejné platí i o hudbě maestra Morriconeho. Ač Leone nejde až do takového kontrastu taškařice vs. citová zdímačka jako třeba Benigni, fakt jsem si na La Vita è bella vzpomněl a postavě Juana jsem se o srdce smál. Dá se doporučit! 85% ()
Western, ktorý vlastne ani nie je tak celkom westernom. Príbeh Juana a Johna, ktorých zviedla do hromady náhoda, sa celý nesie v duchu mexickej revolúcie. Úvod ešte ušiel, ale potom sa udalosti a dejová linka vydali smerom, ktorý až tak moc nemusím, na mňa tam bolo až príliš veľa politikárčenia. 150 minútová uťahaná verzia ma už ku koncu teda začínala riadne otravovať. Jedinou záchranou pred totálnou nudou sa stala charizma J. Coburna a pár svetlejších, klasický western pripomínajúcich chvíľ. Zatiaľ môj najslabší Leone, pričom hudobne ma neoslovil ani velikán E. Morricone. 60/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. ()
Vykon Roda Steigera je opravdu fenomenalni. Film neni skutecne nijak zvlast konzistentni, ale i tak je Leoneho vypraveni a opet vice nez uzasne. ()
Nejdříve jsem měl pocit, že sleduji další mistrův westernový počin, i když z o něco pozdějších dob; detaily očí a žvýkajících úst, většinou se zoomovým nájezdem. Ale potom se z filmu stala téměř komedie ve stylu Spencer / Hill a než jsem se rozkoukal, díval jsem se opět na něco jiného - na drama o revoluci. A takovéhle přesuny nemám rád. Navíc se mi tento kousek zdál poměrně nudný. ()
Jediný Leoneho western, který nepovažuji za naprosto vynikající, ale "pouze" za velmi dobrý. Na dvouapůlhodinový film se tam toho zas až tak moc nestane (ve srovnaní například s dějově nabušeným stominutovým PRO HRST DOLARŮ), silných scén je poskrovnu (vymazlená sekvence přepadení v úvodu, střelba na most, Juanův monolog o revoluci... a dál už skoro nic!) a tempo a spád jsou velmi pozvolné (první hodina by se dala shrnout do dvou krátkých vět). Poutavě vyprávět a skvěle vykreslovat nejednoznačné ústřední postavy (hlavně Steigerův Juan je výborná role, byť by se do ní asi přeci jen o něco lépe hodil Eli Wallach) zvládá Leone se suverenitou jemu vlastní i zde, ale celek mi zkrátka nepřipadá natolik působivý jako v případě jeho předešlých čtyř veleděl. Btw flashbacky tentokrát nic moc (srovnání s TENKRÁT NA ZÁPADĚ rozhodně nesnesou, především z hlediska emocionálního účinku) a ani Morriconeho hudba, přestože stále nesmírně osobitá a chvílemi naprosto "vhodně" použitá, mi nepřišla úplně dokonalá... 75 % ()
Každý žánr má víceméně jednoho stěžejního tvůrce, který daný žánr proslavil nejvíce. Co se týče westernů toto prvenství pravděpodobně patří Sergiu Leonovovi, jelikož 5 z jeho 8 filmů spadá do žánru westernu a tituly jako kompletní Dolarová trilogie (Pro hrst dolarů, Pro pár dolarů navíc, Hodný, zlý a ošklivý) a Tenkrát na Západě patří mezi vzorové filmy tohoto žánru. Krom těchto zmíněných 4 filmů je tu ale ještě jeden western Sergia Leoneho- Ten, který je tak trochu neprávem zapadlý právě ve stínu svých slavnějších bratříčků a kterým Sergio Leone definitivně udělal pápá westernovému žánru. Je to titul Kapsy plné dynamitu Na Kapsách plných dynamitů Leone pracoval už během finišování Tenkrát na Západě a společně s Tenkrát na Západě a pozdějším Tenkrát v Americe patří Kapsy plné dynamitu do neoficiální Americké trilogie (původní název filmu měl dokonce být Tenkrát za revoluce!) ve které se Leone chtěl zaměřit na zásadní momenty vývoje Ameriky. Leone poté sice Kapsy plné dynamitu napsal a měl je produkovat, režírovat ovšem tentokrát nechtěl. Leoneovi se zde podařilo naprosto věrohodně vybudovat přátelství mezi dvěma zcela odlišnými lidmi, kteří jsou zdánlivě odsouzeni k vzájemnému se zničení, osud to ale ve finále chce jinak. Zatímco Juan Miranda je očividně bídák od kosti, John Mallory má ve finále velmi dobré úmysly a i když se nejdříve snaží Miranda využít Malloryho vzhledem k jeho vyhlášenosti v kategorii teroristů a využít ho ke svému snu o vykradení banky, karta se rychle obrátí. Juan se tak proti své vůly stane hrdinou revoluce, časem se v něm ale přece jen začne probouzet jeho světla schránka a především zde skutečně dochází k pečlivě věrohodně budovanému přátelství, ale ne zas takovému aby zavánělo homoerotikou. Jednoduše proslulý Leoneho balanc. I zde se nezapře Leoneho autorský perfekcionistický rukopis, kde se opět jede na celky, dlouhé protáhlé a především vizuálně úchvatné záběry a především je tu opět naprosto bravurně nastavovaná atmosféra díky, které se pozná, že už má skutečně divák zkušenost s někým, kdo si westernový žánr ošahal. Kapsy plné dynamitu jsou ve finále i přes své dobové zasazení možná trochu odlehčenější než zbytek Leoneovy tvorby i přes to, že ani zde nechybí naprosto vážné a drsné momenty. Zároveň mají co se týče výpravy možná Kapsy plné dynamitu větší měřítko než ostatní Leoneho westerny (nejlépe se to srovnává s Hodný, zlý a ošklivý), přece jen jsme ale už zvyklí na to, že Leoneovi stačí víceméně malé měřítko a přesto dokáže diváka dostat do kolen. Kapsy plné dynamitu jsou tak sice větší, výpravnější a do jisté míry akčnější (co se týče Mexické revoluce se zde dostaneme i do bitevních řad), Leone ale překvapivě dokázal ještě větší představení předtím s menším měřítkem. Nic to ale nemění na tom, že jsou Kapsy plné dynamitu bezpochyb velkou epickou výpravnou záležitostí. Zároveň mají Kapsy plné dynamitu oproti předchozím Leoneho westernům menší tempová zaškobrtnutí, což je věc na kterou od Leoneho nejsme zvyklí (Hodný, zlý a ošklivý má 166 minut, zatím poslední Final Cut Tenkrát v Americe 240 minut a čtyři hodiny nikdy neutekli tak rychle!) a je to překvapivé. Ten film se kdovíjak neloudá, jako jedinému v rámci Leoneho tvorby by mu ale možná prospěl menší výstřih pár momentů. I po stránce vizuálu jde ale opět o překrásný Leoneho film a s kameramanem Giuseppem Ruzzolinim si vizuální stránku klasicky pohlídal. U Leoneho filmů jinak nesmí chybět Ennio Morricone a jeho další famózní soundtrack, který se opět nádherně poslouchá. I tohle dělá z Kapes plných dynamitů něco víc než pouhou fajn věc a jde o další velmi povedenou westernovou klasiku, která jen nedosahuje vrcholu. Leone se možná nerozloučil nejlepším westernem, zato ale rozhodně v nejlepší formě. Bravurní dobrodružná jízda s povedenou hlavní dvojicí a symbolická tečka za Leoneho westerny v definitivně posledním období Divokého Stojím si za tím, že šlo z toho všeho ať už po stránce emocí nebo zimomrávek ještě o kus víc, přesto jsou ale Kapsy plné dynamitu důkazem, že Leone snad opravdu v životě nenatočil špatný ba alespoň průměrný film. A i to z něj dělá jednoho z nejvýznamnějších filmařů historie kinematografie..... () (menej) (viac)