Leto

Dvě lesbický intelektuálky z Paříže, které se přesunou na venkov na statek. Dobovka s rokem 1971 s dobrým vizuálem, technicky kvalitní a docela to i zaujme, ale mám pocit, že kdyby takový film přišel o dvacet let dřív, tak by to byla asi provokativní bomba, nicméně v roce 2015 je to jen jedno z mnoha s tématem holčičí lásky. (14.08.2022)

Ze začátku to bylo takové trošku přitažené za vlasy, ty feministické nápady, protesty, písně a k tomu spousta kouře. I ten počátek vzplanutí působil tak trochu násilně. Ale pak se to pozvolna začalo lámat; věci začaly být uvěřitelnější, scény reálnější, problémy opravdovější. Tyhle příběhy jen těžko hledají šťastné konce, zvlášť když se odehrávají v době před čtyřiceti lety. Nelze neocenit autentičnost pubického i axilárního ochlupení a spíše charismatické než klasicky krásné hlavní hrdinky. Zpočátku nudnější, ale nakonec velmi zajímavý, vtahující a lehce dojemný závěr letošního Febiofestu. [80%; 2016-03-22 Febiofest Cinestar Nový Smíchov] (22.03.2016)

Možná to jde i poznat z toho, jaké filmy tady hodnotím, že prostě mám rád romantické filmy. Komedie, smutné, všechny. Poslední dva měsíce jsem se na ně nedokázal moc dívat, nešlo to, nebylo by mi moc dobře. Je to zvláštní příběh, zamotaný do dané doby a ženských práv. Líbilo se mi to, pomohlo mi to, i když to neskončilo dobře. Jak to dopadne u nás, teď nevím. Delphine si na konci přála vrátit v čase… a mít odvahu, kterou tehdy postrádala. A to už není možné. Co bych udělal já, kdybych se mohl vrátit v čase, udělal bych v tom klíčovém okamžiku něco jinak, když vím, jak to celé dopadlo? Šel bych zase do toho? Rozhodně! Nikdy, nikdy bych to, co jsme prožili, za nic nevyměnil. Stálo mi to za to. I teď když jsem … (dosaďte si cokoliv). Dalphine dále říká, že můžeme jít jen vpřed, a to je to, o co se teď snaží. Paradoxně jsem ve stejný den slyšel poslední díl podcastu Kudy běží zajíc a Ondřej Novotný tam jen tak mezi řečí říká k Podryho pracovní změně strašné moudro. Cesta zpátky v životě by vůbec neměla být, měla by být jen dopředu a jestli po cestě dopředu budeš dělat i to, co jsi dělal před tím, není to cesta zpět, ale nějaká evoluce toho, co jsi dělat předtím. Ten člověk to má srovnané v hlavě jako málokdo. (anonymní ČSFD sebeterapie volume 9) (17.06.2023)

Mladá Delphine je pripútaná k rodičovskej farme. Vykonáva všetky potrebné práce a zdá sa, že ostane privarená k pôde a rodičom naveky. Lebo je viazaná nielen povinnosťou ale aj vášňou k zemi. Vydá sa za miestneho nápadníka a nejako bude. Lenže Delphine je iná. Odchádza načas do Paríža, kde pričuchne k feministickému radikálnemu hnutiu. Hneď prvý deň stretne skupinku dievčat, ktoré na ulici preplieskavajú nič netušiacich mužských chodcov po zadku. Robia to ako protipól rovnakej mužskej zábavky, ktorú muži samotní voči ženám považujú často za úplne normálnu. Pridá sa k skupine a aktívne sa zapojí do diania. Dôvodom nie je len očarenie myšlienkami voľnomyšlienkárskeho hnutia, oslobodzujúceho ženy spod mužského i spoločenského útlaku. Dôvodom je láska. Živo predstavené obdobie prvej polovice 70. rokov, kedy vo francúzskych veľkomestách aktívne odoznievali revolučné študentské 60. roky (najmä radikálne ľavičiarsko - maoistické revolty na univerzitách v Paríži v roku 1968), ktoré otvorili brány hnutiam novým (napr. za práva žien). Vidiek si popri tom žil stálym, často veľmi konzervatívnym životom. Prejavenie homosexuálnej lásky na vidieku bolo preto veľkým hriechom nielen v očiach rodiny aj dedinskej komunity. Vierohodne, živo a eroticky príťažlivo predstavený príbeh veľkej lásky, ktorej nepriali okolnosti. Napriek tomu sa po rokoch od rozchodu dostavila katarzia. (08.07.2020)

Začátek s ženským hnutím byl trochu otravný, ale jakmile se holky přesunuly na venkov, byla to krása. Dopadlo to ... jak to asi v tehdejší době dopadnout muselo. V rámci žánru urcite jeden z těch výrazně lepších. Jen tatínek Delphine mi připadal spíš jak po řádné mozkové mrtvici než jak po infarktu, ale to je detail. (10.07.2018)